Z rozkladové komise II

20. SDĚLENÍ sekretariátu rozkladové komise o některých správních rozhodnutích ministra životního prostředí, č . 4/2001 Souhlas s dovozem odpadů k § 4 odst. 3, § 5 odst. 5 a § 11 zákona č . 1 25/1 997 Sb., o odpadech, ve znění pozdějších předpisů k § 3 odst. 4, § 32 odst. 1 a § 34 odst. 5 zákona č . 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), ve znění pozdějších předpisů I. Na udělení souhlasu s dovozem odpadů podle § 11 a dalších zákona o odpadech nemá žadatel právní nárok. Správní orgán vydává souhlas na základě své správní úvahy, při čemž samozřejmě musí zvažovat všechny relevantní skutečnosti. Mezi něž patří zejména plnění povinnosti trvale kontrolovat, zda odpad nemá stanovené nebezpečné vlastnosti, zajištění nakládání s dovezeným odpadem v souladu s právními předpisy apod. II. Mísení popílku ze spalování uhlí s materiálem, který lze považovat za nebezpečný odpad, je nakládáním s nebezpečným odpadem, k němuž je podle ustanovení § 5 odst. 5 zákona o odpadech nezbytný souhlas okresního úřadu. (Rozhodnutí ministra životního prostředí ze dne 30. 1 . 2001 , č .j. M/1100101/01, SRK/39/R-11091/01) Žadatel oznámil dne 1. 9. 2000 ministerstvu záměr dovézt ze zahraničí popílek ze spalování uhlí s tím, že popílek použije k výrobě rekultivačního materiálu Teresol a tímto materiálem pak vyplní vytěžený dobývací prostor Ch. Rozhodnutím ze dne 25. 9. 2000 ministerstvo záměr žadatele v zákonné lhůt zamítlo. Uvádí, že žadatel neprokázal, že má využití popílku povoleno rozhodnutím příslušného orgánu státní správy. Rozhodnutím obvodního báňského úřadu ze dne 1 9. 7. 1 999 se povoluje rekultivace pozemků v dobývacím prostoru Ch. podle předloženého plánu likvidace. Tento plán likvidace podmiňuje použití rekultivačního materiálu předchozím vypracováním studie vlivů použitelných materiálů na životní prostředí a určením parametrů, které musí být sledovány. Žadatel sice ke svému oznámení ze dne 3 . 8. 2000 přiložil posudek nazvaný Studie vlivů použitelných sanačních a rekultivačních materiálů na životní prostředí, posouzení této studie obvodním báňským úřadem však nedoložil. Z pohledu ministerstva tedy předložená studie neprokazuje oprávněnost ukládání popílku zamýšleným způsobem. Osvědčení o nebezpečných vlastnostech odpadu popílku vypracované pověřenou osobou ve smyslu ustanovení § 4 odst. 4 a § 38 odst. 1 a 2 zákona o odpadech stanoví jako podmínku osvědčení trvalou kontrolu technologie a surovin. Vzhledem k tomu, že původcem odpadu je v daném případě zahraniční subjekt, jenž nespadá do působnosti zákona o odpadech, není dle názoru ministerstva prokázán ani způsob zajištění trvalé kontroly, zda odpad nemá nebezpečné vlastnosti. Dále má správní orgán za to, že při mísení odpadu popílku s dalšími složkami rekultivačního substrátu, zejména s kaly z čistírny odpadních vod, příp. kontaminovanou zeminou, dochází k nakládání s odpady v rozporu s ustanovením § 5 odst. 5 zákona o odpadech, podle kterého lze s nebezpečnými odpady nakládat jen se souhlasem příslušného okresního úřadu, a § 7 odst. 1 téhož zákona, jenž stanoví, že provozovat zařízení ke zneškodňování odpadů a dále zařízení k úpravě a využívání odpadů lze jen se souhlasem příslušného okresního úřadu. Kromě toho žadatel neprokázal, že s dováženým odpadem bude nakládat v zařízeních k tomu ve smyslu ustanovení § 3 odst. 4 zákona o odpadech určených, nebo nepředložil doklad o schválení trvalého provozu zařízení na využití dováženého popílku. Ministerstvo dále poukazuje na nepřehlednost nájemních a vlastnických vztahů k pozemkům dotčeným těžbou a na rozpor mezi žadatelem předloženým překladem smlouvy se zahraničním dodavatelem a jejím originálem. Proti rozhodnutí ministerstva podal žadatel dopisem ze dne 24. 1 0. 