Kompostování biodegradabilních odpadů v České republice

Historie výroby průmyslových kompostů v České republice Tradice výroby průmyslových kompostů na území České republiky sahá až do roku 1915, kdy bylo u pražské kanalizační stanice vybudováno zařízení na kompostování čistírenských kalů, popele, uličních smetků a rašeliny a to na základě projektu docentů pražské německé techniky Ernesta a Kroulíka. Tato technologie byla úspěšná a záhy se rozšířila do dalších evropských měst. Od této doby probíhal v České republice rozvoj kompostování a to až do roku 1987, kdy byla zaevidována maximální produkce kompostu 2,8 mil. t (v českých zemích). Státní podpora kompostování byla intenzivní od r. 1955 až do roku 1989 se snahou o zabezpečení půdní úrodnosti přispívající k soběstačnosti státu při výrobě potravin. V období restrukturalizace našeho zemědělství po roce 1990 přestal mít resort zemědělství zájem na další výrobě kompostu a resort ministerstva životního prostředí preferoval skládkování a později též spalování biodegradabilních odpadů. V tomto období nezájmu o kompostování klesla roční výroba průmyslových kompostů na 0,25 - 0,3 mil. t a komposty byly využívány pouze k rekultivacím důlních výsypek a skládek odpadů a k zakládání veřejné zeleně. Výroba průmyslových kompostů v současnosti Od roku 1998 je evidentní růst zájmu o kompostování odpadů a to zejména odpadů z údržby veřejné zeleně (tráva, listí, dřevní štěpka). Na základě obnoveného zájmu zemědělců o hnojení průmyslovými komposty se sprovozňují staré kompostárny a rozbíhají nové podnikatelské záměry. Výroba průmyslových kompostů je usměrněna legislativou odpadů, vodohospodářskou legislativou a legislativou hnojiv. Kompostování je možno realizovat na základě provozního řádu schváleného okresním úřadem, průmyslová kompostárna musí být vodohospodářsky zabezpečená s nepropustnou výrobní plochou a s jímkou na zachycování splachů a srážkových vod a vyrobený kompost, pokud je uváděn do oběhu prodejem, musí být registrován a musí splnit kritéria nezávadnosti na obsah rizikových prvků. Limitní hodnoty rizikových prvků v kompostu vyplývající z požadavku legislativy hnojiv patří mezi nejpřísnější v Evropě, což omezuje především kompostování čistírenských kalů a znemožňuje dříve často realizované kompostování rozdrcených tuhých domovních odpadů. Zdrojem odpadů pro výrobu kompostů jsou veškeré biodegradabilní odpady, které neobsahují nadlimitní koncentrace rizikových prvků a další cizorodé látky. Jde jednak o odpady z veřejné zeleně, odpady ze zemědělské výroby (rostlinné odpady, zvířecí fekálie), odpady z potravinářského průmyslu, z výroby celulózy a papíru, čistírenské kaly z čistíren odpadních vod s nízkými průmyslovými ekvivalenty a odpady z těžby a zpracování dřeva. Kompostování separovaného domovního bioodpadu. Jen výjimečně se kompostuje separovaně ukládaný domovní bioodpad (Nová Paka, Uherské Hradiště a okolí Luhačovic). Zde je největší rezerva našeho kompostárenství, neboť kompostárny ve většině zemí EU jsou zaměřeny na kompostování separovaného bioodpadu v návaznosti na oddělenou separaci všech složek domovního odpadu přímo v domácnostech (sklo, papír, kovy, plasty, bioodpad). Tento ekologický způsob nakládání s tuhými domovními odpady se nám podařilo realizovat na zahraniční úrovni pouze ve svozové oblasti Nová Paka, kde byla uzavřena skládka komunálního odpadu a cca 10% nerecyklovatelných složek je odváženo na sousední skládku do Jičína. Zrealizovaný záměr ekologického nakládání s odpady zásluhou osvíceného starosty města a ředitele technických služeb výjimečný v České republice (a zcela běžný v zahraničí) působí vzhledem k současnému nezájmu o zpracování recyklovatelných hmot hospodářské těžkosti jejím provozovatelům. Pouze kompost vyráběný ze separovaného bioodpadu s přídavkem stromové kůry a pilin částečně uhrazuje ekonomické ztráty z ekologicky uspokojivého řešení nakládání s odpady. Technické a technologické inovace v kompostování I když převaha výroby průmyslových kompostů je