zpravodajství životního prostředí již od roku 1999

Rozděluje je postoj k desetinné čárce

14.02.2015
Biopotraviny
Rozděluje je postoj k desetinné čárce

Jinak ale mají zakladatelé a majitelé firmy PRO-BIO Martin Hutař a Karel Matěj o svém podnikání jasnou a shodnou představu.

Dvojice Martin Hutař a Karel Matěj založila v roce 1992 firmu PRO-BIO kvůli tomu, aby měli oba v místě bydliště ve Starém Městě pod Sněžníkem nějakou malou obživu. V lokalitě zapadlé v Orlických horách a vzdálené od polských hranic vzdušnou čarou pouhých šest kilometrů jsou dnes významným zaměstnavatelem více než stovky lidí. Sice svého času koketovali s tím, že by přemístili centrálu nebo velkoobchod do Prahy, ale nakonec od toho upustili a rozhodli se dávat práci lidem v místě, které je spojené s jejich byznysem od samého začátku. "Bereme jako sociální závazek, že spousta našich zaměstnanců je na nás závislá," míní Karel Matěj.

Brontosaurus ve státním statku

Oba zakladatelé a majitelé firmy jsou vysokoškolští inženýři, ale absolvovali ve zcela rozdílných oborech. Matěj je strojař a Hutař zemědělec. V současné době tvoří dvojici stejně nadšených zastánců a propagátorů biopotravin, i když je zřejmé, že původně byl této specializaci mnohem blíže Hutař. Tvrdí o sobě, že už jako malý poznal jak kolchozácké zemědělství u prarodičů, tak i svépomocnou výrobu potravin.

"Když rodiče stavěli barák, což stálo spoustu peněz, tak nás velká zahrada kolem domu musela uživit. Z dnešního pohledu jsme jedli jen velice zdravé produkty z vlastní produkce od zeleniny a ovoce přes králíky, slepice, vajíčka a podobně. Ale mělo to i svoje nevýhody, protože náš jídelníček ovlivňovaly doby sklizně, takže jsme měli jahodové, kapustové, zelné, kedlubnové období a podobně," usmívá se Hutař. Ovšem tyto zkušenosti z dětství nebyly tím zásadním podnětem, proč se jako mladý stal významným ochráncem přírody.

"Bylo to částečně vyprovokované i potřebou být proti. Proti něčemu, proti čemukoli... Já si zvolil - proti ničení přírody. Zvlášť když jsem zjistil, že k tomu dochází kvůli lidskému šlendriánství," vysvětluje 55letý podnikatel. Jednou to prý byli piloti, kteří práškovali bez ohledu na vítr a letovou výšku co nejvíce hektarů, aby vyhráli zájezd do ciziny, jindy nezodpovědný traktorista, který složil chemické hnojivo napospas dešti, a pak se lidé divili, že je ve vodě spousta dusičnanů. Takovéto příklady přivedly Hutaře mezi členy svazu ochránců přírody i hnutí Brontosaurus a na svém prvním pracovišti se ve státních statcích v Hanušovicích stal propagátorem ekologického zemědělství.

Dokonce patřil k partě nadšenců, kteří vymysleli projekt tří ekofarem. Ochranu luk s orchidejemi v Bílých Karpatech, zelinářství na Mohelnicku a horskou farmu v Nových Losinách s kravínem, z něhož vytékala močůvka rovnou do potoka. Ten patřil pod hanušovický statek, v němž byl Hutař zaměstnán. Je jasné, že s tím spojená popularita a autobus plný novinářů, kteří se věnovali problematice ochrany přírody, vedení statku nenadchl.

"Ředitel státních statků na mě křičel, že žádný technik páté kategorie nebude určovat koncepci podniku," vzpomíná Hutař na vyhrocené vztahy, které ukončilo až jeho přemístění na státní statek ve Starém Městě. To už bylo jaro 1989, a navíc nový šéf byl nakloněn ekologickému hospodaření. Takže první porevoluční roky měl mladý agronom, který se rozhodl vrátit na pole původní plodiny, ruce volné. Například hned v roce 1990 se stal spoluzakladatelem Svazu ekologických zemědělců PRO-BIO.

