Vláda schválila zprávy o postupu udržitelného rozvoje v ČR

Zprávy o kvalitě života a udržitelnosti, vyhodnocující naplňování Strategického rámce ČR 2030, i o naplňování Agendy 2030, hodnotící dosažení plnění mezinárodních závazků, jsou schválené vládou. Oba dokumenty hodnotí postup České republiky ve snaze dosáhnout udržitelného rozvoje, v prvním případě vůči vlastním cílům Strategie ČR 2030, v druhém pak v naplňování mezinárodních Cílů udržitelného rozvoje (SDGs).

Zpráva o kvalitě života podává ucelený obraz o rozvoji České republiky od dubna 2017, kdy byl schválen Strategický rámec Česká republika 2030. Hodnotí, jak se daří plnit střednědobé cíle, jaké pokroky Česká republika učinila a před jakými výzvami stojí. Vedle toho podává přehled i o míře aktivity vyvíjené pro jejich naplnění, a to na základě podílu naplněných opatření z Implementačního plánu strategického rámce z října 2018. Zpráva vychází z věcného hodnocení schválených indikátorů, indikátorů kvality života, podkladových zpráv ministerstev zodpovědných za naplňování opatření uvedených v Implementačním plánu České republiky 2030.

Z celkem 97 specifických cílů se podařilo naplňovat 6, 42 specifických cílů zaznamenalo významný pokrok v reálných výsledcích, v případě 27 specifických cílů byl učiněn pouze malý nebo žádný pokrok a 22 specifických cílů se nepodařilo vyhodnotit kvůli nedostatku informací pro vyhodnocení dopadu přijatých opatření. U 14 cílů je míra aktivity pro splnění cíle hodnocena jako vysoká, pro 59 cílů byla vyvinuta střední míra úsilí, ve 24 případech je míra aktivity hodnocena jako nízká. Na základě výsledků zprávy bude v letošním roce probíhat aktualizace Implementačního plánu Strategického rámce Česká republika 2030.

Zpráva o naplňování Agendy 2030 hodnotí míru naplnění 17 Cílů udržitelného rozvoje (SDGs), jež jsou součástí Agendy 2030 pro udržitelný rozvoj OSN (2015). Zpráva obsahuje hodnocení na úrovni 169 podcílů ve vnitřní dimenzi (týkají se aktivit ČR prováděných a směřovaných na národní úroveň) i ve vnější dimenzi (týkají se aktivit ČR prováděných nebo směřovaných na mezinárodní úroveň, zejména prostřednictvím zahraniční rozvojové spolupráce nebo aktivit v mezinárodních organizacích). Dále hodnotí pokrok směrem k dosažení a dlouhodobému naplnění 169 podcílů Agendy 2030 pro udržitelný rozvoj. Konkrétně 8 globálních cílů se daří naplňovat, v dosahování dalších 8 má ČR rezervy, tj. vyvíjí značnou aktivitu ve prospěch dosažení těchto cílů, ale není možné zatím posoudit efekt těchto aktivit. Pouze jeden globální cíl se nedaří ČR naplnit, a to SDG 5 - zaměřený na rovnost žen a mužů.

Postup v jednotlivých klíčových oblastech Strategie ČR 2030

Lidé a společnost

V sociální oblasti disponuje Česká republika řadou strukturálních výhod. Má univerzální systém sociální ochrany, stabilní systém veřejného školství i dostupnou zdravotní péči. Zvýšila se minimální a zaručená mzda, v obecné míře nezaměstnanosti a dlouhodobé nezaměstnanosti si ČR vede dobře. Vykazuje nízkou míru chudoby. Z dlouhodobého hlediska však čelí zásadním výzvám: senioři a zejména seniorky i neúplné rodiny s dětmi jsou nadprůměrně ohroženi chudobou. Ve společnosti přetrvávají genderové nerovnosti, jedny z nevyšších v EU. Došlo sice k legislativnímu ukotvení institutu sdíleného pracovního místa, což může zlepšit situaci pracujících lidí, kteří pečují o své děti nebo o své seniory, ale nabídka zkrácených úvazků je stále nedostatečná.

Socioekonomické zázemí významně ovlivňuje studijní výsledky i délku dožití ve zdraví. V oblasti zdraví se prohlubují nerovnosti. Pro naplnění cílů a zlepšení kvality života je třeba významně investovat do prevence a zdravotní gramotnosti, podporovat vzdělavatele jako nositele změny ve vzdělávacím systému, udržet vysokou zaměstnanost a zvýšit zapojení dosud málo zastoupených skupin na trhu práce. Mezery jsou ve zvyšování kvalifikační úrovně zejména osob s neukončeným základním vzděláním. Dosavadní vývoj v oblasti celoživotního vzdělávání není příznivý.

Hospodářský model

Česká republika musí najít nové zdroje růstu, protože ten založený na přímých zahraničních investicích narazil na své bariéry, zejména na trhu práce. Klíčová je podpora malých a středních podniků a konkurenceschopnosti velkých firem, které tvoří největší část ekonomiky.

Hospodářství se co nejdříve, nejpozději do roku 2030, musí zbavit závislosti ekonomické výkonnosti na růstu materiálové a energetické spotřeby (tzv. decoupling). Technologickou příležitostí a zároveň příspěvkem ke zmírnění změny klimatu je postupná dekarbonizace ekonomiky. Hospodářský rozvoj je závislý na kritické infrastruktuře, jež je celkově v dobrém stavu a zajišťuje odolnost a stabilitu.

