Velká plynová strategie ignoruje jádro i špinavé uhlí

Jednotný postup Evropy při vyjednávání o dodávkách plynu, vznik unijního energetického regulátora i zájem o dosud přehlíženou oblast teplárenství. To vše lze nalézt v návrhu Energetické unie, jejímž deklarovaným cílem je zabezpečit Evropanům cenově výhodné, ekologicky přijatelné a geopoliticky bezpečné dodávky energií.

Prioritou číslo jedna se stává energetická účinnost, ušetřené kilowatthodiny energie mají mít přednost před těmi vyrobenými. "Začleníme našich 28 evropských trhů s energií do jedné energetické unie, učiníme Evropu méně energeticky závislou a dáme investorům možnost předvídat další vývoj," prohlásil místopředseda Evropské komise Maroš Šefčovič minulou středu, kdy návrh představil veřejnosti.

Velkou pozornost autoři návrhu Energetické unie věnují využívání zemního plynu. Tak velkou, že to až vyvolalo zděšení v ekologických kruzích. "Vizionářskou strategii bohužel podkopává obsese zemním plynem. Léčit závislost na ruském plynu stavbou nových plynovodů do střední Asie je asi tak účinné, jako když si narkoman místo léčby a abstinence najde nového dealera," reagoval energetický expert Hnutí Duha Martin Mikeska.

Oblast plynárenství vskutku autoři textu nezanedbali. Netají se přáním omezit dovoz plynu z Ruska a navázat dlouhodobou spolupráci s alternativními dodavateli. Těmi mohou být různé země Afriky, Blízkého východu a střední Asie. Svoji roli zde může hrát i ponaučení z kolapsu projektu na stavbu plynovodu Nabucco. Ten měl snížit závislost na ruském plynu, ale předloni skončil krachem - mimo jiné i vinou nedostatku politické podpory od Evropské unie.

Země stoprocentně závislé na ruském plynu zřejmě uvítají další návrh, a sice společné vyjednávání o ceně a jiných podmínkách dodávky zemního plynu. Na druhou stranu chce komise začít zasahovat do již uzavřených smluv na národní úrovni. Takový záměr však narazil na silný odpor Maďarska. Vláda Viktora Orbána totiž vsadila na jinou strategii - vstřícnou politiku vůči Rusku se pokouší zobchodovat za výhodnější cenu dováženého zemního plynu.

Evropská komise též znovu zopakovala svůj zájem finančně podpořit projekty, jež umožní propojení jednotlivých členských zemí novými plynovody a elektrickými sítěmi. Část financí by mohla zbýt i na Česko, konkrétně třeba na dostavbu chybějících plynovodů do Rakouska a Polska.

Česka se naopak přímo netýká další požadavek komise. Členské země mají do roku 2016 odbourat regulaci cen elektřiny a plynu pro domácnosti či jiné chráněné skupiny zákazníků. Z takového opatření budou mít prospěch české společnosti ČEZ a Energo-Pro v Bulharsku. Tamní vláda nutí jejich dceřiné firmy prodávat elektřinu za podnákladové ceny.

Znovu objevené teplárenství

Šefčovičův návrh je výjimečný tím, že se více zaměřuje na dosud přehlíženou oblast teplárenství. Potenciál úspor je zde vyšší než v případě elektřiny. "Na vytápění se totiž v Evropské unii spotřebuje 46 procent energie, zatímco na výrobu elektřiny jen 22 procent," upozorňuje manažer Teplárenského sdružení ČR Martin Hájek.

Do módy se dostávají menší zdroje, jež s vysokou účinností vyrábějí společně elektřinu a teplo. Například vedení Londýna chce těmito zdroji do roku 2025 pokrýt čtvrtinu energie potřebné na vytápění. Slibuje si od toho snížení emisí skleníkových plynů i pokles cen energií.

Evropská komise je ochotna na tyto projekty finančně přispět penězi z eurofondů i úvěry od Evropské investiční banky. Prioritou číslo jedna bude financování projektů zaměřených na snižování spotřeby energie na vytápění a chlazení domů. Tři čtvrtiny budov lze totiž v současnosti označit za energeticky neefektivní.

Takové plány vyvolávají nadšení ve firmách, které dodávají technologie pro úsporné nakládání s energií, stavějí nízkoenergetické či pasivní domy a renovují starší budovy. "Energeticky úsporné stavebnictví dle našich propočtů vytvoří zhruba 35 tisíc pracovních míst a přinese jedno procento k růstu českého HDP ročně," tvrdí ředitel sdružení Šance pro budovy Petr Holub.

