Uplatňování Agendy 21 v zemích Visegrádské skupiny
Jak jsme již několikrát informovali, na přelomu srpna a září roku 2002 se v
jihoafrickém Johannesburgu uskuteční konference Organizace spojených národů
(OSN) nazvaná „Světový Summit o udržitelném rozvoji – World Summit on
Sustainable Developement (WSSD)“. Vlády všech států světa a jejich představitelé
by na tomto fóru měli zhodnotit, jakého pokroku bylo dosaženo při uplatňování
principů udržitelného rozvoje od posledního „Summitu Země“ (oficiálně „Světový
summit o životním prostředí a rozvoji“, Rio de Janeiro, 1992). Očekává se, že
konference by měla na nejvyšší politické úrovni jasnými slovy deklarovat hlavní
neúspěchy a překážky, které celosvětově brání změně dosavadního nepříznivého
vývoje na udržitelnou alternativu. Konference představuje šanci zvrátit současný
neudržitelný vývoj a zavázat jednotlivé země i jejich regionální uskupení ke
konkrétním krokům vedoucím k udržitelnému rozvoji v celosvětovém měřítku. V
zemích Visegrádské skupiny (V4 = ČR, Slovensko, Polsko, Maďarsko) se udržitelným
rozvojem již řadu let zabývají mimo jiné i čtyři instituce (Ústav pro
ekopolitiku – Česká republika, Ústav pro udržitelný rozvoj - Polsko, Centrum pro
environmentální studia – Maďarsko a Společnosť pro trvale udržitelný život –
Slovensko), jejichž dlouhodobá vzájemná spolupráce vedla k myšlence společného
zhodnocení pokroku, jakého dosáhly země V4 od Summitu Země v Riu. Toto hodnocení
je prováděno nezávislými odborníky a bude nabídnuto jednotlivým vládám zemí
Visegrádu jako doplněk k hodnotícím zprávám, jejichž zpracování je povinností
těchto vlád a vyplývá ze závazků, které přijaly v Riu. Dále uvádíme výtah z
vyhodnocení dotazníkového průzkumu nazvaného „Uplatňování principů udržitelného
rozvoje v zemích Visegrádu“, který proběhl na přelomu jara a léta 2001 ve všech
zemích skupiny V4. Hodnocení uplatnění Agendy 21 v zemích V4 Snahou bylo do
výzkumu zařadit pouze takové respondenty (v rámci předem definovaných
„stakeholders“ skupin), kteří mají základní přehled o myšlence udržitelného
rozvoje (UR) a o dokumentu Agenda 21. Ukázalo se však, že 17 % českých
respondentů se s tímto dokumentem dosud nesetkalo. Většina jich pocházela ze
skupiny průmyslových podniků a zemědělců (dále skupina zkráceně nazvaná
business). Naopak představitelé „vládní“ skupiny ve 100 % odpověděli kladně.
Podobné výsledky byly získány na Slovensku (s Agendou 21 se zde setkalo celkem
85 % respondentů) a v Maďarsku pouze 65 % oslovených expertů. Při hodnocení této
otázky nesmíme zapomínat na to, že spektrum dotázaných expertů bylo značně
široké. Naší snahou bylo zahrnout všechny společenské skupiny (např. církve,
zástupce ženských organizací či mládeže). Proto považujeme uvedený počet lidí,
kteří se setkali s Agendou 21, za vysoký (zejména v ČR a SR). Většina
respondentů, kteří se s dokumentem Agenda 21 (A21) již setkali, ho v současné
době považují za vhodný návod (avšak s omezeními) pro dosažení UR v celosvětovém
měřítku. Přesto mu řada respondentů vytýká obecnost, nekonkrétnost, ale třeba i
nedostatečnou možnost implementace a minimální aplikovatelnost v praxi. Podobné
připomínky se shodně objevují i v odpovědích respondentů z Maďarska, Polska i ze
Slovenska. Zajímavé myšlenky se ozvaly z Polska, kde jeden respondent prohlásil,
že: „Agenda 21 může být brána jako základ pro vytvoření lokálních a regionálních
akčních plánů“, což se také již, dle jeho názoru, v Polsku děje.“ V otázce, zda
principy UR ovlivňují v praxi organizaci či skupinu, kterou respondent
zastupuje, se valná většina dotázaných přiklonila k alternativám, které
existenci vlivu těchto principů připouštějí. Principy A21 nejsilněji ovlivnily
skupinu, kterou obecně nazýváme „nevládní sektor“. Mohli bychom sice
předpokládat, že v ideálním případě mají principy A21 vliv na činnost všech
zmíněných společenských skupin (vládní, nevládní, business), avšak skutečnost je
jiná. Mnozí respondenti totiž zužují udržitelný rozvoj a A21 pouze na aplikaci
základních environmentálních, ekonomických a legislativních nástrojů (jako je
posuzování vlivů na životní prostředí (EIA), strategické posuzování vlivů na
životní prostředí (SEA), zavádění environmentálně orientovaných systémů řízení
podle mezinárodních norem ISO 14 000, respektive podle EMAS apod.). Nasvědčuje
to tomu, že znalost Agendy 21 a obecněji udržitelného rozvoje není v těchto
skupinách ideální – což samozřejmě snižuje šanci na jejich prosazení v praxi.
