Kofermentace zemědělských, komunálních a průmyslových bioodpadů při anaerobní digesci kejdy prasat
Úvod Současná energetická a environmentální politika přináší nové impulsy k
rozvoji bioplynových stanic v České republice. Cílem návrhu \"Národního programu
nakládání s energií a využívání obnovitelných a druhotných energetických
zdrojů\", který je naplněním Zákona č. 406 z 25. října 2000, je zvýšení podílu
obnovitelných energií na celkové energetické spotřebě ze současných 2,2% na 3 -
6% do roku 2010. Nejvyšší cíle jsou stanoveny pro energetické využití biomasy
včetně energie bioplynu a skládkového plynu, kde je uvažováno se ztrojnásobením
stávající energetické produkce. Dalším impulsem je aproximace Směrnice Rady EU
1999/31/EC \"o skládkách odpadů\" do nové legislativy odpadů a do Plánu
odpadového hospodářství České republiky (Zákon o odpadech § 42). Účelnost
budování bioplynových stanic je dána požadavkem, aby do r. 2010 bylo množství
skládkovaných komunálních odpadů sníženo na 75% celkové hmotnosti r. 1995. Pro
cca 2 mil. t . r-1 biologicky rozložitelných odpadů bude nutno vybudovat
kapacity technologií materiálového nebo energetického využití. Je třeba
usilovat, aby mezi těmito technologiemi byla upřednostňována anaerobní digesce
bioodpadů [https://www.kamsnim.cz/categories/bioodpad] a stala se předmětem
uvažované dotace investičních nákladů ze Státního fondu životního prostředí. Na
základě zkušeností ze států EU, kde příslušné směrnice jsou již delší dobu
uplatňovány se v oblasti komunálních bioodpadů
[https://www.kamsnim.cz/categories/bioodpad] technologie anaerobní digesce
uplatňuje především u kuchyňských odpadů z veřejného stravování, včetně obsahů
kuchyňských lapolů a použitých fritovacích olejů. Dále jde o odpady z údržby
zatravněných ploch a o separovaně sbíraný domovní bioodpad
[https://www.kamsnim.cz/categories/bioodpad]. Stejné environmentální efekty jsou
i při anaerobní digesci bioodpadů [https://www.kamsnim.cz/categories/bioodpad] z
potravinářského průmyslu, zejména z moštáren, pivovarů, cukrovarů, lihovarů a
konzerváren. V České republice začíná být významným bioodpadem vhodným pro
anaerobní digesci i travní fytomasa z dotačně zatravněné orné půdy, kterou je
možno konzervovat senážováním. I když jsou ve státech EU v provozu
specializované bioplynové stanice na zpracování pouze komunálních bioodpadů
[https://www.kamsnim.cz/categories/bioodpad] a pilotní bioplynové stanice pro
zpracování pouze travní fytomasy, domnívám se, že v podmínkách České republiky
by zpracování výše uvedených bioodpadů
[https://www.kamsnim.cz/categories/bioodpad] mohla zabezpečovat kofermentace
těchto bioodpadů [https://www.kamsnim.cz/categories/bioodpad] s kejdou v
tradičních kontinuálních míchaných biofermentorech, přičemž sušina kejdy v
substrátu by byla vyšší než sušina kofermentovaných odpadů. Kofermentace
bioodpadů [https://www.kamsnim.cz/categories/bioodpad] s kejdou by měla
zabezpečovat: optimální poměr uhlíku a dusíku v substrátu, stabilizovaný proces
produkce bioplynu vlivem pufrační schopnosti kejdy v substrátu a omezení
dysfunkcí způsobené vyššími koncentracemi čpavku. Kejda bude stabilizovaně
vnášet do substrátu živiny a mikroelementy nezbytné pro rozvoj mikroflóry.
