zpravodajství životního prostředí již od roku 1999

Nové podmínky pro přepravu nebezpečných věcí platné od 1. 7. 2001

09.07.2001
Havárie
Nové podmínky pro přepravu nebezpečných věcí platné od 1. 7. 2001
Verze příloh A a B Dohody ADR platná od 1. 1. 1999 zůstává s novými předpisy souběžně v platnosti po dobu osmnácti měsíců
Dnem 1.července 2001 vstoupily v platnost restrukturalizované předpisy pro klasifikaci, balení a přepravu nebezpečných věcí (ADR). Tyto předpisy byly harmonizovány s doporučeními Organizace spojených národů tj. s UN-Recommendations ?Transport of Dangerous Goods, Model Regulations?. Verze příloh A a B Dohody ADR platná od 1. 1. 1999 zůstává s novými předpisy souběžně v platnosti po dobu osmnácti měsíců, tzn. do 31. 12. 2002. Nový předpis bude mít oproti současným přílohám A a B zcela novou strukturu, sestávající z 9 částí (hlav) dělených do kapitol, oddílů a pododdílů. Ustoupilo se tak od členění dle tzv. okrajových čísel. Členění je zabezpečeno desetinným tříděním, přijatelnějším pro práci s výpočetní technikou. V části 1 jsou uvedena všeobecná ustanovení pro klasifikaci, balení a přepravu nebezpečných věcí. Je zde uveden rozsah a použití Dohody ADR, to znamená i tzv. osvobozující podmínky. Týká se to úplných osvobození daných v původní verzi ADR v okrajovém bodu 2009 a 10603, dále částečných osvobození, pokud se přeprava uskutečňuje v tzv. omezeném množství (tedy v závislosti na způsobu zabalení dnes daném okrajovými body 2X01a), a konečně i pokud se přeprava uskutečňuje v tzv. podlimitním množství (tedy v závislosti na druhu a na množství naloženém na dopravní jednotce dnes daném v okrajovém bodu 10011). Podstatnou novinkou je zde zavedení institutu bezpečnostního poradce. V části 2 jsou řešeny předpisy pro klasifikaci nebezpečných věcí a pro přiřazení látek jinde nejmenovaných. Způsob značení látek a předmětů zůstal zachován. Jádrem celého předpisu je část 3, která obsahuje vyjmenování nebezpečných věcí. Především je zde tabulka A, kde jsou látky a předměty seřazeny vzestupně dle identifikačních čísel (v tabulce B jsou pak seřazeny dle abecedy). Část 4 řeší předpisy pro použití obalů, včetně velkých nádob (IBC), velkých obalů (LP), cisteren, kontejnerů a bateriových vozidel. V části 5 jsou pak uvedeny předpisy pro odeslání, tzn. mimo jiné řešení způsobu označení obalů a zápisy do průvodních dokladů. V části 6 jsou řešeny požadavky na konstrukci a zkoušení obalů, velkých nádob (IBC), velkých obalů (LP), cisteren a kontejnerů. Nově je například zavedeno kódování sudů z jiného kovu než z oceli nebo hliníku a to 1N1 (s neodnímatelným víkem) a 1N2 (s odnímatelným víkem). Nově jsou zda zařazeny předpisy pro stavbu (konstrukci) a zkoušky obalů pro látky třídy 7. V části 7 jsou ustanovení pro přepravu, nakládku, vykládku a manipulaci. Jsou zde mimo jiné řešena ustanovení pro různé způsoby odeslání (v kusech, přeprava volně ložených látek, přeprava v cisternách). V části 8 jsou pak stanoveny požadavky na osádky vozidel, výbavu dopravních jednotek, požadavky na provoz a na průvodní doklady. Změny nejsou z hlediska obsahu až tak podstatné. Nově je například uvedena tabulka zákazů společné nakládky na vozidlo, kde jsou však zachována současná ustanovení. Jsou zde stanoveny podrobnosti o školení osádky (doposud dodatek B4) o požadavcích na dozor nad vozidly a o jiných požadavcích, týkajících se osádky vozidla. V části 9 jsou shrnuty požadavky na konstrukci a schvalování vozidel, tj. to co bylo dosud předmětem především dodatku B2. Pro kódování vozidel byly zachovány doposud užívané kódy: FL, OX, AT, EXII, EXIII. Zpracoval: Ing. Miloslav Lano Autor: Ing. Jiří Miletín Technický management - 13/2001
Komentáře k článku. Co si myslí ostatní?

Další články
Podněty ZmapujTo
Mohlo by vás také zajímat
Naši partneři
Složky životního prostředí