Někteří experti také upřednostňovali principy UR před principy A21. Podobná
situace jako v Česku se rýsuje i v Maďarsku, kde se principy A21, podle
některých názorů, uplatňují pouze za přispění platné legislativy. Jeden
respondent zastupující nevládní organizace vystihl situaci uplatňování principů
A21 vcelku trefně: „Je to pěkná teorie, kterou lidé z praxe nepoužívají!“ Pokud
bychom se zaměřili pouze na praktickou použitelnost jednotlivých částí A21,
největší důraz je kladen na informovanost, komunikaci (tu uplatňují především
nevládní organizace) a dále na jednotlivé složky životního prostředí (jmenováno
především vládní a business skupinou). Objevila se i celá řada názorů
zdůrazňujících, že jednotlivé části A21 nelze upřednostňovat před druhými. Tyto
hlasy volají po tom, aby se A21 brala jako celek: „Principy A21 nelze od sebe
oddělovat a vyvyšovat jeden nad druhý.“ Podobně jako principy A21 se také, dle
názorů respondentů, uplatňují principy udržitelného rozvoje. Na otázku, zda se
principy UR uplatňují v politice organizace, kterou zastupují, odpověděla
naprostá většina respondentů ze všech společenských skupin kladně. Panuje tedy
obecné přesvědčení napříč různými společenskými skupinami, že alespoň některé
principy UR se v praxi běžně používají. Překvapivě nejkritičtější byli v této
otázce zástupci nevládních organizací – celá jedna pětina odpověděla, že se
principy UR v jejich politice či strategii neobjevují. Tento výsledek však
musíme posuzovat ve světle toho, že „nevládní sektor“ byl v našem průzkumu
značně diverzifikovaná a heterogenní skupina (což je ostatně podstatou občanské
společnosti) – zahrnovala např. zástupce odborů, ženských a mládežnických spolků
či církví, tedy zdaleka ne jen zástupce environmentálně orientovaných NGOs, jak
bývá někdy zvykem. Podle průzkumů na Slovensku, v Maďarsku a v Polsku lze
usuzovat, že principy UR mají vliv nebo jsou součástí politiky organizací
respondentů ve většině odpovědí. Odpověď slovenského zástupce nevládní
organizace zní: „Principy UR mají na naši organizaci vliv, ale snahou je většinu
principů implementovat navenek, avšak zapomíná se na implementaci interní.“ V
připomínkách k této otázce experti z různých zemí shodně dodávají, že principy
UR jsou v současné době základem environmentálních politik jednotlivých států či
významnějších strategických dokumentů. Musíme si ovšem položit otázku, jaká je
praktická implementace těchto principů, zda nejde jen o přítomnost „módního
slova“ v těchto strategických politikách. U skupiny business se principy UR
uplatňují především prostřednictvím ekonomických a legislativních nástrojů
ochrany životního prostředí. Naopak ve skupině nevládních organizací je kladen
větší důraz na výchovu a vzdělávání. Jeden respondent z této skupiny odpověděl,
že se snaží zavádět principy morálky a klást otázku: „Jakou Zemi zanecháme svým
potomkům?“ Ti co odpověděli, že se setkali s dokumentem A21, mohli uvést několik
příkladů zlepšení, kterých bylo dosaženo díky aplikaci těchto principů v
politice/strategii organizace, či skupiny, kterou reprezentují. Mezi nejčastější
příklady, které se objevily ve spektru odpovědí všech tří skupin, bylo zlepšení
vnímání environmentálních témat společností a celkové informovanosti. Podobná
témata jako v ČR se objevila i v jiných zemích. V Maďarsku i na Slovensku
dotázaní experti shodně vyzdvihovali různorodé environmentální strategické
plány, schválení strategie UR, v Polsku naopak často připomínali uplatňování
základních principů v každodenním životě (princip znečišťovatel platí – PPP),
širší účast veřejnosti atd.) Ve vnímání konkrétních zlepšení, dosažených díky
aplikaci principů UR, se projevil zřetelný rozdíl mezi různými společenskými
skupinami. Zástupci vládních organizací velmi často zdůrazňovali zlepšení
situace díky přijetí nových legislativních a ekonomických nástrojů, dále ve
zlepšení komunikace mezi různými sektory společnosti či v konkrétním zlepšení
jednotlivých složek životního prostředí. Respondenti zastupující nevládní
organizace nejpozitivněji hodnotili lokální či regionální akce na podporu
udržitelnosti – např. akce, které napomáhaly rozvoji regionů či mikroregionů
(plán obnovy vesnice, plán revitalizace krajiny či další spíše dílčí projekty).
