Turecko a jeho národní parky

Turecko leží na Anatolském poloostrově, je ze tří stran obklopeno mořem a ze čtvrté strany horami. Můžete zde najít nepřeberné množství přírodních krás.

V úrodném kraji mezi dvěma sopkami - Hasan Dagi a Erciyes Dagi leží oblast Cappadocia. Je kolébkou jedné z nejstarších civilizací našeho světa a místem zrození mnoha legend. V Turecku najdete také mnoho národních parků. První z nich byl založen již roku 1958. Od té doby se jejich počet zvýšil na třicet pět. Některé z těchto parků, jež byly původně založeny pro archelogické a historické účely, jsou současně velmi bohaté na chráněné biologické druhy. Kupř. Národní park Olympos Bey v oblasti Antalya je místem výskytu množství chráněných rostlin a živočichů a zároveň se zde nalézají výzmané archeologické památky. Národní park Köprülü, který se nachází také v oblasti Antalya, je domovem lesů Cupressus sempervirens (cypřiše vždyzeleného). Tyto lesy se už nikde jinde na světě nevyskytují. Kromě archeologických a geologických památek v tomto parku najdete také velké množství endemických rostlin a vzácných živočišných druhů.

Většinu národních parků můžete najít v lesních oblastech, existují však také parky nacházející se na místech stepní vegetace. Mezi takové patří např. údolí Munzur ve východní Anatolii a ve vnitrozemní části Anatolie národní parky Baskomutan, Göreme, Bogazköy - Alacahöyük.

Známý je národní park Kuscenneti. Tento park je mokřinou a leží v jižní části regionu Marmara. Byl založen roku 1959 . Roku 1976 mu byl Radou Evropy udělen ,,Evropský diplom", který byl obnoven i v letech 1981, 1985 a 1991.

V posledních letech se k národním parkům přidala v roce 2004 i hora Ararat v Agri a pohoří Allahüekber v Karsu, takže se celková plocha národních parků v Turecku rozrostla na 797 000 hektarů.

V Turecku je díky velké biodiverzitě množství přírodních rezervací. Za přírodní rezervace bylo mezi roky 1987 - 1991 označeno třicet pět oblastí. Jejich velikost se pohybuje mezi 86 hektary lesa Haci Osman až po 17 200 hektarů přírodní rezervace Sultan Marshes v centrální Anatolii. Celková plocha přírodních rezervací činí 84 230 hektarů. Většina těchto přírodních rezervací má menší velikost než národní parky, což umožňuje jejich lepší ochranu.

Kromě chráněných oblastí uvedených výše, existují v Turecku také zóny menšího rozsahu, které jsou též pod ochranou. Ty slouží k ochraně některých živočišných druhů, které se vyskytují v Turecku nebo jinde na světě velmi zřídka anebo dokonce čelí nebezpečí vyhynutí. Tato zvířata jsou odchovávána se zvlášní péčí a některá jsou vypouštěna zpátky do přírody. Těchto chráněných zón existuje v Turecku čtyřicet a vyskytují se ve všech oblastech Turecka. Mezi chráněné živočichy patří např. koroptve, daňci, srnci, bažanti, jeleni, divoké kozy, mufloni a další.

V Turecku také existují tzv. zvlášní oblasti ochrany životního prostředí. Turecká vláda v roce 1990 zařadila pod ochranu dvanáct oblastí. Tyto oblasti byly vybrány ani ne tak pro své biologické vlastnosti, ale zejména proto, aby se zabránilo pronikání cestovního ruchu a vzniku staveb na tomto území, a tak byla ochráněna jejich přírodní krása. Mezi tyto oblasti patří např. Dalyan, protože zde kladou vajíčka želvy karety obecné. Dalším chráněným územím je Foca nedaleko Izmiru, lokalita tuleňě středomořského. Úžasná oblast tektonického zlomu, Pamukkale, (česky bavlněný hrad), je chráněna kvůli svým světově proslulým vapencovým usazeninám, jež tvoří působivé terasy a kaskády. Dalším chráněným místem je údolí Ihlara, jedno z prvních míst, kde se usadili křesťané. Stále zde najdete kostely a chrámy, obsahující vzácné malby a fresky.

ZDROJ:http://turecko.vdetailech.cz/, kráceno, upraveno