Ve světě probíhá velká změna a česko nezůstane ušetřeno

Pan ministr Mládek potvrdil, že Česká republika jednoznačně uhlí potřebuje a chce své zásoby v budoucnu využít," řekla minulý týden v deníku MF DNES mluvčí Severo- české energetické, firmy, která chce těžit uhlí za pověstnými limity těžby.

,,Nyní se zdá, že uhlí za limity možná ani Česko nemusí potřebovat," prohlásil o několik dní dříve sám Jan Mládek před novináři. I tyto dva citáty ukazují, že sou- časný ministr průmyslu a obchodu je mužem ve víru událostí. Má v popisu práce řídit jeden z klíčových oborů zdejší ekonomiky - energetiku -, evidentně ale tápe. Od svých podřízených dostává čísla a analýzy, jaké tento úřad vydával vždy, ať už ministroval kdokoli. Z nich vyplývá, že by Česko mělo hodně těžit uhlí, hodně štěpit atom, hodně vyrábět elektřinu a hodně jí vyvážet. Jenže okolní svět se na rozdíl od ministerstva průmyslu mění. A těžko uvěřit, že by úřad ministra Jana Mládka a s ním celé Česko mohly zůstat téhle pronikavé změny ušetřeny. Pozor, Špidla Úkol vytěžit a spálit hnědé uhlí, které v tuhle chvíli spočívá na Mostecku pod dvěma vesnicemi a zčásti i pod městem Litvínov, byl dosud alfou a omegou energetických výhledů českých vlád. Slyšet tedy českého ministra průmyslu říkat, že uhlí nebudeme potřebovat, je dost podstatná novinka.

Při bližším pohledu je však patrné, že ministr Mládek až tak výrazně neobrací. Jeho úřad stále navrhuje uhlí vytěžit, přitom ale narazil na politický odpor, jejž ministr nemůže ignorovat. Pochází nejen od koaličních partnerů - proti těžbě za limity jsou Andrej Babiš i lidovci -, ale hlavně z nitra vlastní strany. Především šéf premiérových poradců Vladimír Špidla je proti rušení limitů těžby uhlí. Špidla má také velké slovo v obnovené Radě vlády pro udržitelný rozvoj, která fungovala za jeho kabinetu začátkem tisíciletí, ODS ji však potom zrušila. V rámci rady začala fungovat i skupina pro udržitelnou energetiku, jež nechce spoléhat na čísla od ministra Mládka, ale nechala si zpracovat vlastní analýzy, co dál s energetikou. Tento týden by měla skupina vydat své doporučení, kam českou energetiku směrovat. Každopádně Špidlovy názory mají na premiéra Sobotku vliv už teď. I to je možná jeden z důvodů, proč se objevují spekulace o Mládkově výměně. Otočka To vše se navíc děje v mezinárodním kontextu, který lze stěží ignorovat. Je charakterizován velkou změnou v pohledu na zelenou energetiku a její využití. Americký prezident Barack Obama minulý týden ohlásil plán redukovat emise z energetiky, tedy především ze spalování uhlí. Jeho političtí oponenti z Republikánské strany vyhlásili, že plán překazí, může to však být obtížnější, než si myslí. Jejich argumenty jsou totiž čím dál víc na vodě. Zastánci těžby uhlí a jeho pálení v elektrárnách na celém světě mluví o udržení pracovních míst. Nejen Německo, ale i další země včetně Spojených států dokazují, že rozjezd zelené energetiky počet pracovních míst nesnižuje, ale naopak zvyšuje. Dosavadní zkušenosti rovněž ukazují, že prospívá ekonomice a samozřejmě životnímu prostředí. A hlavně je klíčovou součástí strategie boje proti klimatickým změnám. Tomuhle argumentu se mnozí ještě nedávno smáli a mluvili o predikcích změn klimatu jako o pavědě. Obavy z globálního oteplování nicméně postupně do svých projevů zařadila i řada konzervativních politiků a velký rozvoj zelené energetiky ohlašují nečekané země - nově Francie, považovaná až dosud za baštu staré energetiky založené na velkých elektrárnách.

Německo tlačí dál dopředu svoji energetickou revoluci zvanou Energiewende (Energetický obrat) spoléhající ve velké míře na obnovitelné zdroje a další progresivní státy (například Švédsko) mluví dokonce o zcela bezuhlíkové ekonomice. Skeptici sice namítají, že kromě Německa nikdo další z velkých zemí k radikální přeměně energetiky zatím nepřistoupil, změna nálady a z ní vyplývající politické rétoriky jsou ale evidentní. Jazyk politiků se zkrátka proměnil a s ním i myšlení. Málokteré odvětví ekonomiky je díky tomu tak progresivní jako zelená energetika. V Německu už vznikají i nové univerzitní obory orientované na zelenou energetiku a její ekologický, technologický i ekonomický rozměr. Ať zůstane pod zemí Představa mnohých úředníků na ministerstvu průmyslu, že Česko zůstane stranou těchto tendencí, je naivní. Zpackaná dotační politika solárních elektráren tady vzala zelené energetice značný díl veřejných sympatií a podpory. Lze si však tipnout, že další citelné zlevňování zelených technologií přinese změnu. Ministr životního prostředí už ohlásil zavedení nové podpory solárním panelům na střechy, což je velmi rozumný krok. Česko má tedy možnost naskočit do trendu modernity, pomoci ekonomice rozvojem perspektivních oborů, zlepšit životní prostředí a přispět k celosvětovému snižování emisí CO2 . Moderně uvažující premiér by měl takovému trendu rozumět. I ministr Jan Mládek tuší, že okolnosti hrají proti němu, a mění strategii. Už neusiluje o rychlé zrušení limitů. Snaží se pouze zabránit odpisu uhelných zásob, což by jejich těžbu do budoucna znemožnilo. Pokud však lze něčím českou cestu k energetické modernitě urychlit, pak je to právě úřední verdikt, že severočeské uhlí zůstane pod zemí.