realizována klasickým způsobem na překopávaných kompostových zakládkách, jsou tradiční čelní a drapákové nakladače používané dříve pro homogenizaci a provzdušňování zrajícího kompostu nahrazovány frézovými překopávači tuzemské i zahraniční provenience. Vysoké náklady na nákup mechanizace jsou často nahrazovány službami pojízdných kompostovacích linek, zabezpečujících mechanickou úpravu odpadů, překopávání kompostu a jeho finální úpravu prosíváním. Pojízdná kompostovací linka může obsloužit 10 - 15 kompostáren. Kompostování na zakládkách je často nahrazováno termofilním kompostováním v aerovaných biofermentorech, které jsou buď stavebně vybudovány nebo řešeny jako mobilní kontejnery o kapacitě 10 - 20 t. Namíchaná směs odpadů je uložena do biofermentoru, kde v podmínkách intenzivní aerace zraje při teplotě 60 - 70°C po dobu 3 - 10 dnů, a pak dozrává na volné ploše 14 - 21 dnů. Provoz modernějších biofermentorů je řízený počítačem a odplyny z biofermentace jsou zbavovány v biofiltru zápašných látek. Tunelový biofermentor instalovaný v Nové Pace umožňuje kontinuální provoz se 14 denním zdržením. Při naskladnění denní dávky čerstvě zhomogenizovaných odpadů dojde k vyskladnění kompostu na dozrávací plochu. Budoucnost kompostování bioodpadů Další rozvoj kompostování bioodpadů lze očekávat jako důsledek přidružování ČR k EU: Direktiva evropské komise o zamezení ukládání biodegradabilních odpadů na skládky vyvolala zákaz provozování tzv. reaktivních skládek komunálních odpadů v Holandsku a zákaz budování nových skládek v SRN, Rakousku a Švýcarsku. Tím se zvýšila prosperita kompostáren a bioplynových stanic v těchto státech. V České republice se v současnosti s direktivou EU spíše uvažuje o alternativě budování dalších spaloven směsných komunálních odpadů s využitím tepla a s omezením separovaného sběru složek komunálních odpadů a to zejména směsných plastů. V zemních EU probíhá v současné době velká diskuse mezi odborníky i politiky o organizaci odpadového hospodářství v oblasti biodegradabilních odpadů. Z této diskuse jednoznačně vyplývá, že veškerý bioodpad nekontaminovaný cizorodými látkami a dalšími nevhodnými příměsi by měl být přednostně využíván k výrobě kompostů, nebo by měl být nejprve podroben tzv. anaerobní digesci pro získání bioplynu a následně kompostován. Kombinované zpracovny bioodpadu s bioplynovou stanicí a s kompostárnou se budují zejména ve SRN jako ekonomicky efektivní podnikatelské záměry. Předpokládám, že i tato technologie produkující nejen kompost, ale též bioplyn transformovatelný na elektrickou energii a teplo, bude uplatňována i v České republice. Biodegradabilní odpady kontaminované cizorodými látkami (nevhodné čistírenské kaly) a směsný tuhý komunální odpad by měl být spalován a do skládky budou ukládány jen popelnaté zbytky. Obavy z produkce nebezpečných emisí (PCDF, PCDD) vznikajících při spalování odpadů vedly k projekci technologie mechanicko - biologického zpracování tuhého domovního odpadu. V této technologii jsou směsné odpady drceny při odlučování kovů a jemných organických příměsí, které jsou zpracovávány na palivo. Zbytek je podroben intenzívnímu aerobnímu kompostování s mineralizací větší části organických látek a výsledný stabilizovaný produkt se ukládá do skládek. Investiční a provozní náklady mechanicko-biologických zpracoven odpadů jsou přibližně stejné jako u spaloven odpadů o stejné kapacitě. Aerobní kompostování je v této technologii využito ke zneškodňování odpadů. Závěr Kompostování bioodpadů je možno považovat za jednu z technologií přispívajících trvale udržitelnému životu na této planetě. Tato technologie minimalizuje vznik skleníkového plynu metanu vznikajícího při skládkování bioodpadů a vyrobený kompost trvale zabezpečuje úrodnost půdy. Ekologický účinek kompostování bioodpadů se zvyšuje v kombinaci s technologií anaerobní digesce. V budoucnosti bude kompostování aplikováno nejen při využívání, ale i při zneškodňování nevyužitelných biologických odpadů. Jaroslav Váňa Zdroj: CZ BIOM - www.biom.cz