Udržitelné veřejné finance se v budoucnu musí umět vyrovnat se změnami struktury příjmů, novými požadavky na výdaje a zajistit co nejefektivnější vydávání veřejných prostředků. Efektivita vynakládání veřejných prostředků však není systematicky sledována a vyhodnocována.

Odolné ekosystémy

Ekosystémy České republiky jsou pod značným tlakem hospodářského využívání krajiny, které přispívá k degradaci půdy a snižuje její schopnost zadržovat vodu. Krajina v ČR je fragmentována a dlouhodobě klesá biologická rozmanitost. Významná část povrchových vod je kontaminována splachy z polí v důsledku intenzivního zemědělství a odpadními vodami. Pro zvrácení těchto trendů lze využít synergie mezi zvyšováním úrodnosti půdy, zachycováním uhlíku v půdě a zadržováním vody v krajině. Důležité je také vhodně nastavit podmínky hospodaření v krajině a vázat na ně poskytování dotací. Hodnocení ekosystémových služeb není pevnou součástí rozhodovacích procesů. Podíl ekologicky obhospodařované půdy sice kontinuálně roste, ale v úhrnu zůstává nízký.

Stabilitu a funkci ekosystémů ovlivňuje i změna klimatu. Systémově se dosud nepodařilo zabránit odtoku vody z krajiny, ani docílit dlouhodobé vyrovnané bilance kvality povrchových i podzemních vod a stále dochází k úbytku přírodní rozmanitosti. V případě biodiverzity sice existuje řada pozitivních kroků, ale pokrok je obtížné datově podchytit. Postupně dochází ke zlepšování stavu lesů jejich druhové skladby, kterou paradoxně může uspíšit kůrovcová kalamita.

Veřejnost přikládá řešení problémů životního prostředí značný význam. A to nejen v případě problémů domácích (např. nedostatek pitné vody), ale i problémů globálních (např. změna klimatu). Veřejnost chápe věc jako součást kvality svého života a roste její nespokojenost se stavem životního prostředí v ČR, jak celkově, tak podle jednotlivých oblastí.

Obce a regiony

Česká republika se stále potýká s nerovnostmi regionů, které se projevují vznikem periferií s nižší životní úrovní, horší dostupností služeb a dopravní infrastrukturou. Vývoj souvisí s pokračující suburbanizací, která zvyšuje mobilitu a vede k úbytku zemědělské půdy. Daří se postupně zmírňovat rozsah sociálního vyloučení. Postupně, ale pomalu roste počet nízkoenergetických budov a nízkoemisních či bezemisních vozidel, včetně návazné infrastruktury. Češi stále excelují v míře třídění odpadu, chybějí však recyklační kapacity a vázne snižování objemu skládkovaného komunálního odpadu.

Pro naplnění cílů je třeba vylepšit formy i praxi strategického a územního plánování, vytvořit standard dostupnosti veřejných služeb v území a vrátit jádrům měst původní funkci. Ve většině cílů bylo dosaženo jistého pokroku, nicméně žádný není možné označit za splněný. V řadě cílů nelze vývoj dostatečně monitorovat, včetně řady adaptačních a mitigačních opatření na změnu klimatu. Místní Agenda 21 jako nástroj udržitelného rozvoje koncipovaný přímo pro místní úroveň naráží dlouhodobě na řadu překážek a počet realizátorů zůstává limitovaný.

Globální rozvoj

Česká republika se hlásí ke své globální zodpovědnosti a tomu uzpůsobuje jak svou zahraniční politiku, tak vnitřní politiku, pokud má dopady na zahraničí. Ke klíčovým závazkům patří plnění Agendy 2030 a Cílů udržitelného rozvoje, včetně konkrétních závazků k financování rozvoje, ochraně klimatu či koherenci politik pro (udržitelný) rozvoj.

Česká republika své závazky integrovala do domácích politik, včetně zahraniční rozvojové spolupráce. V plnění svých závazků k financování rozvoje a v praktickém naplňování principu koherence politik pro rozvoj má však ČR stále významné mezery.

Dobré vládnutí

V některých případech došlo od roku 2017 k patrnému posunu žádoucím směrem, nejvýrazněji v oblasti sběru a sdílení dat. Ve většině cílů byl však reálný pokrok jen malý. Důvěra v reprezentativní orgány státu je dlouhodobě nízká stejně jako důvěra ve schopnost ČR vypořádat se s různými hrozbami.

Zásadní výzvy představují stagnující či klesající míra politické participace prostřednictvím politických stran a voleb, slabá schopnost koordinace veřejné správy, omezená schopnost pracovat při rozhodování s dlouhodobou perspektivou a slabá inovativnost při tvorbě veřejných politik. Je proto nutné posílit mechanismy, jimiž je zajišťována soudržnost veřejných politik, rozvíjet inovativní prostředí ve veřejné správě, vylepšovat reprezentativní, a zároveň posilovat participativní prvky demokracie. Dále je třeba posílit datovou, znalostní a dovednostní kapacitu veřejné správy a rozvíjet systém sdílení dat a informací uvnitř veřejné správy i směrem k občanům.

Zprávy jsou ke stažení zde