Materiál a metody Kofermentace komunálních, zemědělských a průmyslových
bioodpadů [https://www.kamsnim.cz/categories/bioodpad] byla experimentálně
prověřována v r. 2000 na našem pracovišti v rámci řešení projektu NAZV a
doktorandských prací v modelových \"Batch\" fermentorech. Tyto ocelové anaerobní
biofermentory o objemu 50 l byly vybaveny pláštěm ohřívaným elektrickým proudem
s nastaveným teplotním režimem na 40°C a míchacím mechanickým zařízením se
svislou osou, umožňující promíchání obsahu v hodinových intervalech. Vznikající
bioplyn vystupoval z biofermentoru přes impinger s funkcí vodního uzávěru do
plynoměru. Součástí aparatury bylo zařízení pro odběr vzorků bioplynu pro
analyzátor AIR-LF s možností měření metanu u vzorku 0 - 100% obj. s přesností 5%
měřené hodnoty. Substrát pro anaerobní digesci (s výjimkou kontrolní varianty)
obsahoval 10 - 12% sušiny, přičemž 60% celkového obsahu sušiny představovala
kejda prasat a 40% celkového obsahu sušiny kofermentované odpady. Použitá kejda
prasat do každé vsázky byla z 90% hm. čerstvá a z 10% hm. po anaerobní
fermentaci. Byly vytvořeny následující varianty s různými kofermentovanými
odpady: var. 1 - krátká seč čerstvé trávy - park Ruzyně, var. 2 - senáž krátké
seče čerstvé trávy - park Ruzyně, var. 3 - separovaný domovní bioodpad
[https://www.kamsnim.cz/categories/bioodpad] - Nová Paka, var. 4 - kuchyňské
odpady (50% hm. zbytky jídel a zeleniny, 50% hm. obsah kuchyňského lapolu) -
restaurace Praha, var. 5 - pivovarské mláto - pivovar Přerov, var. 6 - kontrolní
varianta (bez kofermentovaných odpadů), pouze kejda prasat o sušině 8,1%.
Výstupy a diskuse Experiment byl sledován po dobu 60 dnů a výsledky produkce
bioplynu a metanu jsou za celé období uvedeny v tab. č. 1. Tab. č. 1
Kofermentace bioodpadů [https://www.kamsnim.cz/categories/bioodpad] s kejdou
prasat Ukazatel Jednotka Varianta 1 2 3 4 5 6 produkce bioplynu na 1 kg vsázky l
36,6 36,2 33,1 52,7 46,4 27,8 obsah metanu v bioplynu % 50,2 49,2 58,5 60,3 51,9
56,6 produkce metanu na 1 kg vsázky l 18,3 17,8 19,4 31,8 26,9 15,7 produkce
bioplynu na 1 kg sušiny vsázky l 364,6 367,4 3144,5 484,6 422,2 341,9 produkce
metanu na 1 kg sušiny vsázky l 184,8 180,7 184,3 295,5 244,8 193,1 Výsledky
produkce bioplynu v modelovém experimentu potvrzují závěry autorů (Küntzel
1984), že při kofermentaci různých bioodpadů
[https://www.kamsnim.cz/categories/bioodpad] se zvířecími fekáliemi je
dosahováno vyšší produkce bioplynu než při anaerobní digesci samotných zvířecích
fekálií. Naše výsledky však nedosahují hodnot výtěžků bioplynu, které pro
zaběhlé zemědělské bioplynové stanice uvádí Engeli, Egger 1999 nebo které získal
v batch fermentorech Mitterleitner 1994. Wiemer et al. 1997 uvažují z 1 t
komunálního bioodpadu produkci 100 m3 bioplynu, což reálně koresponduje s námi
dosahovanými hodnotami na 1 kg sušiny. Nejvyšší dosažená produkce biooplynu u
var. č. 4 je v důsledku, že 50% hmotnosti kofermentovaných odpadů představovaly
tuky. Závěr Kofermentace bioodpadů [https://www.kamsnim.cz/categories/bioodpad]
se zvířecími fekáliemi je reálnou technologií, která zajistí provozovateli
příjmy za zpracování odpadů a zvýší tak ekonomickou efektivnost provozu
bioplynové stanice. Tuto technologii doporučujeme využít jako dvoustupňovou a
kontinuální při uvažované adaptaci nevyužívaných betonových senážních věží na
bioplynové stanice. Literatura ENGELI H. - EGGER K.: Sicherheitsregeln für
landwirtschaftliche Biogasanlagen. FAT Berichte, 1999, č. 530, str. 1 - 8.
KÜNTZEL U.: Biogaserzeugung aus Grüngut. 1. Mitteilung: Einfluß der
Grüngutbeladung und des Trockenmassengehaltes auf die Methanbildung im Batch -
Verfähren. Landbauforschung Vőlkenrode, 1984, roč. 34, č. 3, s. 155 - 162.
