Jádro má ještě šanci

Nové jaderné bloky budeme v Česku nutně potřebovat, pokud chceme udržet stabilní a kvalitní dodávky elektřiny. Takový je převažující názor v energetické branži. Zvažované nové reaktory v Dukovanech či Temelíně totiž mohou sehrát roli stabilizačního prvku.

Zdrojem jisté nervozity je fakt, že většina velkých elektráren včetně čtyř dukovanských reaktorů dožije během následujících 25 let. V roce 2040 tak mohou zůstat v provozu jen dva velcí výrobci elektřiny v základním celodenním pásmu - Jaderná elektrárna Temelín se dvěma reaktory a nový uhelný blok v severočeských Ledvicích. Na rozdíl od situace před osmi či více lety v energetických kruzích takřka zmizely obavy, že elektřiny bude nedostatek. Boom výstavby obnovitelných zdrojů a plynových kogeneračních jednotek bude pokračovat, možná i akcelerovat. Jenže podle expertů to není ta správná elektřina, kterou síť potřebuje.

Správce přenosové soustavy ČEPS přiznává, že poměr decentrálních a velkých elektrárenských bloků v horizontu do roku 2050 by měl být nejvýše půl na půl. I tak si přizpůsobení přenosové i distribuční sítě novým poměrům vyžádá miliardové investice.

Poměr 50 ku 50 procentům považuje za hraniční většina oslovených odborníků. Jedním z nich je Jiří Feist, bývalý topmanažer společností ČEZ a ČEPS, který dnes působí jako ředitel pro strategii v EP Energy. ,,Tisíc rotorů větrných elektráren se v síti nechová stejně jako jaderná elektrárna, i když má stejný instalovaný výkon. Pro nastartování strojů v průmyslu potřebujete velké elektrárenské bloky," říká Feist (více v rozhovoru na str. 54). Pokud chce Česko udržet na svém území hutě, ropné rafinerie, papírny a další energeticky náročné závody, bude okolo roku 2035 - tedy v době odstavování dukovanské elektrárny - další velký energetický zdroj potřebovat.

Zhoršení kvality dodávky elektřiny by dopadlo i na maloodběratele, tedy domácnosti, živnostníky či malé firmy. ,,Všichni potřebujeme, aby v síti bylo stálé napětí a frekvence 50 hertzů, aby každému doma fungovaly elektrické přístroje. Jestli to chceme, musíme mít dostatek velkých zdrojů, které umí napětí a frekvenci regulovat," zdůrazňuje Feist.

Udržení aspoň polovičního podílu ,,velké energetiky" na celkovém výkonu považuje za klíčové také energetický analytik a menšinový akcionář ČEZ Michal Šnobr.

Vláda sází na jaderné reaktory

K potřebě zachovat v síti dostatek výkonu velkých elektrárenských bloků dospěl taktéž tým autorů aktualizované státní energetické koncepce, vedený náměstkem ministra průmyslu a obchodu Pavlem Šolcem. Mezi priority koncepce patří dlouhodobě přebytková bilance mezi výrobou a spotřebou elektrické energie v tuzemsku.

S ohledem na konec životnosti uhelných elektráren to znamená potřebu stavět nové zdroje. Autoři energetické koncepce dospěli k jednoznačnému závěru: z výběru mezi uhlím, plynem a jadernou energií vychází nejlépe jádro. Optimální scénář koncepce hovoří o výstavbě dvou nebo tří jaderných bloků, které by měly zahájit provoz mezi lety 2033 a 2037. Tedy v době, kdy skončí provoz starších bloků Dukovan i obnovených uhelných elektráren Tušimice a Prunéřov. Názor, že jádro je nejlepším řešením, však má své oponenty. Michal Šnobr upozorňuje na raketově rostoucí investiční náklady na výstavbu jaderných elektráren a také na zuřivý odpor, který lze očekávat ze strany protijaderných sousedů - Německa a Rakouska. ,,Na udržování rovnováhy v síti se budou více hodit plynové elektrárny," dodává Šnobr.

Jiní rovnou jaderné reaktory odmítají jako ekonomicky a technicky nevýhodné řešení. ,,Pokud takto podpoříme jádro, tak sice možná zajistíme dostatek elektřiny v zimní špičce, ale těžkopádné bloky s regulačním rozsahem do 50 procent a nemožností častějšího vypínání nebudou schopny plnit funkci rychlé zálohy k obnovitelným zdrojům," varuje Milan Šimoník, který pracuje jako energetický projektant i jako mluvčí energetické sekce Strany zelených. Na druhou stranu je pravda, že nové jaderné bloky již schopnost regulovat výrobu postupně získávají. ,,Nové bloky musí splňovat poměrně přísné technické požadavky na regulaci bloku. Lze tudíž potvrdit, že ČEZ bude technicky připraven poskytovat příslušné služby pro přenosovou soustavu," reaguje Petr Závodský, ředitel úseku výstavby jaderných elektráren v ČEZ.

Česká republika má vlastně štěstí, že do tísně způsobené odstavováním velkých elektráren bez zřejmé náhrady se dostane až za 20 let. Podle největších optimistů se tak stane až za 30 let, což by platilo za podmínky, že se podaří prodloužit životnost čtyř bloků Jaderné elektrárny Dukovany až do období let 2045 až 2047.

Naopak v řadě zemí západní Evropy se dají očekávat problémy již v tomto desetiletí. Staré uhelné elektrárny není možné udržet v provozu věčně a v prostředí zhroucených cen elektřiny se nikomu nevyplatí investovat do nových uhelných, plynových ani jaderných elektráren. Také potenciál pro stavbu velkých vodních elektráren je téměř vyčerpán.

Stále častěji tak lze v odborných debatách zaslechnout termín ,,kapacitní platby". V podstatě jde o to, udržet v síti starší uhelné bloky i ztrátové paroplynové elektrárny a využít je jako záložní zdroje pro případ, kdy přírodní podmínky nepřejí provozu větrných turbín a solárních panelů. Nebo také pro udržení správného napětí a frekvence v elektrizační soustavě.

Kapacitní platby již zavedli ve Velké Británii, Itálii a Francii, podobný model ,,strategických rezerv" se objevil v Belgii a Polsku. Předmětem vášnivých debat je v současnosti zavedení těchto plateb v Německu. Zejména v jeho jižní části totiž hrozí potíže s udržením stability sítě. Nedávné odstavení jaderné elektrárny Grafenrheinfeld v Bavorsku tento problém dále prohloubilo. Zavádění kapacitních plateb spolu s klesajícím počtem velkých energetických zdrojů, jež vyrábějí elektřinu za tržní cenu, může v dohledné době vést k rozkladu liberalizovaného energetického trhu v Evropě. ,,Předpokládám, že s uzavřením poslední jaderné elektrárny v Německu se postupně přestane na lipské burze obchodovat s elektřinou a se zaváděním kapacitního systému zmizí současné tržní prostředí," předpovídá Milan Šimoník.

autor: David Tramba