Text návrhu Energetické unie nezapomíná ani na obnovitelné zdroje energie, ale oproti předchozím letům je cítit jisté vystřízlivění z tehdejšího optimismu. Po negativních zkušenostech řady zemí včetně Česka s nákladným dotováním zelené energetiky je Brusel opatrnější. Nyní členským zemím doporučuje, aby vybíraly nejlevnější projekty s využitím tržních mechanismů. Tedy například formou aukcí, v nichž uspějí nejskromnější investoři s nejméně nákladnou technologií.

Zatímco rozumné prosazování energetických úspor a obnovitelných zdrojů nenaráží na odpor, těžší bude prosadit do praxe další záměr Evropské komise. Ta volá po vytvoření jednotného regulátora unijního energetického trhu, který má vzniknout z dnešní Agentury pro spolupráci mezi energetickými regulátory (ACER).

Na první pohled má takový návrh svoji logiku. Na fungování jednotného energetického trhu nejlépe dohlédne jeden společný úřad. Část členských zemí je však na další přenášení pravomocí do Bruselu alergická a jednotného regulátora může shodit ze stolu.

Velké nadšení pro návrh nejeví ani český Energetický regulační úřad (ERÚ) vedený Alenou Vitáskovou. "V některých oblastech by mohl být silnější evropský regulátor přínosem - například při kontrole manipulací na velkoobchodních trzích. Zároveň musí být zabráněno riziku, že by čeští zákazníci dopláceli například na podhodnocenou infrastrukturu na jihu Evropy," říká mluvčí ERÚ Jiří Chvojka.

Jádro štěpí Evropu

Ve stručnosti lze říci, že Šefčovičův plán odpovídá současnému názorovému "mainstreamu" v evropské energetice. Prostor na trhu budou stále více obsazovat malé, decentralizované zdroje využívající zemní plyn a obnovitelné energie. Uhlí má nálepku špinavého paliva bez budoucnosti, jaderné energii jsou na 19 stranách textu věnovány pouhé dva odstavce. Jeden z nich vyvolává jistý údiv ve společnosti ČEZ.

Evropská komise se totiž přiznala k záměru povinné diverzifikace dodávek jaderného paliva. ČEZ však problematiku bezpečnosti dodávek řeší tím, že vytváří zásoby paliva na jeden až dva roky provozu jaderných reaktorů. Během té doby není problém zajistit náhradní dodávky od jiného dodavatele.

Za ignorováním jaderné energie je třeba dle znalců bruselského prostředí hledat extrémní tlak rakouské vlády. Ta zachází v protijaderné hysterii až moc daleko, jak dokládá současný konflikt s Británií ohledně podmínek výstavby elektrárny Hinkley Point C. O co jde?

Evropská komise vedená Josém Manuelem Barrosem stihla těsně před koncem svého mandátu v loňském říjnu schválit zvýhodněnou výkupní cenu, kterou bude dle dohody s britskou vládou pobírat konsorcium investorů vedených EDF. Jedná se o podobný model, jakým Česko i další země dotují obnovitelné zdroje.

Rakušané s tímto rozhodnutím kategoricky nesouhlasí a v lednu je soudně napadli. Vláda Davida Camerona následně začala hovořit o odvetných opatřeních. Britové chtějí například napadnout rakouský zákon, který zavedl štítkování původu vyrobené elektřiny.

Zatím je brzy na závěry, zda se jedná o výjimečný konflikt či první z řady vážných názorových střetů. Právě na rozdílných zájmech jednotlivých členských zemí může zkrachovat i projekt Energetické unie.

Na další slabé místo dokumentu upozorňuje vládní velvyslanec pro energetickou bezpečnost Václav Bartuška. "Podobných návrhů jsem viděl již několik. Většina z nich ztroskotala na tom, že je nikdo nepřevedl do reálného života," poznamenal Bartuška.

7 výzev pro EU

Hlavní problémy, na něž reaguje projekt Energetické unie

- Do roku 2020 bude třeba do energetického sektoru investovat více než jeden bilion eur.
- Země EU každým rokem vydají 400 miliard eur za dovoz paliv a energií.
- 12 členských států na periferii EU nedisponuje dostatečným propojením přenosových elektrických soustav
s okolními státy.
- Velkoobchodní ceny elektřiny v Evropě jsou o 30 procent vyšší než v USA, ceny plynu dokonce dvojnásobné.
- 6 členských států EU vykazuje stoprocentní závislost na dovozu zemního plynu z Ruska.
- V případě 75 procent bytů nelze hovořit o efektivním nakládání s energií.
- 94 procent dopravy závisí na ropných produktech, přičemž 90 procent ropy musí EU dovážet.

46 procent

energie se spotřebuje na vytápění budov. Navzdory tomu se Evropská komise oblasti teplárenství dosud věnovala jen okrajově.

AUTOR: David Tramba