MITTERLEITNER H.: Vergärung von Gras, Silage und Heu in landwirtschaftlichen
Biogasanlagen. Landtechnik Weihensterphan, 1994, 8 s. WIEMER K - KERN M. - MAYER
M.: Leitaden Bioabfallvergärung. Luft, Boden, Abfall, 1997, č. 45. VÁŇA J. -
SLEJŠKA A.: Bioplyn z rostlinné biomasy, Studijní zpráva ÚZPI, 1998, Rostl.
výroba č. 5, 40 str. Jaroslav Váňa Zdroj: czbiom.ecn.cz [http://czbiom.ecn.cz/]
Úvod
Současná energetická a environmentální politika přináší nové impulsy k rozvoji bioplynových stanic v České republice. Cílem návrhu \"Národního programu nakládání s energií a využívání obnovitelných a druhotných energetických zdrojů\", který je naplněním Zákona č. 406 z 25. října 2000, je zvýšení podílu obnovitelných energií na celkové energetické spotřebě ze současných 2,2% na 3 - 6% do roku 2010. Nejvyšší cíle jsou stanoveny pro energetické využití biomasy včetně energie bioplynu a skládkového plynu, kde je uvažováno se ztrojnásobením stávající energetické produkce. Dalším impulsem je aproximace Směrnice Rady EU 1999/31/EC \"o skládkách odpadů\" do nové legislativy odpadů a do Plánu odpadového hospodářství České republiky (Zákon o odpadech § 42). Účelnost budování bioplynových stanic je dána požadavkem, aby do r. 2010 bylo množství skládkovaných komunálních odpadů sníženo na 75% celkové hmotnosti r. 1995. Pro cca 2 mil. t . r-1 biologicky rozložitelných odpadů bude nutno vybudovat kapacity technologií materiálového nebo energetického využití. Je třeba usilovat, aby mezi těmito technologiemi byla upřednostňována anaerobní digesce bioodpadů a stala se předmětem uvažované dotace investičních nákladů ze Státního fondu životního prostředí.
Na základě zkušeností ze států EU, kde příslušné směrnice jsou již delší dobu uplatňovány se v oblasti komunálních bioodpadů technologie anaerobní digesce uplatňuje především u kuchyňských odpadů z veřejného stravování, včetně obsahů kuchyňských lapolů a použitých fritovacích olejů. Dále jde o odpady z údržby zatravněných ploch a o separovaně sbíraný domovní bioodpad. Stejné environmentální efekty jsou i při anaerobní digesci bioodpadů z potravinářského průmyslu, zejména z moštáren, pivovarů, cukrovarů, lihovarů a konzerváren. V České republice začíná být významným bioodpadem vhodným pro anaerobní digesci i travní fytomasa z dotačně zatravněné orné půdy, kterou je možno konzervovat senážováním.
I když jsou ve státech EU v provozu specializované bioplynové stanice na zpracování pouze komunálních bioodpadů a pilotní bioplynové stanice pro zpracování pouze travní fytomasy, domnívám se, že v podmínkách České republiky by zpracování výše uvedených bioodpadů mohla zabezpečovat kofermentace těchto bioodpadů s kejdou v tradičních kontinuálních míchaných biofermentorech, přičemž sušina kejdy v substrátu by byla vyšší než sušina kofermentovaných odpadů. Kofermentace bioodpadů s kejdou by měla zabezpečovat:
optimální poměr uhlíku a dusíku v substrátu,
stabilizovaný proces produkce bioplynu vlivem pufrační schopnosti kejdy v substrátu a
omezení dysfunkcí způsobené vyššími koncentracemi čpavku.
Kejda bude stabilizovaně vnášet do substrátu živiny a mikroelementy nezbytné pro rozvoj mikroflóry.
