Výstava o džínech jako kultovním oblečení i zátěži pro životní prostředí

Nejčastěji nošené oblečení na světě, džíny, jsou také jedním z největších znečišťovatelů planety. Pařížské muzeum Cité des sciences et de l'industrie, zaměřené na vědu, v nové výstavě odhaluje i stinnou stránku tohoto kultovního oblečení a nabízí cestu k "čistým džínám", píše AFP.

Zrodily se na konci 19. století v Kalifornii u zlatokopů, za necelé století se rozšířily do celého světa a staly se nepostradatelnou součástí šatníků. Každou vteřinu se prodá 73 kusů džín.

Za co vděčí takovému úspěchu? Pařížské muzeum vypráví tuto textilní epopej na výstavě, která se návštěvníkům po šesti měsících čekání během uzávěry otevřela minulou středu. Expozice je směsí historie, módy, průmyslu, spotřeby a ekologie. Vše navíc v prostředí, které evokuje krejčovský salón.

Jsou univerzální, mezigenerační, nikdy nevyjdou z módy, jsou pohodlné a milované, protože stárnou s námi. Džíny se na výstavě představí ze všech úhlů pohledu. Jako první pohled na výstavě každého návštěvníka čeká zeď plná záběrů pozadí v džínách.

"Bylo to poprvé v dějinách módy, kdy oblečení obepínalo hýždě," vysvětluje kurátorka výstavy Sophie Lecuyerová.

Kalhoty s pěti kapsami, z nichž nejmenší dříve sloužila na kapesní hodinky a dnes na lístky na metro, byly původně pracovním oblečením. Vznikly v roce 1870 pro americké zlatokopy, kteří si stěžovali na kapsy věčně děravé od nástrojů. Silné, tuhé a levné džínové plátno umožnilo navrhnout pro ně odolnější kalhoty, bundy a kombinézy.

Odkud pochází tento materiál? Látka možná vznikla ve francouzském městě Nimes, rozšířený název denim je totiž zkrácením sousloví "de Nimes", což znamená "z Nimes". Může ale také pocházet z názvu italského města Janova (Genova), podle kterého by vzniklo označení džíny. Třetí varianta jsou anglické textilní továrny v Lancashiru. "Historici se plně neshodují," vysvětluje Lecuyerová.

Jedna věc je ovšem jistá: Byl to vzestup pěstování bavlny v jižních státech USA v 19. století založený na otroctví, který umožnil rychlé šíření materiálu. Látka se pak během druhé světové války dostala přes Atlantik, rozšířila se po celém světě a stala se legendární, píše AFP.

"Z pracovního oblečení se džíny postupně staly oděvem pro volný čas a využili ho mladí téměř všech kultur: hippies, pankáči, rockeři, rappeři... Představují totiž identitu každého z nich a každé generaci dávají možnost se vyjádřit," analyzuje Lecuyerová.

Staly se však také obětí vlastního úspěchu. Toto oblečení se dnes stalo symbolem nadměrné spotřeby nebo fast fashion, což je označení pro málo trvalou módy po vzoru rychlého občerstvení fast food.

Když návštěvník objevuje jednotlivé etapy výroby džínů, zjišťuje, že téměř všechny fáze jsou problematické. Bavlna? Často příliš intenzivní zemědělství, které používá hodně pesticidů. Barvivo indigo? Vyžaduje obrovské množství vody a znečišťuje odpadní vody. Tkaní? Výroba látky se přesunula do zemí jako Čína, Indie nebo Bangladéš, kde jsou nejisté pracovní podmínky.

Výstava popisuje, jak v 60. letech 20. století francouzští stylisté Marithé a François Girbaud vymysleli způsob, jak plátno uměle nechat zestárnou, aby bylo měkčí. Prali ho v pračce spolu s pemzou. Tato metoda sepírání se při průmyslovém použití ukázala jako "ekologická katastrofa z pohledu ohromného množství nezbytné vody", uvádí kurátorka.

Stejná dvojice stylistů později vyvinula šetrnější způsob, jak uměle obnosit džíny za pomoci laseru. Tato metoda se používá i dnes.

Ano, "jiné džíny jsou možné". Podmínkou jsou však odpovědní výrobci i spotřebitelé, dozvídá se návštěvník výstavy. Existují také látky z materiálů s menším dopadem na životní prostředí, jako je len, konopí nebo dokonce kopřivy. Můžeme také snížit počet džín, které nám visí ve skříni a správně recyklovat ty obnošené. Třeba o těchto radách může návštěvník přemýšlet na konci výstavy, kde mu hraje speciální seznam skladeb s příslušnou tematikou - Blue Jean od Davida Bowieho nebo En blue jeans et blouson d'cuir od Salvatoreho Adama.

Výstava bude otevřená do ledna 2022.