zpravodajství životního prostředí již od roku 1999

Elektroodpad: životní cykly a těžba v antroposféře

27.04.2016
Odpady
Recyklace
Zpětný odběr
Elektroodpad: životní cykly a těžba v antroposféře

Elektroodpad tvoří méně než 1% celkového objemu komunálního odpadu, ale...

V České republice vzniká okolo 3 miliónů tun komunálního odpadu ročně. I když právě zde končí více jak polovina drobných elektrospotřebičů, elektroodpad tvoří méně než 1% jeho celkového objemu. S tímto zdánlivě zanedbatelným množství odpadu se ale pojí jedna z velkých výzev budoucnosti. Skrývají se v něm totiž suroviny, kvůli kterým již dnes stojí za to vést války.

O produkci a užívání elektroniky, způsobech prodlužování životních cyklů a možnostech recyklace diskutovali v dubnu ve Studiu ALTA doc. Ing Vladimír Kočí, Ph.D., děkan Fakulty technologie ochrany prostředí Vysoké školy chemicko-technologické v Praze, RNDr. Miloš Polák, Ph.D. ze společnosti RETELA, s.r.o zajišťující systém sběru a recyklace elektroodpadu a Ing. Martin Polický ze Sims Recycling Solutions s.r.o.. Večer byl součástí diskuzního cyklu zaměřeného na akutální environmentální témata BUZZ talks.

Recyklace? Třetí nejhorší řešení

Mobilní telefon je z 95 % recyklovatelný. Známe technologie pomocí kterých dokážeme z elektroodpadu separovat a recyklovat nejen suroviny jako plasty, hliník, zlato či měď, ale také kritické suroviny jako yttrium, tantal nebo niob. Jde o paletu efektivních pyrometalurgických, hydromatlurgických nebo biotechnologických postupů. Přesto se v České republice tyto kritické suroviny prakticky nerecyklují. Společnosti zabývající se recyklací (nejen) elektroodpadu naráží na jednoduchý problém: recyklovat suroviny, které se v odpadu vyskytují ve stopovém množství, se prostě nevyplatí. Přesněji řečeno, vyplatilo by se to jen pokud bychom byli schopni separovat mnohem větší množství odpadu.

Tady ale statistika nabízí jistou naději. Máme totiž obrovský prostor pro zlepšení - například mobilních telefonů se k recyklaci dostane jen 6-10 %. Zbytek končí v komunálním odpadu, nebo (nejčastěji) v šuplíku. S tím, jak se šíří povědomí o možnostech recyklace a okonostech těžby, se již zdá v kontextu západního civilizačního okruhu reálnější vize, že by jednoho dne kritické materiály mohly následovat příklad kovů jako železo. To již nyní z desítek procent získáváme recyklací, namísto těžení primárních zdrojů težíme tedy v antroposféře.

Jenže, jak upozorňuje Vladimír Kočí, bylo by zavádějící představovat si recyklaci jako univerzální řešení do budoucna. I efektivní systém recyklace představuje jen třetí nejhorší strategii, hned po skládkování a energetickém využití materiálu. Mnohem větší prostor pro zlepšení je v prodlužování životních cyklů výrobků a snižování energetické a materiálové náročnosti našeho života.

V rukou společností zabývajících se zpracováním elektronického odpadu má vzletná idea prodlužování životního cyklu konkrétní podobu. Tou je systém tří ,,re-". Prvním z nich je remarketing. Mnohé produkty lze totiž po zjištění technického stavu a případné opravě opět prodat. Jen u neopravitelných zařízení přichází na řadu druhé ,,re-", repasování, tedy vyjmutí a opětovné použití funkčních součástek. Recyklace je až poslední fází, do které vstupuje nepoužitelná a neopravitelná elektronika.

Chovat se kulturně

Vydejme se ale dál proti proudu životního cyklu produktů, v němž je zpracování odpadu až uzavírajícím článkem. Zásadní vliv na životní prostředí mají sami spotřebitelé a to, jaké elektrospotřbiče kupují i jak je využívají. Nejefektivnější cestou k udržitelnosti bude vždy prevence vzniku odpadu vůbec. Je potřeba zamýšlet se nad tím, jestli cenný materiál využíváme efektivně, kde se vzal a také co s ním bude, až nám doslouží.

Právě k získání těchto informací slouží life cycle assessment (posuzování životního cyklu). Zatímco v českém kontextu není zvykem pohlížet na environmentální dopad jednotlivých produktů takto holisticky, v mnohých zemích na západ od nás se to stalo dobrou praxí. Life cycle assessment přináší spotřebitelům komplexní představu o tom, co kupují, a naopak producentům umožňuje zaměřit se na tu část životního cyklu, kde je největší prostor pro zlepšení. Ať už je to materiál, zdroj energie použitý při výrobě, kvalita a s ní spojená životnost nebo třeba systém zpětného odběru.

Výrobci ale budou motivováni klást důraz na environmentální dopad své činnosti jen pokud to po nich budeme žádat. Stojíme tak před další, větší výzvou, než jakou představuje nutnost poctivě separovat elektroodpad. Je na čase, abychom přijmuli zodpovědnost za předcházející části živoního cyklu elektroniky. Tedy za to, co kupujeme a jak to užíváme. Připomínejme si, že chovat se šetrně a chránit své životní prostředí je kulturní.

Autor: Benedikt Straňák, Institut Cirkulární Ekonomiky

Komentáře k článku. Co si myslí ostatní?

Další články
Chystané akce
INISOFT s.r.o.
19
11. 2019
19.11.2019 - Seminář, školení
Praha, ČVUT
INISOFT s.r.o.
20
11. 2019
20.11.2019 - Seminář, školení
Brno, ApS Brno s.r.o.
INISOFT s.r.o.
5
12. 2019
5.12.2019 - Seminář, školení
Praha, ČVUT
Podněty ZmapujTo
Mohlo by vás také zajímat
Naši partneři
Složky životního prostředí