Tato skupina dále kladně hodnotila obecnější, avšak neméně důležité aspekty UR -
informovanost, vzdělání, zlepšení komunikace mezi různými sektory společnosti či
teoretickou a praktickou aplikaci zásad UR v dané organizaci či spolku. Naproti
tomu zástupci skupiny business nejčastěji zdůrazňovali možnost a úspěšnost
aplikace ekonomických a legislativních nástrojů ochrany životního prostředí
(Environmentální manažerské systémy /EMAS, EMS, ISO 14 000/, EIA, SEA apod.).
Často zmiňovali i úspěchy dosažené při snižování emisí (plynů i kapalin) z
podniku či naopak snížení vstupů, jež směřují do podniku. Charakteristické pro
toto hodnocení je (ve všech zemích Visegrádu) zúžení široké problematiky
praktické aplikace udržitelného rozvoje pouze na jeden jeho aspekt. UR je tak
často vnímám jako environmentální, či v horším případě ochranářský koncept, aniž
byl brán v úvahu jeho sociální a ekonomický rozměr. Studie byla zpracována v
rámci projektu 10 years after Rio: Transition from Centrally Planned Economy to
Sustainable Society? podpořeného Mezinarodním visegrádským fondem a podíleli se
na ní Ústav pro ekopolitiku Praha, Society for Sustainable Living in the Slovak
Republic, Institute for Sustainable Developement Warsawa a Center for
Environmental Studies Budapest. Součástí hodnocení byla i konference, která se
konala 4. - 6. dubna 2002 v Praze. Bližší informace přineseme v dalším vydání
Zpravodaje MA 21. Zdroj: Ústav pro ekopolitiku Kontakt: uep.ecn.cz
[http://uep.ecn.cz/]
Jak jsme již několikrát informovali, na přelomu srpna a září roku 2002 se v jihoafrickém Johannesburgu uskuteční konference Organizace spojených národů (OSN) nazvaná „Světový Summit o udržitelném rozvoji – World Summit on Sustainable Developement (WSSD)“. Vlády všech států světa a jejich představitelé by na tomto fóru měli zhodnotit, jakého pokroku bylo dosaženo při uplatňování principů udržitelného rozvoje od posledního „Summitu Země“ (oficiálně „Světový summit
o životním prostředí a rozvoji“, Rio de Janeiro, 1992). Očekává se, že konference by měla na nejvyšší politické úrovni jasnými slovy deklarovat hlavní neúspěchy a překážky, které celosvětově brání změně dosavadního nepříznivého vývoje
na udržitelnou alternativu. Konference představuje šanci zvrátit současný neudržitelný vývoj a zavázat jednotlivé země i jejich regionální uskupení ke konkrétním krokům vedoucím k udržitelnému rozvoji v celosvětovém měřítku.
V zemích Visegrádské skupiny (V4 = ČR, Slovensko, Polsko, Maďarsko) se udržitelným rozvojem již řadu let zabývají mimo jiné i čtyři instituce (Ústav pro ekopolitiku – Česká republika, Ústav pro udržitelný rozvoj - Polsko, Centrum pro environmentální studia – Maďarsko a Společnosť pro trvale udržitelný život – Slovensko), jejichž dlouhodobá vzájemná spolupráce vedla k myšlence společného zhodnocení pokroku, jakého dosáhly země V4 od Summitu Země v Riu. Toto hodnocení je prováděno nezávislými odborníky a bude nabídnuto jednotlivým vládám zemí Visegrádu jako doplněk k hodnotícím zprávám, jejichž zpracování je povinností těchto vlád a vyplývá ze závazků, které přijaly v Riu.
Dále uvádíme výtah z vyhodnocení dotazníkového průzkumu nazvaného „Uplatňování principů udržitelného rozvoje v zemích Visegrádu“, který proběhl na přelomu jara a léta 2001 ve všech zemích skupiny V4.
