Průmyslové zemědělství mělo během epidemie vážné problémy. Je nejvyšší čas ho přeměnit na trvale udržitelné

Proběhlá vlna epidemie odhalila, jak zavádějící jsou argumenty, které obhajují dosavadní podporu českých velkých zemědělských podniků potřebou potravinové nezávislosti. Dopady epidemie, například v podobě akutního nedostatku zahraničních pracovníků, v kombinaci s extrémním suchem ukazují, že velký agrobyznys není narozdíl od malých rodinných farem schopný potraviny v lokálním či státním měřítku dlouhodobě a stabilně zajistit.

Zatímco malé farmy nejsou na zahraničních pracovnících závislí a farmáři zapojení do komunitou podporovaného zemědělství zažívají výrazný nárůst poptávky [1], pro schopnost velkých zemědělských firem zasít a sklidit úrodu jsou v současnosti zcela nezbytní sezónní pracovníci ze zahraničí. Nedostatek sezónních pracovníků v Evropě i sucho se již podepisují zejména u zeleniny a ovoce na zdražování cen. [2]

Dlouhodobá a téměř bezpodmínečná podpora velkých zemědělců v důsledku přispívá k poklesu hladiny podzemní vody, zhutňování půdy na ploše poloviny polí či jejich ohrožení extrémní erozí na jejich pětině. Stejně tak přispívá k vysychání krajiny, které dle Českého hydrometerorologického ústavu hrozí být letos ještě výraznější než minulá léta [3]. Česká spotřeba minerálních hnojiv, jež dlouhodobě snižují kvalitu půdy a zhoršují kvalitu pitné vody, patří mezi nejvyšší v Evropě [4]. Kvůli masivnímu využívání syntetických pesticidů prudce vymírají včely a opylovači [5] a za posledních 40 let ze zemědělské krajiny zmizela třetina ptáků [6].

Cílem zemědělských dotací má být i kvalitní péče o krajinu a přírodní zdroje, dosavadní plány Ministerstva zemědělství o nastavení budoucí Společné zemědělské politiky ale vedou k opaku. Ministr zemědělství Miroslav Toman by měl zajistit nastavení dotací do zemědělství takovým způsobem, aby motivovalo zemědělce krajinu chránit. Je zapotřebí podpořit ekologicky šetrné způsoby hospodaření, používání organických hnojiv místo průmyslových, vyvarování se jedovatým pesticidům, střídání plodin na polích, zlepšení životní pohody hospodářských zvířat, snížení velikosti polí, návrat zeleně do krajiny a podobně [7].

Jan Skalík, vedoucí programu Krajina Hnutí DUHA:
Kombinace dopadů epidemie a nástupu výrazného sucha s dlouhodobými problémy české půdy a krajiny nám dávají jasně najevo, že bez výrazné přeměny převažujícího způsobu hospodaření si pod sebou podřežeme větev. Musíme směřovat ke zdravé půdě a krajině, protože jedině tak budou schopny odolávat dopadům klimatické změny a přinášet stabilní přínos pro společnost včetně produkce potravin.