Putin žene břidlicový plyn do sporáků

Ruská okupace Krymu, povstání na východě Ukrajiny i nedávné sestřelení malajsijského dopravního letadla s 298 lidmi na palubě. Události posledních měsíců vedou Evropany k zamyšlení, zda je vhodné prostřednictvím miliardových plateb za plyn stále podporovat režim Vladimira Putina. V nové atmosféře se vrací do hry těžba zemního plynu z břidlic.

Pomyslný závod o první kubík plynu z břidlicových struktur dodaný zákazníkům nejspíše vyhraje Polsko. Podle nedávného vyjádření ministra životního prostředí Macieje Grabowského je šance, že komerční produkce v zemi začne ještě před koncem letošního roku.

Možnost dobývání plynu z břidlic začíná opatrně připouštět i "zelené" Německo. Tamní Spolkový institut pro geologii odhaduje zásoby tohoto paliva až na 2,3 bilionu metrů krychlových, což by stačilo na pokrytí spotřeby největší evropské ekonomiky po dobu 27 let.

Ministryně životního prostředí Barbara Hendricksová optimistická očekávání mírní a dodává, že regulace těžby bude "nejpřísnější, jaká kdy v zemi existovala". Žádné těžební aktivity nebudou povoleny tam, kde se nacházejí přírodní rezervace či zdroje pitné vody. Hendricksová též spolkové vládě navrhne, aby v příštích sedmi letech zakázala štěpit břidlice v hloubkách do tří kilometrů.

Dalším překvapivým zájemcem o dobývání plynu z břidlic je Dánsko, které se dosud v energetice orientovalo hlavně na větrné elektrárny. Radní města Frederikshavn na konci června dali souhlas francouzskému koncernu Total k provedení prvního průzkumného vrtu.

Sorosova firma hlásí úspěch

Polsko má za sebou čtyři roky turbulentního vývoje. Během prvotního nadšení let 2010 a 2011 si velké těžařské koncerny i dravé začínající firmy rozebraly průzkumné licence. V médiích vycházely články hovořící o Polsku jako o "středoevropském Kuvajtu" a budoucím vývozci plynu.

Předloni a loni převládala deziluze živená nejasnostmi ohledně zdanění těžby i zjištěním, že na řadě míst vytoužený plyn není v břidlicích obsažen. Těžařské koncerny ExxonMobil, Marathon Oil, Talisman Energy a Total se vzdaly průzkumných licencí a z polského trhu odešly.

Jejich konkurenti prokázali větší trpělivost a zaznamenávají první úspěchy. Společnost San Leon Energy, mezi jejíž akcionáře patří i známý investor George Soros, na počátku roku narazila u obce Lewino poblíž Gdaňsku na zatím nejvydatnější ložisko břidlicového plynu na evropském kontinentě. Právě tato firma by mohla stihnout zahájení dodávek do plynovodní sítě do konce roku.

První vrty v okolí Gdaňsku se smíšenými výsledky provedly také koncerny ConocoPhillips a BNK Petroleum. Jiní zájemci dávají přednost dalším regionům, v nichž se má břidlicový plyn nacházet, tedy okolí Lublinu, jihovýchodu a jihozápadu Polska. Na žádost vlády chystají miliardové investice i dvě velké domácí společnosti - těžař a distributor plynu PGNiG a největší polský zpracovatel ropy PKN Orlen.

Druhá jmenovaná společnost má na těžební aktivity v nejbližších třech letech připravenou sumu 3,2 miliardy zlotých (21 miliard českých korun). "Potřebujeme další dva až tři roky, abychom mohli spolehlivě a přesně provést průzkumné práce. Zahájení produkce břidlicového plynu předpokládáme v roce 2017," uvedl v minulém týdnu na tiskové konferenci ve Varšavě viceprezident PKN Orlenu Slawomir Jędrzejczyk.

USA, Kanada, Čína, kdo dál?

Vzorem pro evropské fanoušky plynu z břidlic jsou Spojené státy americké. Dynamický rozvoj těžby výrazně snížil závislost země na dovozu. Současně srazil i cenu. Na severoamerickém velkoobchodním trhu je "shale gas" o 56 procent levnější oproti ceně, za niž nakupují ruský plyn hlavní evropští zákazníci.

Spojené státy nyní z břidlic získávají okolo 40 procent celkové produkce zemního plynu, v Kanadě se jedná o 15 procent. Jako třetí v pořadí spustila předloni těžbu Čína, jejíž zásoby jsou podle odhadu amerického Energetického informačního úřadu (EIA) největší na světě. Teoreticky by země díky nim mohla uspokojit svoji spotřebu po příštích 700 let.