Materiál a metody
Kofermentace komunálních, zemědělských a průmyslových bioodpadů byla experimentálně prověřována v r. 2000 na našem pracovišti v rámci řešení projektu NAZV a doktorandských prací v modelových \"Batch\" fermentorech. Tyto ocelové anaerobní biofermentory o objemu 50 l byly vybaveny pláštěm ohřívaným elektrickým proudem s nastaveným teplotním režimem na 40°C a míchacím mechanickým zařízením se svislou osou, umožňující promíchání obsahu v hodinových intervalech. Vznikající bioplyn vystupoval z biofermentoru přes impinger s funkcí vodního uzávěru do plynoměru. Součástí aparatury bylo zařízení pro odběr vzorků bioplynu pro analyzátor AIR-LF s možností měření metanu u vzorku 0 - 100% obj. s přesností 5% měřené hodnoty. Substrát pro anaerobní digesci (s výjimkou kontrolní varianty) obsahoval 10 - 12% sušiny, přičemž 60% celkového obsahu sušiny představovala kejda prasat a 40% celkového obsahu sušiny kofermentované odpady. Použitá kejda prasat do každé vsázky byla z 90% hm. čerstvá a z 10% hm. po anaerobní fermentaci. Byly vytvořeny následující varianty s různými kofermentovanými odpady:
var. 1 - krátká seč čerstvé trávy - park Ruzyně,
var. 2 - senáž krátké seče čerstvé trávy - park Ruzyně,
var. 3 - separovaný domovní bioodpad - Nová Paka,
var. 4 - kuchyňské odpady (50% hm. zbytky jídel a zeleniny, 50% hm. obsah kuchyňského lapolu) - restaurace Praha,
var. 5 - pivovarské mláto - pivovar Přerov,
var. 6 - kontrolní varianta (bez kofermentovaných odpadů), pouze kejda prasat o sušině 8,1%.
Výstupy a diskuse
Experiment byl sledován po dobu 60 dnů a výsledky produkce bioplynu a metanu jsou za celé období uvedeny v tab. č. 1.
Tab. č. 1 Kofermentace bioodpadů s kejdou prasat
Ukazatel Jednotka Varianta 1 2 3 4 5 6
produkce bioplynu na 1 kg vsázky l 36,6 36,2 33,1 52,7 46,4 27,8
obsah metanu v bioplynu % 50,2 49,2 58,5 60,3 51,9 56,6
produkce metanu na 1 kg vsázky l 18,3 17,8 19,4 31,8 26,9 15,7
produkce bioplynu na 1 kg sušiny vsázky l 364,6 367,4 3144,5 484,6 422,2 341,9
produkce metanu na 1 kg sušiny vsázky l 184,8 180,7 184,3 295,5 244,8 193,1
Výsledky produkce bioplynu v modelovém experimentu potvrzují závěry autorů (Küntzel 1984), že při kofermentaci různých bioodpadů se zvířecími fekáliemi je dosahováno vyšší produkce bioplynu než při anaerobní digesci samotných zvířecích fekálií. Naše výsledky však nedosahují hodnot výtěžků bioplynu, které pro zaběhlé zemědělské bioplynové stanice uvádí Engeli, Egger 1999 nebo které získal v batch fermentorech Mitterleitner 1994. Wiemer et al. 1997 uvažují z 1 t komunálního bioodpadu produkci 100 m3 bioplynu, což reálně koresponduje s námi dosahovanými hodnotami na 1 kg sušiny. Nejvyšší dosažená produkce biooplynu u var. č. 4 je v důsledku, že 50% hmotnosti kofermentovaných odpadů představovaly tuky.
Závěr
Kofermentace bioodpadů se zvířecími fekáliemi je reálnou technologií, která zajistí provozovateli příjmy za zpracování odpadů a zvýší tak ekonomickou efektivnost provozu bioplynové stanice. Tuto technologii doporučujeme využít jako dvoustupňovou a kontinuální při uvažované adaptaci nevyužívaných betonových senážních věží na bioplynové stanice.
Literatura
ENGELI H. - EGGER K.: Sicherheitsregeln für landwirtschaftliche Biogasanlagen. FAT Berichte, 1999, č. 530, str. 1 - 8.
KÜNTZEL U.: Biogaserzeugung aus Grüngut. 1. Mitteilung: Einfluß der Grüngutbeladung und des Trockenmassengehaltes auf die Methanbildung im Batch - Verfähren. Landbauforschung Vőlkenrode, 1984, roč. 34, č. 3, s. 155 - 162.
MITTERLEITNER H.: Vergärung von Gras, Silage und Heu in landwirtschaftlichen Biogasanlagen. Landtechnik Weihensterphan, 1994, 8 s.
WIEMER K - KERN M. - MAYER M.: Leitaden Bioabfallvergärung. Luft, Boden, Abfall, 1997, č. 45.
VÁŇA J. - SLEJŠKA A.: Bioplyn z rostlinné biomasy, Studijní zpráva ÚZPI, 1998, Rostl. výroba č. 5, 40 str.
Jaroslav Váňa
Zdroj: czbiom.ecn.cz
Sdílet článek na sociálních sítích