"Na statku jsme začali pěstovat pohanku a chtěl jsem zasít i pšenici špaldu, která sem na hory patří, ale její osivo bylo těžké sehnat, úplně z tuzemska zmizelo. Nakonec jsem v Rakousku vyměnil dvě basy piva za 75 kilogramů osiva špaldy a propašoval je ve Škodě 105 do Československa. Získat špaldu oficiální cestou bylo skoro nemožné. Musel bych mít povolení ministerstva zemědělství a obchodu, sehnat dovozní povolení, získat šlechtitelské testy, fytosanitární osvědčení, prostě mnoho razítek," líčí Hutař.

Je jasné, že takto agilní mladý muž velice podnětně vnímal, jak kolem něho mnoho vrstevníků začíná podnikat. Hutař s úsměvem vypráví, jak například jedni známí až zázračně rychle bohatli na dovozu toaletního papíru. A i když prý peníze nebyly tou hlavní roznětkou, začal Hutař s kolegou Matějem vymýšlet, co by je mohlo v Orlických horách uživit. Samozřejmě že řeči o svojí budoucnosti vedli v hospodě u piva, ale pak stačil zájezd za ekologickými farmáři do Švýcarska a bylo rozhodnuto.

"Naše podnikání přinesla doba a ten podnět ze zahraničí, kdy jsme si řekli, že to samé dokážeme i v Česku," tvrdí Hutař. "Peníze pro nás nebyly a nejsou hlavní motiv. Většina zisku stejně skončila ve firmě. Každý rok se investuje, rosteme obrovským tempem. Oba nás to baví, naplňuje, děláme něco pro ekologii, životní prostředí, vidíme v tom smysl. Máme společný cíl, jdeme stejnou cestou," dodává Karel Matěj.

A tak se v roce 1992 společně rozhodli, že od statků koupí ve Starém Městě sýpku na uskladnění zrna se zařízením na výrobu šrotu, kterou během necelých dvou let kompletně přestavěli na mlýn, a zároveň začali obchodovat. Od farmářů vykupovali v biokvalitě zrno, které vyčistili, zabalili a prodávali hlavně do zahraničí, nebo si z namletého obilí nechávali dělat těstoviny, a ty nabízeli už pod vlastní značkou. Ale stihli i prodávat třeba železo či pletivo, dělali vše, aby měli na investice do mlýna. S přestavbou mlýnice pomohl Hutařův strýc, profesionální mlynář, a podařilo se sehnat i starší vybavení, i když bez investic do některých nových technologií se neobešli. S pomocí bank do biopotravin se v té době nedalo vůbec počítat.

Začátky nejenže nebyly jednoduché, ale spíše byly hodně tvrdé. "Teď už vzpomínám na všechno rád, ale třeba když jsem jel dodávkou, kterou nám kamarád věnoval na rozvoj ekologického zemědělství, ze Starého Města do Karlových Varů nabízet naše první bioprodukty, a cestou zpět se auto porouchalo, to byly zlé chvíle. A takových bylo hodně. Začínali jsme s velkou naivitou, ale co jsme chtěli, to se nám podařilo," míní Karel Matěj.

Někdy prý bylo pro jejich rodiny štěstí, že manželky dostávaly v zaměstnání pravidelně výplatu. Ale ani na okamžik, jak dnes oba tvrdí, o svém podnikatelském záměru nezapochybovali, neměli chuť to vzdát. A tak z původních 12 vlastních výrobků v roce 1992 o pět let později nabízeli trhu už 80 a v současné době mají 300 vlastních produktů značky PRO-BIO, mezi kterými jsou takové speciality jako třeba velice populární špaldová káva. Více než tisícovku dalších výrobků v biokvalitě dovážejí z celé Evropy, hlavně z Itálie, Německa, Nizozemska, Slovenska. Například v Itálii nakupují v biokvalitě rajčata a pod svojí značkou si je tam nechávají balit do konzerv. Stejně tak biopotraviny i vyvážejí třeba do Polska, Francie, Německa, Rakouska či Nizozemska. V Česku dodávají zboží do 500 speciálních obchodů i supermarketů.

Uprostřed svého mlýna

Po několika pronájmech či koupi menších objektů sídlí nyní společnost v areálu bývalé textilky ve Starém Městě, který je poblíž jejich prvního mlýna. Revitalizací brownfieldu i s technologickým vybavením, celkem za 80 milionů korun, získali postupně výrobnu, sklady, balírny, a loni dokonce bezlepkový mlýn.

