zpravodajství životního prostředí již od roku 1999

Zlepšování česko-rakouských vztahů se odráží i v byznyse

27.08.2015
Energie
Politika
Zlepšování česko-rakouských vztahů se odráží i v byznyse

Když přišel Ferdinand Trauttmansdorff do Česka, neustále slyšel, že vše funguje dobře. Později se však ukázalo, že se tady o některých problémech nemluví.

Co by měla udělat česká firma, pokud chce uspět v Rakousku? Rozjet byznys v Rakousku je podobně náročné jako v Česku, jen je potřeba počítat s větší byrokracií, speciálně v případě zahraničních firem. Ale pokud firma využije pomoc profesionálů, není problém administrativní obtíže překonat. Česká ekonomika je nyní dynamičtější než rakouská, roste rychleji. Je proto přirozené, že se zdejší firmy více zajímají o rakouský trh.

V jakých odvětvích se českým firmám daří? Tradičně ve strojírenství, v automobilovém a hi-tech průmyslu.
Co by pomohlo lepšímu propojení rakouské a české ekonomiky? Je potřeba začít spolupracovat třeba v oblasti dopravy, digitální infrastruktury nebo energetiky. V příhraničí bychom mohli společně využít turistický potenciál oblastí.

Kde je podle vás nyní největší problém? Jde o dopravní spojení Prahy a Vídně, které řešíme bohužel už 25 let. Za posledních sto let se vlakové spojení obou metropolí zrychlilo jen minimálně. A to není velký úspěch.
Za pět a půl roku, kdy jsem velvyslancem, se v Česku vystřídalo osm ministrů dopravy. Naštěstí vláda Bohuslava Sobotky přinesla určitou stabilitu a začalo se jednat. Sestavili jsme skupinu expertů, která bude mít dopravní spojení s Rakouskem na starosti a snad přežije i případnou výměnu vlády. Je potřeba, říká rakouský velvyslanec v České republice Ferdinand Trauttmansdorf aby měl projekt podporu ministra dopravy, financí, ŘSD, rakouské společnosti Asinag. Musíme plánovat společně a hodně komunikovat. To se v minulosti bohužel nedělo.

Jednání se sousedy je přitom extrémně důležité. Díky němu by Česko mohlo získat klíčovou pozici v regionu. Dnes je Česká republika sice srdcem Evropy, ale bez dobré dopravní infrastruktury jí chybí zásobování krví.
Vedete jednání přímo s ministrem dopravy Danem Ťokem? Samozřejmě. Jsme v kontaktu skoro každý týden. Také pan ministr Andrej Babiš je v téhle oblasti hodně aktivní. Ale jednáme i s dalšími partnery, se zástupci firem. Nyní řešíme třeba otázku financování infrastruktury. Bavíme se o tom, zda by bylo možné rakouský model aplikovat v Česku. Mýtné systémy obou zemí se však liší. V Rakousku se celé mýto využívá prostřednictvím firmy Asinag k financování výstavby silnic. V Česku jde však mýto do státního rozpočtu a peníze se následně komplikovaně přerozdělují. Vedle toho lze peníze na výstavbu dopravních spojení čerpat z evropských fondů. Jenže v Česku v minulosti nebyly takové projekty připraveny dost dobře a dost rychle, takže prostředky zůstávaly nevyužity.

Jaká dopravní spojení mají prioritu? Je jich více. Především jde asi o vybudování dálnice z Brna do Vídně. Dále pak o propojení Lince a Prahy, přes České Budějovice, tedy o dostavbu dálnice D3. Navíc bychom rádi na těchto dvou tazích zrychlili železniční spojení.

Proč je tak důležitá spolupráce v oblasti digitální infrastruktury? Týká se to hlavně příhraničních oblastí. Právě tam bývají národní sítě slabé.