Prospěch z těžby nekonvenčních zásob zemního plynu v Severní Americe je těžko zpochybnitelný. Levný plyn vytlačuje při výrobě elektřiny černé uhlí, což má příznivý dopad na životní prostředí. A současně stlačuje cenu elektrické energie dolů. Spojené státy díky tomu zaznamenávají rozmach energeticky náročnějšího průmyslu, jako je třeba výroba agrochemikálií nebo ocelářský průmysl.

Právě tyto výhody americkým konkurentům závidí řada evropských průmyslníků i politiků. Zatím se však ukazuje, že v Evropě to tak snadné nebude. Nejlepší americká ložiska plynu v břidlicích se nacházejí v hloubce do jednoho kilometru, v Evropě se jedná běžně o hloubku tři a více kilometrů. Na starém kontinentu též chybějí potřebné zkušenosti a těžební technologie.

Další problém vzniká s byrokracií. "Vše jde pomaleji než v USA. Musíme žádat o osm nebo devět povolení kvůli každému průzkumnému vrtu," řekl deníku Financial Times generální ředitel firmy Cuadrilla Resources Francis Egan. Zmínil také problémy s částí vlastníků pozemků, kteří dělají vše pro to, aby těžbu zkomplikovali.

I vzhledem k roztříštěnému vlastnictví pozemků a vyšší hustotě zalidnění nebude snadné rozjet těžbu plynu z břidlic v Evropě ve velkém rozsahu. Například ve známé těžební oblasti Barnett Field v Texasu vzniklo na ploše 1600 kilometrů čtverečních 5700 vrtů. Podobně intenzivní aktivita těžařů je v Evropské unii jen těžko představitelná.

Alespoň prozatím se však zdá, že obavy ekologů a místních aktivistů z hydraulického štěpení břidlic jsou přehnané. Třeba na severu Německa používají těžaři tlak vody k narušení hůře propustných hornin již od roku 1955, aniž by to způsobilo jakékoli viditelné škody na životním prostředí.

Ke štěpení břidlic se užívá směs vody, písku a malého množství chemických látek, jako je kyselina chlorovodíková, maziva a chemikálie na ochranu proti korozi a bakteriím. Stejné látky se přitom běžně užívají například pro čištění bazénů.

Ani tyto argumenty těžařů nemají žádný vliv na názory občanských a ekologických aktivistů, pro něž se takzvaný fracking stal jedním z největších strašáků. "Těžba břidlicového plynu představuje přímou hrozbu pro pitnou vodu, ovzduší, zdraví, místní komunity a naše klima," varuje na svém webu klub zelených v Evropském parlamentu.

Proti podobným aktivistům razantně v červnu vystoupil šéf NATO, bývalý dánský premiér Anders Fogh Rasmussen. "Podle mých zdrojů vede Rusko sofistikovanou informační a dezinformační operaci, při níž aktivně spolupracuje s nevládními a ekologickými organizacemi proti břidlicovému plynu, aby udrželo evropskou závislost na dovozu ruského plynu," prohlásil Rasmussen při jednání think-tanku Chatham House v Londýně.

Dotčené organizace uvedené obvinění odmítají. Greenpeace reagovala, že má detailní plán energetické politiky založené na úsporách a zelené energetice, která by vedla k odbourání celého ruského importu do Evropy. "Neustále vyzýváme vládu, aby ukončila naši závislost na dovozu špinavých fosilních paliv," dodal vedoucí kampaně britského hnutí Přátelé země Andrew Pendleton.

Možná na osm let, možná na 400

Touhy po dobývání plynu z břidlic tak v Evropě táhne hlavně zájem některých politiků. Zejména v Polsku, Litvě a na Ukrajině nabízí břidlicový plyn možnost uniknout nejpříjemné závislosti na dovozu z Ruska. V západní polovině Evropy má jeho dobývání příznivce hlavně v Británii, která se musí vyrovnat s klesající těžbou z docházejících ložisek v Severním moři.

Britové by mohli zahájit komerční těžbu břidlicového plynu jako druzí v Evropě. Firma Cuadrilla Resources má v plánu na konci letošního roku vyvrtat první produkční vrty v regionu Lancashire severně od Liverpoolu. Koncem příštího roku chce zahájit dodávky do plynovodní sítě.