"Pohanka dělá značnou část našich tržeb a my těžko hledali výrobce, který by nám garantoval čistou bezlepkovou mouku, tak jsme se téměř ze dne na den rozhodli, že si bezlepkový mlýn postavíme sami," vypráví Hutař uprostřed nového mlýna. Moderní technologie ani náznakem nepřipomínají klasický mlýn, s nímž firma začínala a který je stále ještě funkční. A to investice do bezlepkové technologie ještě nejsou ukončené. V plánu mají majitelé dokoupit ještě optický třídič, který rozpozná tvar a velikost zrna, ale i třeba zda je poškozené či jinak nekvalitní. "Návratnost bude i v tom, že vytřídíme nekvalitní dodávky a budeme mít klidné spaní, že opravdu garantujeme bezlepkovou mouku. A to nehovořím o velké konkurenční výhodě," dodává Hutař.

Firma sice hned ve svém začátku vsadila na potraviny v biokvalitě, které se stávají čím dál více trendem ve stravování, ale to by zřejmě k takovému růstu společnosti nestačilo. Jaká strategie tedy dovedla byznysmeny Hutaře a Matěje k tomuto úspěchu?

"Byli jsme skromní, nepotřebovali jsme zbohatnout, kupovat si baráky a drahá auta. Byli jsme vychovaní šetrně a ten obor je úžasný v tom, že máme za sebou poctivou práci jak zemědělců, tak i ve mlýně a pochopitelně i poctivou potravinu. Filozofie BIO není o směrnicích, ale o poctivém byznysu, který je založený na průhlednosti podnikání. To je to hlavní," míní Hutař, který byl už v roce 1996 vyhlášen nejlepším českým ekozemědělcem roku. Podobně argumentuje i jeho partner Matěj. Vůbec je pozoruhodné, že oba byznysmeni odpovídají na otázky téměř shodně. Vizuálně jsou velice rozdílní. Matěj chodí krátce sestřižený, Hutařovi zůstaly delší vlasy jako symbol mladistvé revolty. Matěj zůstává ve firmě více nohama na zemi a věnoval se v začátcích hlavně obchodu, Hutař je vizionář, který rozumí firmě z pohledu zemědělského. Během více než 20 let společného podnikání se to ukázalo jako ideální kombinace. Nejpodstatnější je, že se dokážou vždy shodnout na tom nejdůležitějším - kam by měla firma dále směřovat. Samozřejmě to nebývá hned napoprvé, tvořivě diskutují, nejsou pohádkově ideální pár, což je ale pro firmu jedině dobře.

"Máme to dobře rozdělené. Kolega jako strojař počítá na tři desetinná místa, zatímco mě na škole učili odhadovat hromadu brambor na metráky. Takže já jsem ten vizionář s větším nadhledem, zatímco partner nás oba posadí vždy do reálu," charakterizuje dvojici Martin Hutař.

Karel Matěj dodává, že jsou oba narození ve znamení vah, takže v něčem si podobní být musejí, ale... "Martin vidí firmu z makropohledu, co by bylo dobré udělat, a vybízí, pojďme do toho. Já spíše hledám detailnější pohled, vybízím k diskusi, na co můžeme narazit, umím rozpracovat detaily," dodává Matěj. Tvoří dohromady jednoho ideálního úspěšného podnikatele, a co je velice vzácné, každý vyzdvihuje především dobré vlastnosti toho druhého. "Kolega Matěj je v taktice jednání lepší než já, pohyboval se v obchodě, a tam to byla nezbytnost, abychom uspěli. Je hodně dobrý při vyjednávání s obchodními partnery, ale i se zaměstnanci. Když jsme začínali, tak já byl ten, kdo všechno hrnul před sebou silou. Musel jsem se naučit, že to tak nejde, že i lidé si musejí vzít ideu naší firmy za svou," míní Hutař s tím, že on i kolega se museli učit delegovat práci.

Jak byli z počátku zvyklí dělat si všechno sami, žili v přesvědčení, že nikdo by to nedokázal stejně dobře. "Firma je naše dítě, a to také nechcete svěřit cizím," vysvětluje Hutař. V současné době už má PRO-BIO svoji výkonnou ředitelku a oba majitelé se věnují vymýšlení a realizaci koncepcí a vizí. Zjistili, že jedině takhle může firma růst rychleji, aniž budou oba padat vyčerpáním z dvanáctiaž šestnáctihodinových směn denně.

