O životní prostředí se u nás loni bojovalo

Ekologická veřejnost se v roce 2001 v ČR rozhodně nenudila. Hned v lednu se rozhořel boj o nový zákon o myslivosti. Neschopnost ministerstva zemědělství připravit za 8 let nový zákon o myslivosti vedla myslivce k vypracování vlastního návrhu a jeho předložení do sněmovny (Mandík z KSČM a kol.). V únoru proti němu předložil Ambrozek z KDU-ČSL a kol. protinávrh. Mandíkův návrh zachovával stávající praxi, kdy myslivec v honitbě v zájmu zvěře může kromě střílení lidí prakticky vše. Ambrozkův návrh nového zákona o myslivosti likvidoval myslivce jako stav, otvíral prostor pytlákům a vedl by k vystřílení zvěře na většině území. Za Ambrozkem stáli kromě vlastníků půdy zejména ekologové Bláha z Hnutí Duha a Mojmír Vlašín, již v r. 1999 blokádou prosadili zničení pralesa Trojmezná kůrovcem v Národním parku Šumava. Celoroční bitva, provázená velkým skandalizováním myslivců v hromadných sdělovacích prostředcích, skončila nevalným kompromisem. Neprospěla ani myslivcům, ani ekologům. Ať se to někomu líbí, či ne, myslivci též chrání přírodu, byť někdy rozporuplně. V únoru byla potvrzena nezákonná výjimka na stavbu dálnice D8 přes Chráněnou krajinnou oblast České středohoří v podivné trase přes velká sesuvná území. V prosinci územní řízení k ní významně zkomplikoval objev velmi vzácného přísně chráněného stromu jeřábu českého v trase. Smutná to vizitka o mafiánském prosazování špatně trasovaných dálnic v ČR. V prosinci po pětiletých bojích definitivně padl záměr odtěžit kopec Nespeka na stavební kámen v přírodním parku Velkopopovicko jižně od Prahy. V lednu sněmovna potvrdila návrh nového zákona o posuzování vlivů na životní prostředí v silně okleštěné podobě. Ač je zřejmě horší než zákon dosavadní, EU za to ČR pochválila. Zákon o dálničním obchvatu Plzně k prosazení jeho horší trasy v rozporu s platnými zákony čtyř plzeňských poslanců napříč politickým spektrem byl dalším výsměchem právnímu státu. Nevalný je nový zákon o vodách, kde klady a zápory ve srovnávání se stávajícím zákonem jsou zhruba v rovnováze. Významným zlepšením je zákaz nevodohospodářské výstavby v záplavových územích, významným zhoršením je rozbití relativně jednotné státní správy vodního hospodářství na centrální úrovni. K nesporným úspěchům patří přijetí nového zákona o odpadech, neboť obnovil plány odpadového hospodářství a zavedl regulaci nakládání s vybranými, dosud neřešenými druhy odpadů. Volba způsobu řešení tuhého komunálního odpadu je však i nadále sporná, leč opožděná iniciativa Prahy ke změně zákona je pochybná a reaguje spíše na neomalené odírání spaloven odpadu soukromými teplárnami v Praze a Brně. Zlepšení přináší i zákon o obalech. Na obnovu systému vratných lahví ale stačit nebude. Citelný přínos přináší i nový zákon o ochraně ovzduší, zejména povinností krajů a měst zajišťovat i imisní limity znečištění (tj. čistotu vzduchu, který dýcháme), regulací jedovatých škodlivin jako těžké kovy, těžké organické polutanty (POP), těkavé organické látky (VOC) a posílením pravomocí obcí při regulaci komunálních zdrojů znečištění ovzduší. Přínosem se od r. 2003 stane i zákon o integrované ochraně životního prostředí (jeho velkými poškozovateli). Po celý rok mnozí pravicoví poslanci, zejména ODS, útočili na ochranu přírody. Návrh zákona, který fakticky likvidoval Národní park Šumava, sněmovna odmítla. Neprojednával se ale ani návrh zákona o Národním parku Šumava poslanců Ambrozka, Máčeho a Filipa. Pravicová většina ve sněmovně zamítla návrh zákona o zoologických zahradách a vrátila návrh novely zákona na ochranu proti týrání zvířat, přestože do ní byly zapracovány jen požadavky EU. Přitom týrání zvířat je dobrou průpravou k týrání lidí. Nakonec poslanci ODS Beneš, Drda, Doležal a Hrnčíř předložili návrh zákona, kterým se ruší zákon o ochraně zemědělského půdního fondu (bez náhrady). Naštěstí neprošel. Nepřekvapuje, že se ministr životního prostředí Kužvart neodvážil do sněmovny předložit dosti potřebnou novelu zákona o ochraně přírody a krajiny.