Biometanu nahrává rostoucí cena a nedostatek zemního plynu

Cena zemního plynu na burze PXE vystřelila ze 14 EUR/MWh v září 2020 na současných 40 EUR/MWh[1]. Důvodem je obnova světového hospodářství, zvyšující se poptávka rostoucích ekonomik a výpadky jeho těžby. Spotřebu také akcelerují globální ekologické tlaky na energetiku, aby přešla na zemní plyn, který při spalování uvolňuje o 45 až 55 % emisí skleníkových plynů méně než uhlí. V důsledku těchto faktorů se celosvětový roční objem spotřebovaného plynu za posledních deset let zvýšil o více než pětinu a v minulém roce dosáhl 3823 miliard metrů krychlových[2]. Podle prognózy analytiků McKinsey Global Energy Outlook 2050[3] bude zemní plyn jediné fosilní palivo, u kterého se očekává růst spotřeby po roce 2030, přičemž jeho vrchol bude v roce 2037.

Jednou z možností, jak částečně uspokojit poptávku po plynu, je navýšení výroby biometanu z bioplynu. Ten je plnohodnotnou náhradou zemního plynu a v EU se ho v 730 biometanových stanicích ročně vyrobí zhruba 2 miliardy krychlových metrů. U nás je zatím jediná stanice s roční produkcí zhruba 1,3 milionu kubíků biometanu. Podle plánů Ministerstva průmyslu a obchodu by se ale do roku 2030 u nás mělo vyrábět 500 miliónů kubíků biometanu ročně. Komora obnovitelných zdrojů dokonce uvádí možnou výrobní kapacitu českých bioplynek okolo 750 milionů krychlových metrů biometanu ročně, což by nahradilo zhruba 9 procent celorepublikové spotřeby zemního plynu.

S biometanem se počítá jako s obnovitelným zdrojem energie hlavně pro dopravu. Národní akční plán čisté mobility počítá, že u nás bude v roce 2030 jezdit 55 tisíc vozidel, které spotřebují zhruba 200 milionů metrů krychlových plynu. Česká republika má tedy více jak trojnásobný potenciál výroby biometanu, který by mohl zemní plyn v dopravě zcela nahradit. A zbylý biometan by se mohl využít k dekarbonizaci energetiky a průmyslu.

Aby se všechny vize o nasazení biometanu naplnily, bude se muset minimálně 200 bioplynových stanic vybavit zařízením na výrobu biometanu, což vyžaduje nemalé investice. Poslední dotace na úpravu bioplynu na biometan a jeho vtláčení do sítě byla ovšem vyhlášena v červnu 2020 v rámci programu Nízkouhlíkové technologie a bylo v ní alokováno 100 miliónů korun. A Národní plán obnovy ani Modernizační fond s podporou biometanu nepočítá.

Novela zákona o podporovaných zdrojích energie (POZE) nastavuje maximální dotaci výroby biometanu ve výši 1700 korun za megawatthodinu, což je na hranici rentability. Hospodářský výsledek záleží na kvalitě vstupních surovin, výrobním procesu, technologii a množství zpracovávaného plynu. Pro provozovatele bioplynových stanic, nebo pro zájemce o výstavbu nových to představuje riziko ztrátové výroby a nenávratnost investice.

Jednou z možností, jak se vyhnout takovým problémům, je přenechat instalaci a provoz separátoru i následný servis partnerské firmě. Například společnost Air Products nabízí bioplynovým stanicím zajímavý model spolupráce, při které vše profinancuje. Vyřídí veškerou dokumentaci, postaví a provozuje zařízení přeměňující bioplyn v biometan. Majitel stanice nepodstupuje riziko ztrátového provozu, nepotřebuje žádné investice, nemá s výstavbou ani provozem separační jednotky téměř žádné starosti a pouze inkasuje příjem za prodej bioplynu.

Biometan se bez finančních pobídek zatím neobejde, ale rostoucí cena zemního plynu a jeho budoucí nedostatek nahrávají jeho konkurenceschopnosti a v příštích letech bude jeho výroba výrazně ziskový byznys.