Dříve když nastaly nějaké problémy, zašli spolu do hospody na pivo a pobavili se o věci. V současné době řeší otázky kolem byznysu při práci na farmě. Při fyzické námaze se jim nejlépe promýšlí další strategie. Firma PRO-BIO totiž začala působit aktivně i v zemědělství. Takže vedle výrobního areálu ve Starém Městě vlastní oba majitelé ekofirmy ještě dvě ekofarmy.

Poblíž centra společnosti v Nové Senince je to kolem 130 hektarů, na kterých se pase na 400 ovcí, a na jižní Moravě ve Velkých Hostěrádkách jim patří téměř 400 hektarů orné půdy a vepřín se 300 až 400 prasaty. Postupně rozjíždějí distribuci vlastního biojehněčího i biovepřového masa.

Farmařit prý začali kvůli tomu, že nevěděli, co se slupkami z obilovin. Doprošovali se zemědělců, aby si tento organický odpad vzali na podestýlku nebo jako krmivo či hnojivo. Nakonec kruh uzavřeli sami. "Ovčín jsme založili kvůli tomu, abychom zužitkovali odpad ze mlýna. Ornou půdu na Moravě jsme hledali už cíleně, abychom mohli pěstovat obiloviny pro náš mlýn. Dnes tam produkujeme až čtvrtinu toho, co potřebujeme," vysvětluje Hutař, který o sobě prohlašuje, že je více než podnikatel především zemědělec. A farmařením se tak vlastně dostal ke své původní profesi, ale i zálibě. Přesto se nabízí otázka, proč tak široký záběr?

"Původně jsme mysleli, že budeme mlynáři, potom jsme museli být obchodníci, a s tím souvisel export i import. Pak bylo nutné dělat kvůli směrnicím i bioosivo, posléze jsme přidali internetový obchod a zemědělství. Vlastně se to nabalovalo jaksi samo. V Rakousku a Švýcarsku jsme viděli podstatně menší firmy a představovali jsme si, že něco takového vytvoříme i doma. Nakonec ale trh přinášel jiné příležitosti a my jsme se jich vždy jenom chopili," tvrdí Martin Hutař s tím, že žádné rozhodnutí nebylo krokem zpět. Trochu zjednodušuje fakt, že ani jeden z obou byznysmenů nedokáže minout sebemenší šanci, jak firmu pozvednout na ještě vyšší úroveň. "Nejprve jsme měli z velké firmy strach, pak nás to začalo bavit," přiznává za oba Karel Matěj.

PRO-BIO

- Firmu na výrobu a distribuci potravin v biokvalitě založili Karel Matěj a Martin Hutař v roce 1992 ve Starém Městě pod Sněžníkem.
- V současné době tu sídlí v areálu s výrobními a skladovými kapacitami, balírnou a dvěma mlýny, z nichž jeden je speciálně bezlepkový.
- Má 130 zaměstnanců včetně farem AGRISEN v Nové Senince a VH AGROTON ve Velkých Hostěrádkách.
- Loni dosáhly tržby 200 milionů korun.
- Společnost některé biopotraviny dováží, ale zároveň i vyváží; export do Francie, Německa, Rakouska, Nizozemska a dalších zemí Evropy představuje 15 procent produkce.


300 - Tolik vlastních produktů nabízí v současnosti firma PRO-BIO.

AUTOR: Marcela Honsová

Zdroj: EKONOM

Komentáře k článku. Co si myslí ostatní?

Další články
Chystané akce
INISOFT s.r.o.
20
11. 2018
20.11.2018 - Seminář, školení
Liberec, INISOFT s.r.o.
INISOFT s.r.o.
21
11. 2018
21.11.2018 - Seminář, školení
Praha, hotel Globus
21
11. 2018
21.11.2018 - Veletrh, výstava
Praha, Studio ALTA
INISOFT s.r.o.
22
11. 2018
22.11.2018 - Seminář, školení
Olomouc, Comfort Hotel Olomouc Centre
Podněty ZmapujTo
Mohlo by vás také zajímat
Naši partneři
Složky životního prostředí