Když se při plánování domluvíme, můžeme v příhraničních oblastech vytvořit lepší digitální infrastrukturu, což přiláká firmy. Vzniknou tak lokality atraktivní pro rozvoj start-upů.
V Česku je stále ve hře dostavba jaderných elektráren v Temelíně a v Dukovanech. Znamenalo by to pro Rakousko problém? Ano, hlavně kvůli bezpečnosti. Rakousko referendem v roce 1978 rozhodlo, že jaderná energie není u nás akceptovatelná. Je u nás velmi nepopulární, což ještě zesílilo po havárii elektrárny v japonské Fukušimě. Dukovany i Temelín leží relativně blízko rakouských hranic. A kdyby došlo k výbuchu, nebudou dopady jen lokální, radiace zasáhne i Rakousko.
Konečné rozhodnutí bude samozřejmě na České republice. Nechceme nic blokovat a bránit Česku v rozvoji. Rádi bychom se však stali partnerem v oblasti energetiky. Myslím, že řadu témat můžeme řešit společně. Jde nám hlavně o bezpečnost jaderných elektráren, o alternativní zdroje energie.
Zaměření na solární elektrárny už jsme si v Česku vyzkoušeli. Vím, že to nebyl právě úspěšný projekt a solární energie byla podporována přespříliš. Inspirovat se však můžete třeba v Německu, které také odmítá jaderné elektrárny. Samotná produkce energie je jedna věc, její efektivní distribuce druhá. A tu nelze především v malých státech, jako je Česko nebo Rakousko, řešit na národní úrovni.

Na postu velvyslance jste od roku 2010. Co vás po příchodu do Česka překvapilo? Na svou práci v českém prostředí jsem byl velmi dobře připravený. Nedá se říci, že by mě tu něco opravdu překvapilo, nicméně trochu nečekaný byl zdejší způsob komunikace. Neustále jsem slyšel, že vše funguje dobře, postupně jsem ale zjišťoval, že se o konkrétních problémech v česko-rakouských vztazích na vládní úrovni prakticky nemluví. Mělo to tři hlavní příčiny. Tou první byla nestabilita českých vlád, další pak určité přehlížení Rakouska. Třetí příčina spočívala v tom, že se česká vláda v rámci EU zaměřovala hlavně na jednání s Bruselem. Přímé kontakty se sousedem, s Rakouskem, opět zůstávaly stranou.

Změnilo se to? Jsem v Česku už pět a půl roku a situace se během té doby v mnoha ohledech hodně zlepšila. Zpočátku vzájemnou
komunikaci blokovala témata jako Temelín, Benešovy dekrety, poválečný odsun. Hodně jsme se jim věnovali a nyní už neznamenají nepřekonatelnou překážku. Dovedeme se bavit o široké škále témat od byznysu přes dopravní infrastrukturu, kulturu až po regionální spolupráci.
Vidíme také, že se Rakousko stalo prioritou české zahraniční politiky. Zlepšení vztahů se odráží i v byznyse. Český vývoz do Rakouska vzrůstá, do Česka míří další rakouské investice.

Vaši prarodiče pocházejí z Česka. Jak vám české kořeny pomáhají při práci?
Ukázalo se, že mám s Českem společného víc, než jsem si myslel. O existenci zdejších předků jsem původně ani nevěděl. Povzbuzuje mě to, abych dělal svou práci co nejlépe a pouštěl se i do věcí, které jsou nad rámec běžných diplomatických povinností.
Příští rok na postu velvyslance končíte. Jaké máte plány? Začnu přednášet diplomacii a mezinárodní právo na univerzitě. Využiju to, co jsem se naučil během svého působení v Praze. Budu se zaměřovat na střední Evropu, konkrétně na vztahy Rakouska s Českem i se Slovenskem.

Ferdinand Trauttmansdorf (65)
o Vystudoval práva
na univerzitě ve Štýrském Hradci a později právo Evropské unie na College d'Europe v Bruggách. o
V letech 1975 až 1979 pracoval v Institutu pro mezinárodní práva a mezinárodní vztahy na univerzitě ve Štýrském Hradci. o
V roce 1981 vstoupil do rakouské zahraniční služby. Pracoval jako referent na rakouském zastupitelství v Ženevě a později v Bukurešti. o
Působil na velvyslanectví ve Washingtonu a v Budapešti. V roce 1999 se stal velvyslancem v Egyptě a Súdánu. o Od ledna 2010 je rakouským velvyslancem v Praze. o Má kořeny v Česku, jeho prarodiče se narodili v někdejším Československu.

Autor: Eva Hníková

Zdroj: EKONOM

Komentáře k článku. Co si myslí ostatní?

Další články
Podněty ZmapujTo
Mohlo by vás také zajímat
Naši partneři
Složky životního prostředí