zpravodajství životního prostředí již od roku 1999

V Česku ubývá osevních ploch: Jde ale o důsledek přirozeného vývoje

02.12.2016
Zemědělství
V Česku ubývá osevních ploch: Jde ale o důsledek přirozeného vývoje

Údaje o zemědělství jsou spolu s demografickými statistikami na našem území zjišťovány vůbec nejdéle. I to svědčí o důležitosti, kterou nejen generace před námi, ale i my zemědělství přikládáme.

Tuzemští zemědělci oseli v letošním roce celkem 2 453 864 ha, což tvoří bezmála 58 % veškeré zemědělské půdy v České republice. Zdá se ale, jako by se česká krajina v posledních letech snažila co nejvíce přiblížit naší státní hymně. Zatímco lučin a borů během uplynulého desetiletí přibylo v řádech desetitisíců hektarů, výměra osevních ploch neustále klesá a oproti roku 1989 je jí letos téměř o čtvrtinu méně.

V případě vybraných plodin může tento stav způsobit problémy, obecně lze ale říci, že je je tento trend výsledkem přirozeného vývoje naší společnosti.

Česko shora? Orná půda tvoří více než polovinu našeho území

Podíváme-li se na naši zemi z ptačí perspektivy, zjistíme, že orná půda stále pokrývá více než polovinu jejího území (konkrétně se jedná zhruba o 54 %). Třetinu Česka tvoří lesy, přibližně 12 % území pak trvalé travní porosty. Zbytek země pokrývají vodní plochy (o něco málo více než 2 %) a podobné procento zahrad. Na zastavěné a pevným povrchem pokryté plochy připadá v Česku - možná trochu překvapivě - pouhých 1,7 % celkové výměry.

Soupis ploch osevů každoročně eviduje Agrární komora České republiky. V roce 2015 činily 3 494 tisíc hektarů, z čehož 35 tisíc hektarů zůstalo neoseto. Celková osevní plocha ve výsledku zaujímala necelých 2 458 tisíc hektarů a zemědělské plodiny tak rostly na 31 % území Česka. ,,Od roku 1920, kdy se rozloha osevních ploch začala sledovat, ubylo na území Čech, Moravy a Slezska přes 1 353 tisíc hektarů. V průběhu uplynulého století se ale zdaleka nejednalo o rovnoměrný pokles, z grafu jasně vyčnívá několik skoků - například po druhé světové válce nebo po roce 2000," říká Zuzana Lhotáková, Marketing Manager společnosti SAS.

Jak vyplývá z analýz Agrární komory ČR, mezi lety 1945-1950 způsobily tento pokles hned tři pozemkové reformy, které značným způsobem narušily půdní držbu (o půdu přišla část šlechty, církve a kolaboranti, kam spadala podle Benešových dekretů velká část Němců, a po nástupu komunistické strany k moci nakonec také větší sedláci). Zejména v pohraničí pak byli noví hospodáři značně neefektivní.

V roce 1990 se opět projevila majetková transformace, kdy probíhal proces opačný, restituce majetku, která se ovšem už v řadě případů netýkala těch, kterým bylo hospodářství zkonfiskováno. Určitou dobu tak trvalo, než se polí ujaly nové podniky - ať už v rukou soukromě hospodařících rolníků nebo v rukou právnických osob všech forem. S ohledem na nové trendy ve společnosti (stěhování z měst, možnost volně skupovat pozemky) začali být zemědělci z polí vytlačování na úkor především nové zástavby.

Zároveň došlo v rámci asociačních dohod s Evropskou unií k otevření hranic pro potraviny ze zemí Unie, aniž by pro tuzemské výrobce podobná možnost platila. K tomu došlo ke zrušení záporné daně z přidané hodnoty, která představovala poměrně efektivní podporu zemědělské výroby. Zemědělská politika státu včetně té dotační se v 90. letech stále utvářela a nebyla svými možnostmi schopná konkurovat Společné zemědělské politice EU, do které byla na přelomu 80. a 90. let směřována drtivá většina unijního rozpočtu. To vše vedlo k poklesu popularity zemědělství a tím i ke snížení rozlohy osevních ploch.

,,Celkový pokles osevních ploch lze vnímat jako negativní fenomén. Na jedné straně jej můžeme vysvětlovat zvýšením výnosů, stojí za ním ale především zábory zemědělské půdy na úkor stavební půdy. Podle některých odhadů tak Česká republika ročně přichází až o 5000 hektarů. Naopak mezi pozitivní trendy lze řadit zvyšující se hektarové výnosy hlavních polních plodin. Zatímco ještě v době vstupu do Evropské unie se průměrný hektarový výnos obilovin pohyboval kolem 4,5 t na hektar, dnes je to již víc než 6,5 t na hektar, přičemž jsou zároveň dodržovány všechny environmentální požadavky, které pro tuzemské zemědělce platí v rámci tzv. Společné zemědělské politiky EU," přibližuje Ing. Jan Doležel vedoucí úseku Komodity z Agrární komory ČR.

Rozloha osevních ploch: Skokanem dvacetiletí je řepka, ubývají hlavně brambory a pícniny

Kdyby se mezi zemědělskými plodinami vyhlašoval - podobně jako ve Zlatém slavíku - skokan roku, pak by toto ocenění již velmi dlouho mělo jediného držitele. Řepku. Po většinu sledovaného období byla řepka v Českých zemích spíše raritou (třeba v roce 1933 bychom ji našli na pouhých 298 hektarech), která kromě výroby rostlinných olejů neměla příliš široké využití. Množství žlutých polí se ale postupně začalo zvyšovat v 70. letech a doslova o boomu pak mžeme mluvit po roce 1990. Od změny režimu u nás rozloha půdy, na které se řepka pěstuje, vzrostla téměř čtyřnásobně a dnes představuje téměř 393 tisíc hektarů.