Hodnocení uplatnění Agendy 21 v zemích V4
Snahou bylo do výzkumu zařadit pouze takové respondenty (v rámci předem definovaných „stakeholders“ skupin), kteří mají základní přehled o myšlence udržitelného rozvoje (UR) a o dokumentu Agenda 21. Ukázalo se však, že 17 % českých respondentů se s tímto dokumentem dosud nesetkalo. Většina jich pocházela ze skupiny průmyslových podniků a zemědělců (dále skupina zkráceně nazvaná business). Naopak představitelé „vládní“ skupiny ve 100 % odpověděli kladně. Podobné výsledky byly získány na Slovensku (s Agendou 21 se zde setkalo celkem 85 % respondentů) a v Maďarsku pouze 65 % oslovených expertů. Při hodnocení této otázky nesmíme zapomínat na to, že spektrum dotázaných expertů bylo značně široké. Naší snahou bylo zahrnout všechny společenské skupiny (např. církve, zástupce ženských organizací či mládeže). Proto považujeme uvedený počet lidí, kteří se setkali s Agendou 21, za vysoký (zejména v ČR a SR).
Většina respondentů, kteří se s dokumentem Agenda 21 (A21) již setkali, ho v současné době považují za vhodný návod (avšak s omezeními) pro dosažení UR v celosvětovém měřítku. Přesto mu řada respondentů vytýká obecnost, nekonkrétnost, ale třeba i nedostatečnou možnost implementace a minimální aplikovatelnost v praxi. Podobné připomínky se shodně objevují i v odpovědích respondentů z Maďarska, Polska i ze Slovenska. Zajímavé myšlenky se ozvaly z Polska, kde jeden respondent prohlásil, že: „Agenda 21 může být brána jako základ pro vytvoření lokálních a regionálních akčních plánů“, což se také již, dle jeho názoru, v Polsku děje.“
V otázce, zda principy UR ovlivňují v praxi organizaci či skupinu, kterou respondent zastupuje, se valná většina dotázaných přiklonila k alternativám, které existenci vlivu těchto principů připouštějí. Principy A21 nejsilněji ovlivnily skupinu, kterou obecně nazýváme „nevládní sektor“. Mohli bychom sice předpokládat, že v ideálním případě mají principy A21 vliv na činnost všech zmíněných společenských skupin (vládní, nevládní, business), avšak skutečnost je jiná. Mnozí respondenti totiž zužují udržitelný rozvoj a A21 pouze na aplikaci základních environmentálních, ekonomických a legislativních nástrojů (jako je posuzování vlivů na životní prostředí (EIA), strategické posuzování vlivů na životní prostředí (SEA), zavádění environmentálně orientovaných systémů řízení podle mezinárodních norem ISO 14 000, respektive podle EMAS apod.). Nasvědčuje to tomu, že znalost Agendy 21 a obecněji udržitelného rozvoje není v těchto skupinách ideální – což samozřejmě snižuje šanci na jejich prosazení v praxi.
Někteří experti také upřednostňovali principy UR před principy A21. Podobná situace jako v Česku se rýsuje i v Maďarsku, kde se principy A21, podle některých názorů, uplatňují pouze za přispění platné legislativy. Jeden respondent zastupující nevládní organizace vystihl situaci uplatňování principů A21 vcelku trefně: „Je to pěkná teorie, kterou lidé z praxe nepoužívají!“
Pokud bychom se zaměřili pouze na praktickou použitelnost jednotlivých částí A21, největší důraz je kladen na informovanost, komunikaci (tu uplatňují především nevládní organizace) a dále na jednotlivé složky životního prostředí (jmenováno především vládní a business skupinou). Objevila se i celá řada názorů zdůrazňujících, že jednotlivé části A21 nelze upřednostňovat před druhými. Tyto hlasy volají po tom, aby se A21 brala jako celek: „Principy A21 nelze od sebe oddělovat a vyvyšovat jeden nad druhý.“
Podobně jako principy A21 se také, dle názorů respondentů, uplatňují principy udržitelného rozvoje. Na otázku, zda se principy UR uplatňují v politice organizace, kterou zastupují, odpověděla naprostá většina respondentů ze všech společenských skupin kladně. Panuje tedy obecné přesvědčení napříč různými společenskými skupinami, že alespoň některé principy UR se v praxi běžně používají. Překvapivě nejkritičtější byli v této otázce zástupci nevládních organizací – celá jedna pětina odpověděla, že se principy UR v jejich politice či strategii neobjevují. Tento výsledek však musíme posuzovat ve světle toho, že „nevládní sektor“ byl v našem průzkumu značně diverzifikovaná a heterogenní skupina (což je ostatně podstatou občanské společnosti) – zahrnovala např. zástupce odborů, ženských a mládežnických spolků či církví, tedy zdaleka ne jen zástupce environmentálně orientovaných NGOs, jak bývá někdy zvykem. Podle průzkumů na Slovensku, v Maďarsku a v Polsku lze usuzovat, že principy UR mají vliv nebo jsou součástí politiky organizací respondentů ve většině odpovědí. Odpověď slovenského zástupce nevládní organizace zní: „Principy UR mají na naši organizaci vliv, ale snahou je většinu principů implementovat navenek, avšak zapomíná se na implementaci interní.“ V připomínkách k této otázce experti z různých zemí shodně dodávají, že principy UR jsou v současné době základem environmentálních politik jednotlivých států či významnějších strategických dokumentů. Musíme si ovšem položit otázku, jaká je praktická implementace těchto principů, zda nejde jen o přítomnost „módního slova“ v těchto strategických politikách.