2000 po lhůt rozklad. Namítá, že záměr byl zamítnut z důvodu nepředložení dokumentů, ačkoliv zákon předložení takových dokument nepožaduje a ministerstvo si je ani nevyžádalo. Jde především o povolení k využití popílku, smlouvy mezi žadatelem a dodavatelem popílku, doklady o vlastnických vztazích k pozemkům dotčeným těžbou, ověřené kopie dokumentů a aktuální výpis z obchodního rejstříku. Žadatel dále nesouhlasí s tvrzením o porušení zákonné povinnosti při nakládání s nebezpečným odpadem, neboť osvědčením o nebezpečných vlastnostech odpadu prokázal, že popílek nebezpečné vlastnosti nemá, tudíž není povinen dodržovat režim stanovený zákonem o odpadech pro nebezpečné odpady. Pokud jde o studii vlivů použitelných sanačních a rekultivačních materiálů na životní prostředí, je toho názoru, že obvodnímu báňskému úřadu nepřísluší takovou studii posuzovat. Ministr životního prostředí, po přezkoumání opožděným rozkladem napadeného rozhodnutí ministerstva ze dne 25. 9. 2000 v souladu s ustanovením § 60 správního řádu, rozklad zamítl. Z odůvodnění: Podle ustanovení § 54 odst. 2 správního řádu je odvolání třeba podat ve lhůtě 15 dnů ode dne oznámení rozhodnutí, nestanoví-li jinou lhůtu zvláštní právní předpis. V daném případ zvláštní předpis jinou lhůtu nestanoví. Ve smyslu ustanovení § 5 odst. 1 správního řádu je dnem oznámení rozhodnutí den jeho doručení. Ve spisovém materiálu je nepochybně doloženo, že žadateli jako jedinému účastníku řízení bylo rozhodnutí ministerstva doručeno dne 3. 10. 2000, nikoliv tedy až dne 11 . 10. 2000, jak ve svém rozkladu žadatel uvádí. Ode dne 4. 10. 2000 se pak podle ustanovení § 27 odst. 1 správního řádu počítá lhůta pro podání rozkladu. Rozklad byl odevzdán k poštovní přepravě dne 26. 10. 2000. Žadatel tedy nedodržel lhůtu stanovenou správním řádem pro podání rozkladu. V tom smyslu je třeba rozklad považovat za opožděný. Podle ustanovení § 60 správního řádu je však odvolací orgán povinen přezkoumat i opožděné nebo nepřípustné odvolání z toho hlediska, zda neodůvodňuje obnovu řízení anebo změnu nebo zrušení rozhodnutí mimo odvolací řízení. Žádné skutečnosti, které by odůvodňovaly takový postup, však v předmětné věci shledány nebyly. V této souvislosti je třeba zdůraznit, že souhlas s dovozem odpadů podle § 11 a dalších zákona o odpadech vydává ministerstvo na základě své správní úvahy. Na udělení souhlasu nemá žadatel právní nárok. Správní orgán musí ve smyslu § 3 odst. 4, § 32 odst. 1 a § 34 odst. 5 správního řádu při posuzování žádosti samozřejmě zvažovat všechny relevantní skutečnosti, které jsou pak podkladem pro rozhodnutí. Ministerstvo při svém rozhodování vycházelo zejména ze skutečnosti, že dovážený popílek je v Katalogu odpad uveden jako odpad kategorie N. Za stavu, kdy v daném případ žadatel předložil osvědčení o tom, že dovážený popílek nemá nebezpečné vlastnosti, je podle ustanovení § 4 odst. 3 zákona o odpadech původce nebo oprávněná osoba povinna trvale kontrolovat, zda odpad tyto nebezpečné vlastnosti nemá. Žadatel dostatečným způsobem splnění této povinnosti nedoložil. Žadatel nepředložil ani doklad o schválení trvalého provozu zařízení na využití dováženého odpadu, které je podle ustanovení § 1 2 odst. 1 písm. i) vyhlášky č . 338/ 1 997 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady, ve spojení s odst. 2 téhož paragrafu nezbytnou náležitostí oznámení o dovozu odpadů. Žadatel dále neprokázal, že ukládání popílku, respektive směsi, do níž bude popílek zapracován jako vstupní surovina, bude provádět v souladu s právními předpisy, tedy na základ platného rozhodnutí příslušného orgánu státní správy a na něj navazujícího plánu likvidace. Ze znaleckého posudku vypracovaného Ing. M.V. dále vyplývá, že další složky směsi, tedy především kaly z čistíren odpadních vod, lze považovat za nebezpečné odpady a v tom smyslu je mísení popílku s těmito složkami za účelem získání rekultivačního materiálu Teresol nakládáním s nebezpečným odpadem, k němuž je podle ustanovení § 5 odst. 5 zákona o odpadech nezbytný souhlas příslušného okresního úřadu. Ten však žadatel nedoložil. Především z těchto skutečností ministerstvo vycházelo při posuzování oznámeného záměru a jeho správní úvaze nelze v tomto ohledu nic vytknout. Zdroj: Věstník MŽP č. 6/2001