Pěstování řepky nahrává v posledních letech i její výkupní cena. Zatímco kvůli nízkým cenám mléka, vepřového masa nebo obilí tržby českých zemědělců klesají, cena řepky se u nás stále drží na evropské úrovni a do budoucna se dokonce očekává zvýšení poptávky po této plodině. A to už dnes vyprodukují čeští zemědělci druhé nejvyšší množství řepky v celé Evropě.

V případě většiny dalších plodin se ale osevní plochy naopak zmenšovaly. Oproti stavu z roku 2005 pěstujeme o polovinu méně žita a výrazně na ústupu je i ječmen (z 521 527 na 325 725 hektarů). Úbytek ploch osetých obilovinami je ale možné popsat jako celoevropský trend a Česko v něm zdaleka není výjimečné. Mezi lety 2000 a 2013 naopak výrazně přibylo kukuřice na zrno - téměř o 284 %. V posledních letech ovšem zasáhl propad i kukuřici a v současnosti je její osevní plocha na úrovni srovnatelné s rokem 2005. Podle Agrární komory ČR přispělo k rozšíření ploch kukuřice významnou měrou budování bioplynových stanic. Jedná se také o plodinu, která se seje na jaře, tudíž kukuřice v osevním sledu nahradila některé jařiny jako právě okopaniny typu brambor nebo cukrové řepy.

Středočeský kraj - obilnice Česka

Pokud se podíváme na územní rozložení osevních ploch, zjistíme, že zemědělským ,,tahounem" České republiky je Středočeský kraj, který pěstuje plodiny na 481 700 hektarech (Středočeský kraj je také vůbec největší svou celkovou rozlohou). Na druhém místě najdeme Jihomoravský kraj (313 723 hektary) a hned v závěsu Kraj Vysočina (303 411 hektarů). Vysočina se zároveň může pyšnit největším podílem využití plochy k hospodářským účelům vůči celkové rozloze - 44,65 %. Nejméně se toho vypěstuje v Praze - je to ostatně logické, neboť naprostá většina tohoto kraje je zabírána právě městskou zástavbou. Pěstuje se zde tedy na pouhých 9 825 hektarech.

Zelená revoluce ovlivnila nejen osevní plochy, ale i zaměstnanost v zemědělství

Zemědělství se od poloviny minulého století změnilo v moderní průmysl, který využívá moderních vědeckých poznatků ať už z oblasti biologie, chemie, či elektrotechniky a strojírenství. Modernizace a racionalizace zemědělství ve 20. století umožnila ,,odpoutat" velkou část pracovní síly od práce na poli. Ještě krátce po druhé světové válce pracovalo v priméru zhruba 33 % všech práceschopných obyvatel, dnes se pohybujeme někde kolem 2 až 4 % procent v závislosti na tom, zda je započítáno také rybářství a lesnictví.

V Česku byl tento vývoj markantní i vzhledem ke koncentraci výroby, která tu probíhala řízeně a často násilně na rozdíl oproti Západu, kde družstva vznikala z vlastní vůle, jejich základem ale byla spíše méně efektivní menší hospodářství.

Česko je v obilninách soběstačné, vyprodukuje ale jen polovinu potřebných brambor

Od počátku 90. let došlo tedy k úbytku orné půdy a snížila se druhová rozmanitost zemědělských plodin. Naopak vzrostla plocha trvalých travních porostů, na čemž nese svou zásluhu mimo jiné i dotační politika státu. Zároveň ovšem dochází ke zvyšování hektarových výnosů a úbytek osevních ploch tak lze částečně přičítat i tomuto pokroku.

U hlavních komodit (obilovin) je Česko podle Agrární komory soběstačné a například pšenici může dokonce zhruba z jedné třetiny vyvážet. Poptávka je také po sladovnickém ječmenu a po českém aromatickém chmelu, což souvisí s dobrou pověstí českého piva ve světě. Horší situace je třeba v bramborách, kterých jsou Češi schopni vypěstovat zhruba 50 % celkové spotřeby, přičemž brambory stále tvoří základ našeho jídelníčku. Potravinová soběstačnost je v současnosti tématem i vzhledem k nutným dovozům a tím uhlíkové stopě, kterou vytváří lodní i silniční doprava. V případě válek či jiných krizí navíc pak hrozí výpadek dodávek u některých plodin a s tím spojené problémy.

Zdroj: www.ceskovdatech.cz

Komentáře k článku. Co si myslí ostatní?

Další články
Chystané akce
22
9. 2017
22-24.9.2017 - Seminář, školení
Ekodomov, V Podbabě 29B, Praha 6
Ukliďme Česko
23
9. 2017
23.9.2017 - Festival, slavnost
Brno
INISOFT s.r.o.
3
10. 2017
3.10.2017 - Seminář, školení
Liberec, INISOFT s.r.o.
Česká lesnická společnost
3
10. 2017
3-6.10.2017 - Konference
Orea Resort Devět Skal
INISOFT s.r.o.
4
10. 2017
4.10.2017 - Seminář, školení
Praha, hotel Globus
Podněty ZmapujTo
Mohlo by vás také zajímat
Naši partneři
Složky životního prostředí