U skupiny business se principy UR uplatňují především prostřednictvím ekonomických a legislativních nástrojů ochrany životního prostředí. Naopak ve skupině nevládních organizací je kladen větší důraz na výchovu a vzdělávání. Jeden respondent z této skupiny odpověděl, že se snaží zavádět principy morálky a klást otázku: „Jakou Zemi zanecháme svým potomkům?“
Ti co odpověděli, že se setkali s dokumentem A21, mohli uvést několik příkladů zlepšení, kterých bylo dosaženo díky aplikaci těchto principů v politice/strategii organizace, či skupiny, kterou reprezentují. Mezi nejčastější příklady, které se objevily ve spektru odpovědí všech tří skupin, bylo zlepšení vnímání environmentálních témat společností a celkové informovanosti. Podobná témata jako v ČR se objevila i v jiných zemích. V Maďarsku i na Slovensku dotázaní experti shodně vyzdvihovali různorodé environmentální strategické plány, schválení strategie UR, v Polsku naopak často připomínali uplatňování základních principů v každodenním životě (princip znečišťovatel platí – PPP), širší účast veřejnosti atd.)
Ve vnímání konkrétních zlepšení, dosažených díky aplikaci principů UR, se projevil zřetelný rozdíl mezi různými společenskými skupinami. Zástupci vládních organizací velmi často zdůrazňovali zlepšení situace díky přijetí nových legislativních a ekonomických nástrojů, dále ve zlepšení komunikace mezi různými sektory společnosti či v konkrétním zlepšení jednotlivých složek životního prostředí.
Respondenti zastupující nevládní organizace nejpozitivněji hodnotili lokální či regionální akce na podporu udržitelnosti – např. akce, které napomáhaly rozvoji regionů či mikroregionů (plán obnovy vesnice, plán revitalizace krajiny či další spíše dílčí projekty). Tato skupina dále kladně hodnotila obecnější, avšak neméně důležité aspekty UR - informovanost, vzdělání, zlepšení komunikace mezi různými sektory společnosti či teoretickou a praktickou aplikaci zásad UR v dané organizaci či spolku. Naproti tomu zástupci skupiny business nejčastěji zdůrazňovali možnost a úspěšnost aplikace ekonomických a legislativních nástrojů ochrany životního prostředí (Environmentální manažerské systémy /EMAS, EMS, ISO 14 000/, EIA, SEA apod.). Často zmiňovali i úspěchy dosažené při snižování emisí (plynů i kapalin) z podniku či naopak snížení vstupů, jež směřují do podniku. Charakteristické pro toto hodnocení je (ve všech zemích Visegrádu) zúžení široké problematiky praktické aplikace udržitelného rozvoje pouze na jeden jeho aspekt. UR je tak často vnímám jako environmentální, či v horším případě ochranářský koncept, aniž byl brán v úvahu jeho sociální a ekonomický rozměr.
Studie byla zpracována v rámci projektu 10 years after Rio: Transition from Centrally Planned Economy to Sustainable Society? podpořeného Mezinarodním visegrádským fondem a podíleli se na ní Ústav pro ekopolitiku Praha, Society for Sustainable Living in the Slovak Republic, Institute for Sustainable Developement Warsawa a Center for Environmental Studies Budapest.
Součástí hodnocení byla i konference, která se konala 4. - 6. dubna 2002 v Praze. Bližší informace přineseme v dalším vydání Zpravodaje MA 21.
Zdroj: Ústav pro ekopolitiku
Kontakt: uep.ecn.cz
Sdílet článek na sociálních sítích