Přesto dodnes zůstává předmětem dohadů, jaké množství tohoto paliva se pod Evropou ukrývá. V severozápadní Anglii se má dle optimistického odhadu Britské geologické služby nacházet 37 bilionů metrů krychlových plynu v břidlicích. Takové množství by stačilo na pokrytí spotřeby celé země po dobu čtyř století. Další zásoby se mají nacházet v jižní Anglii a ve Skotsku.

Jenže americké ministerstvo energetiky je ve svých odhadech o dost opatrnější, uvádí totiž desetkrát menší objem. Z toho pouhých 700 miliard metrů krychlových, tedy osminásobek britské roční spotřeby, lze prý považovat za technicky a ekonomicky dostupné zásoby.

Podle studie, kterou loni publikoval americký Energetický informační úřad, mají mít nejzajímavější objem zásob plynu v břidlicích tři evropské země - Polsko, Ukrajina a Francie. Ve všech třech případech odhaduje rozsah vytěžitelných zásob na zhruba čtyři biliony kubíků.

V případě Francie je třeba dodat, že tamní vláda před třemi lety těžbu za pomoci hydraulického štěpení hornin zakázala. Stejnou cestou se vydala také bulharská vláda. A vítáni nejsou těžaři ani v Česku.

Nevyřízené žádosti u Brabce

V tuzemském případě vznikají dva problémy - rozsah možných zásob nikdo nezná a v dohledné době je ani nezmapuje. V programovém prohlášení současné vládní koalice stojí, že vláda "neumožní pokračování průzkumu a následnou těžbu břidlicových plynů na území České republiky".

Břidlicový plyn se zřejmě pod naším územím nachází, ale nikdo dnes nedokáže říci, zda by těžba byla technicky a ekonomicky smysluplná. "Nejvíce nadějné jsou svahy Karpat, tedy oblast od Hodonína po Ostravu," uvedl dříve expert na těžbu uhlovodíků Stanislav Benada, který dnes spravuje hodonínské Muzeum naftového dobývání a geologie.

O přidělení průzkumné licence se před více než třemi lety přihlásily dvě zahraniční společnosti. Britská Cuadrilla Resources si vyhlédla lokalitu Meziříčí na rozhraní Olomouckého, Moravskoslezského a Zlínského kraje. Původem australský Basgas měl zájem o průzkum možných ložisek na Trutnovsku a také na území u Berounky mezi Prahou a Berounem.

První dvě žádosti nejprve ministerstvo životního prostředí, do jehož kompetence schvalování průzkumu nerostného bohatství spadá, schválilo. Spustilo tím bouři odporu starostů a obyvatel dotčených obcí. Ti začali volat po plošném zákazu průzkumných a těžebních aktivit - a nemalá část politické scény se k nim přidala. Série odvolání vrátila žádosti těžařů k novému posouzení.

Bývalý ministr životního prostředí Tomáš Chalupa (ODS) přišel na jaře 2012 s návrhem dočasného moratoria na průzkumné práce po dobu dvou let. "Přiznávám, že nejsem příznivcem generálního zákazu," řekl tehdy Lidovým novinám. Dvouleté období chtěl využít k novelizaci horního zákona, aby posílil roli státu oproti těžařským firmám.

Moratorium nakonec ve vládě neprošlo. Ministerstvo životního prostředí letos v únoru zastavilo řízení o stanovení průzkumného území pro těžbu břidlicového plynu na Trutnovsku, protože firma Basgas nedodala potřebné dokumenty. Žadatel podal proti tomuto rozhodnutí rozklad, který úředníci stále posuzují.

O dvojici zbývajících žádostí úřad vedený Richardem Brabcem (ANO 2011) dosud nerozhodl. "Co se týká lokalit Berounka a Valašské Meziříčí, nebylo doposud vydáno rozhodnutí o stanovení průzkumných území," přiznává mluvčí ministerstva životního prostředí Dominika Pospíšilová.

Téměř s jistotou lze dnes říci, že Česko se rájem těžařů plynu nestane. Přesto by bylo chybou břidlicový plyn zatracovat. Každý kubík plynu z břidlic, který se v Polsku, Británii či dalších zemích dostane k zákazníkům, snižuje riziko vydíratelnosti Evropy ze strany Ruska či jiného problémového dodavatele.

AUTOR: David Tramba

Pro srovnání:
spotřeba plynu v ČR se pohybuje okolo 8 miliard m3 za rok, celá EU loni spotřebovala 462 miliard m3.

56 procent
O tolik je v současnosti levnější zemní plyn na velkoobchodním trhu v USA oproti dovozní ceně ruského plynu do Evropy.