Na odumírání borovice lesní se významně podílí škodlivý hmyz a houby

Borovici lesní napadá poměrně značný počet škodlivých organismů, zejména podkorní a listožravý hmyz, ale také celá řada houbových chorob. Po klimaticky extrémním roce 2015 došlo v celé řadě oblastí Česka k náhlému zhoršení zdravotního stavu borových lesů a následné aktivizaci sekundárních biotických škodlivých činitelů, kteří formou tzv. mortalitního stresoru působí regionálně podmíněné odumírání poškozených porostů.

Předchozí kalamitní přemnožení podkorního hmyzu bylo v posledních desetiletích v Česku zaznamenáno v první polovině 90. let 20. století, a to především v oblasti jižní a jihozápadní Moravy (Třebíčsko, Znojemsko). Dle evidence Lesní ochranné služby bylo tehdy napadeno cca 120 tis. m3 dřevní hmoty.

Současná kalamita, která propukla ve velkém měřítku v roce 2015, je však nesrovnatelně většího rozsahu a napadené odumírající porosty se nacházejí nejenom na jihu a jihozápadě Moravy, ale také ve středních, východních a jižních Čechách.

Hlavním silně přemnoženým druhem je lýkožrout vrcholkový. Na lokalitách na Moravě byl přítomen vždy ve vysoké početnosti, zatímco v Čechách se jeho výskyt více lišil a v některých oblastech se vyskytoval pouze sporadicky. Na jižní Moravě byl pravidelně doprovázen lýkožroutem borovým, který byl v Čechách naopak nalezen pouze v dolním Pojizeří. Stromy jsou zpravidla kolonizovány zcela typickým způsobem - v dolní části kmene je přítomen lýkožrout borový a v horní části kmene a v koruně lýkožrout vrcholkový.

Dalším přemnoženým druhem je krasec borový, který napadá kmenové části stromů. Pravidelně a ve velmi vysoké početnosti je přítomen na většině lokalit v Čechách, na Moravě byla zaznamenána mnohem nižší intenzita výskytu a na některých lokalitách nebyl prakticky vůbec zjištěn.

Nečekaným přemnoženým druhem, vyskytujícím se také především v Čechách, je pilořitka Sirex noctilio, o jejímž dosavadním výskytu v Česku existuje pouze několik záznamů. Pilořitka napadá oslabené i navenek vitální stromy a v místech výskytu představuje významného škůdce.

Ostatní dříve významný škodlivý podkorní hmyz, jako smoláci, lýkohub sosnový či lýkohub menší a další, není možno označit v současné době za klíčové nebo významné škůdce. Jejich vliv na odumírání stromů je zanedbatelný. Ani listožravý hmyz podle informací Lesní ochranné služby v současnosti nepředstavuje škodlivý činitel, který by mohl případně dále negativně ovlivňovat fyziologicky oslabené borové porosty, postižené na mnoha místech infekcí houbovými patogeny a rozvíjející se kalamitou podkorního hmyzu.

Nejvýznamnějším primárním hmyzím škůdcem čerstvých výsadeb borovic je dlouhodobě klikoroh borový. Nejvyšší hospodářské škody působil v 2. polovině 80. let 20. století. Od poloviny 90. let 20. se rozsah škodlivého výskytu udržoval na relativně nízké úrovni (1,5-3 tis. ha celkem). V posledních letech je však v souvislosti s rozsáhlými těžbami jehličnatého kůrovcového dříví a následnou umělou obnovou kalamitních holin rozsah škod způsobených klikorohem několikanásobně vyšší.

K lesnicky nejvýznamnějším houbovým patogenům podílejícím se na chřadnutí a odumírání borovice lesní v Česku v posledních 25 letech patřily především sypavka borová, sypavka borovicová, červená sypavka borovice, hnědá sypavka borovice, václavky, kornice borová a kuželík borový. Poslední tři jmenované patogeny se významně spolupodílejí na prosychání a odumírání borovice lesní, které v Česku od roku 2015 dosahuje kalamitních rozměrů. Václavky a kornice borová patří k významným škodlivým činitelům borovice lesní dlouhodobě. Kuželík borový se v Česku donedávna objevoval především na borovice černé, zatímco na borovici lesní došlo k dramatickému zvýšení výskytu kuželíku teprve od roku 2016 a tento stav trvá dodnes.

Houbové choroby se na prosychajících borovicích lesních sice vyskytují často, avšak v současnosti je zdaleka nejdůležitějším, zásadním mortalitním faktorem borovic podkorní hmyz.

Jmelí bílé donedávna představovalo v Česku spíše okrajový fytopatologický problém a jeho význam jako činitele přispívajícího k chřadnutí dřevin byl nanejvýš lokální. V posledních letech však došlo k nápadnému zvýšení výskytu jmelí na lesních i nelesních stanovištích, pravděpodobně v souvislosti s oteplováním a vysycháním krajiny. Na borovici lesní je ve vyšší míře pozorováno od roku 2017. Jmelí odčerpáváním vody z dřevin zvyšuje jejich hydrický stres a snižuje odolnost před napadením jinými biotickými činiteli (včetně podkorního hmyzu), což představuje hrozbu především v obdobích nedostatku vody. Dá se očekávat, že s postupujícím oteplováním se bude jmelí (nejen) na borovicích nadále rozšiřovat.

Počasí od května 2020, vyznačující se dostatečným množstvím srážek, vedlo na většině lokalit Česka k doplnění povrchových i podzemních vod. Pokud se však sucho posledních let vrátí, bude rozpad borových porostů pokračovat se zvýšenou intenzitou. Největší naději na zachování dobrého zdravotního stavu mají především borové porosty na písčitých propustných půdách v chladnějších oblastech, kde mají stromy přístup ke spodní vláze, a vykazují proto stále normální fyziologický stav, a tedy i účinné obranné reakce vůči napadení podkorním hmyzem (např. na Českolipsku či Třeboňsku).

Více informací o krizi zdravotního stavu borových porostů můžete získat ve Zpravodaji ochrany lesa 2020, který je ke stažení zde: https://www.vulhm.cz/files/uploads/2020/10/ZOL_23_2020.pdf

Ilustrační foto:

Foto 1: Požerky lýkožrouta vrcholkového na borovici lesní, archiv VÚLHM

Foto 2: Pilořitka smrková (Sirex noctilio) na kmenu borovice, archiv VÚLHM

Foto 3: sosnokaz borový, archiv VÚLHM