Losos klepe na dveře České republiky

Ministerstvo životního prostředí se snaží o návrat některých tažných druhů ryb, které v našich vodních tocích byly ještě v poměrně nedávné době zcela běžné – vždyť poslední doložený výskyt lososa obecného (Salmo salar) na našem území je datován v roce 1948. O co jde? Především rybářské veřejnosti je dobře známý fakt, že z našich řek vymizela celá řada druhů ryb. Faktorů, proč je tomu tak, je celá řada, ovšem za jeden z nejzávažnějších (vedle čistoty vody) považujeme neuváženou a ekologicky nepromyšlenou výstavbu vodních děl v období „socialistického budování”. Taková díla ve valné většině případů představují velmi významnou překážku v toku pro migraci nejen ryb, ale celé řady jiných organismů, protože nebyla budována z ohledem na ekologické poznatky. Abychom lépe pochopili, co takové vodní dílo (v ekologickém smyslu slova) „dokáže”, je třeba uvést několik faktů. Dnes je již více než zřejmé, že každé vodní dílo významně ovlivňuje celou řadu ekologických faktorů, mezi které patří:  ovlivnění ekosystémů v okolí nádrže, resp. vodního díla, včetně ovlivnění hydrologicko – hydroekologických režimů podzemní i povrchové vody v přilehlém okolí,  změna hydrologických režimů toku, a to nad nádrží i pod ní (např. průtok, režim splavenin),  změna kvalitativních parametrů vody po fyzikální i chemické stránce (např. teplota, schopnost samočištění, apod.),  změna mikroklimatu v okolí, která nemusí být vždy pro danou oblast optimální,  separace třecích hejn rybích populací, což znemožňuje výměnu genetických informací. Tato skutečnost je velmi závažná u málo početných populací ohrožených druhů. Z toho plyne, že pokud není vodohospodářské dílo vybaveno účinným zařízením pro jeho překonání (různé typy rybích přechodů), dochází k velmi významnému omezení (leckdy i znemožnění) migrace, což ve svém důsledku snižuje druhovou rozmanitost a následně stupeň vnitřní ekologické stability ekosystému vodního toku. Například v důsledku výstavby a nevhodného konstrukčního řešení vodního díla Nové Mlýny dochází ke kontinuálnímu úniku ryb z Novomlýnské nádrže do Dyje, protože zpětná migrace není možná. V praxi to znamená, že z našich toků mizí některé druhy ryb a je nutno podotknout, že i velmi vítaná snaha rybářského svazu o vysazování některých druhů ryb do našich toků řeší problém spíše kvantitativně a nikoli s ohledem na posílení druhového spektra rybí obsádky toků. Zároveň je však nutno si uvědomit, že nelze odstranit všechny příčné stavby na našich tocích. Proto je nutné se v co možná největší míře snažit o jejich zprůchodnění pomocí tzv. rybích přechodů, jejichž technologie a teorie je již vcelku dobře propracovaná a u našich západních sousedů je navíc i praxí ověřená. Je tedy zřejmé, že pokud budou v budoucnu umožněny rybám obousměrné migrace, dojde ke snižování nákladů na umělé vysazování rybích druhů, protože jejich populace by se mohly samy stabilizovat a udržovat dostatečně početné. Co dál? Teorie... V naší ekologické legislativě (zákon č.114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny) jsou vodní toky definovány jako životní prostředí pro obecně (§ 5) a zvláště chráněné druhy živočichů (§ 50). Příčné stavby na toku ohrožují populace méně početných druhů ryb, protože tak dochází k jejich fragmentaci a následně k fyzickému oddělení počtu jedinců pro udržení genetické diverzity. Také zákon č. 102/1968 Sb., o rybářství udává přímo povinnost vlastníkovi objektu zřizovat rybí přechody (“…musí být dbáno, aby tam, kde je to účelné, byly zřizovány a udržovány rybí přechody a česlice…”). Od r. 1994 je pro naši republiku závazná Úmluva o biologické rozmanitosti a Úmluva o ochraně stěhovavých druhů. Pro větší toky existuje ještě konvence OSN o ochraně toků přesahujících státní hranice. ČR k této konvenci přistupuje, i když ji ještě neratifikovala. Ale ani naše republika nezůstala pozadu. Ministerstvo životního prostředí zpracovalo v návaznosti na příslušné mezinárodní dohody tzv. „Akční plán stavby rybích přechodů pro významné tažné druhy ryb na vybraných vodních tocích v ČR”, který vychází ze Státního programu ochrany přírody a krajiny a příslušných mezinárodních úmluv. V tomto plánu je podrobně rozpracována časová, finanční a technická náročnost pro zprůchodnění příslušných úseků našich toků. ... a praxe V současné době probíhají celosvětové snahy směřující ke zlepšení stavu postižených vodních ekosystémů. Již několik let probíhá vysazování lososa do drobných přítoků Labe na území SRN v blízkosti naší státní hranice, což logicky vedlo k navázání spolupráce mezi rybářskými svazy obou zemí. Výsledkem snah německých rybářů je již ulovení několika dospělých kusů lososa v blízkosti našich státních hranic. Proto na jaře 1998 byl poprvé ve spolupráci s německými partnery Českého rybářského svazu vysazen plůdek lososa obecného do českých přítoků Labe a tento experiment byl zopakován v r. 1999, kdy bylo ze SRN dovezeno cca 200 000 jiker (tentokrát financováno z prostředků Programu péče o krajinu MŽP). Vysazení bylo provedeno do povodí Kamenice, Ploučnice a Ohře. Při kontrolních odlovech v srpnu 1999 byla velikost lososů, vysazených v r. 1998, okolo 15 cm a je u nich velmi pravděpodobné, že začnou v letošním roce migrovat do moře. Vzhledem k tomu, že u lososů existuje velmi silný instinkt vracet se za účelem výtěru na místa zrození, eventuálně vysazení (u uměle odchovaného plůdku), je reálné, že se první lososi vysazení v roce 1998 vrátí na naše území v roce 2002. Náš stát je však ke zprůchodnění příčných staveb na vodních tocích zavázán i legislativními předpisy EU, především Směrnicí Rady č. 94/43/EC o ochraně přírodních stanovišť a planě rostoucích rostlin. V druhových seznamech této směrnice jsou uvedeny i některé tažné druhy ryb, např. losos obecný. Nyní je již asi jasné, kam směřovali autoři názvem tohoto článku. Přejme si však, aby losos nejen na pomyslné dveře klepal, ale aby je našel co možná nejvíce otevřené. RNDr. Josef Vopálka, odbor ekologie krajiny MŽP, Ing. Martin Dušek, Agentura ochrany přírody a krajiny ČR Zdroj: Zpravodaj MŽP 7/2001