zpravodajství životního prostředí již od roku 1999

Hlas pro tento den - Netopýr

17.06.2002
Hlas pro tento den - Netopýr
Netopýři jsou po hlodavcích druhou nejpočetnější skupinou našich savců. Ačkoliv u nás žijí přinejmenším ve 22 druzích, většina lidí se s nimi vůbec nesetká. Žijí nočním způsobem života, přes den se obvykle ukrývají na nepřístupných místech, a co je hlavní - jako jediní ze savců jsou obdařeni schopností aktivního letu. Hlas netopýra si můžete poslechnout na: www-ext.rozhlas.cz Nezvyklý hlas, který posloucháme, v přírodě normálně neuslyšíte. Jde o ultrazvukové signály netopýra rezavého, které do oblasti slyšitelné i pro člověka převádějí pomocí zvláštních mikrofonů tzv. netopýří detektory. Na displeji přístroje se zároveň zachytí frekvence, ve které netopýr vysílá, a podle ní lze jednotlivé druhy určit. Některé přímo, jiné s pomocí počítačových programů. Dokonce jsou podle zaznamenaných hlasů popisovány i zcela nové druhy netopýrů. Netopýra rezavého lze v detektoru poznat snadno. Při letu ve větších výškách vydává zvláštní dlouhé signály s nízkou frekvencí okolo 20 kHz, připomínající dopadající kapky. Obvykle létá nad rybníky nebo v parcích s letitými stromy, v jejichž dutinách se ukrývá. Je jedním z našich největších netopýrů a na lov se vydává velmi záhy, dlouho před setměním. S ovládnutím vzdušného prostoru souvisí i nutnost dokonalé prostorové orientace. Netopýři ji vyřešili echolokací - jsou vybaveni jakousi obdobou radaru, či přesněji sonaru, protože pracuje se zvukovými a nikoliv elektromagnetickými vlnami. Jednoduše řečeno - vysílají série ultrazvukových, setiny sekundy trvajících a pro člověka neslyšitelných signálů, jakýchsi výkřiků, které vznikají chvěním hlasivek v hrtanu. Mají frekvenci zhruba mezi 20 až 160 kHz a netopýři citlivým sluchem vnímají jejich odrazy. Tímto způsobem zaznamenají obdivuhodně přesně nejen pohybující se drobnou kořist - například komára na 3 metry a můru na 5 metrů, ale i jakékoliv překážky prostoru, štěrbiny ve skále nebo výstupky na stěně jeskyně, v niž zimují. Existenci echolokace objevil už v 18. století Ital Lorenzo Spallanzani, když nechal oslepené netopýry létat v zatemněné místnosti, v níž natáhl velké množství nití. U netopýrů se setkáváme se dvěma typy echolokace. \"Praví\" netopýři vydávají ústy signály s proměnlivou frekvencí a orientují se zejména podle rychlosti jejich odrazu. Zatímco při letu ve volném prostranství kontrolují polohu občasnými nízkofrekvenčními hlasy, při lovu se frekvence jejich výkřiků s přibližováním ke kořisti zvyšuje, a tím i přesnost informace o jejím pohybu. Netopýři jsou plně aktivní od jara do časného podzimu. Od května do července vytvářejí samice kolonie, ve kterých odchovávají mláďata. Bývají na půdách budov, za okenicemi, v různých štěrbinách a dutinách stromů. Někdy se je podaří přilákat i do netopýří budky. Některé kolonie tvoří pár desítek jedinců, jiné - jako třeba u netopýra velkého - čítají stovky zvířat. Mláďata se rodí počátkem léta a během 4 až 5 týdnů jsou schopna letu. Samci v té době žijí samotářsky nebo v malých skupinkách. Koncem léta nastává tzv. období přeletů, kdy se obě pohlaví setkávají na tradičních místech a páří se. Mohou to být jeskyně a jiné podzemní prostory, stromové dutiny či skalní útvary. Samice na tato místa přilétají s odchovanými mláďaty, a tak se znalost těchto míst předává z generace na generaci. Nepříznivé zimní období překonávají netopýři mírného pásma hibernací. Řada druhů zimuje v podzemních úkrytech - v jeskyních, štolách či sklepích - se stálou teplotou nad bodem mrazu a dostatečnou vlhkostí. Kroužkování ukázalo, že jejich spánek není nepřetržitý - po čase se vždy probouzejí, aby vyloučili zplodiny zpomaleného metabolismu a případně si našli jiný úkryt. Zimní odpočinek se netopýrům \"vyplácí\" - ve srovnání s jinými stejně velkými nehibernujícími savci se dožívají mnohem vyššího věku. Průměrné stáří se pohybuje mezi 5- 10 roky, ale rekordní zpětné nálezy přesahují i 30 let. Zajímavým výsledkem kroužkování je i poznatek, že netopýry lze rozdělit - podobně jako ptáky - na stálé, přelétavé a vysloveně tažné. Příkladem první skupiny je vrápenec malý nebo netopýr ušatý, kteří často zimují ve sklepě téže budovy, na jejíž půdě sídlí v létě. Přelétavé druhy - jako třeba netopýr velký - odlétají na zimoviště vzdálená desítky až stovky kilometrů. A konečně u tažných druhů byly v rámci Evropy zaznamenány přesuny až na vzdálenost 1000 km. Jde například o netopýra parkového nebo netopýra stromového. Pro úplnost ale dodejme, že netopýři se ozývají i hlasy pro nás slyšitelnými. Pomineme-li podrážděnou reakci na rušení ze zimního spánku či v denním úkrytu, pak jde většinou o sociální signály, využívané ke vzájemnému dorozumívání. Netopýři mají z našich savců ještě jedno prvenství - jsou skupinou nejvíc ohroženou. Mezi zvláště chráněné druhy jsou jich zařazeny téměř 2/3 a rozhodně to není počet nijak přehnaný. Zdroj: Český rozhlas
Komentáře k článku. Co si myslí ostatní?

Další články
Chystané akce
INISOFT s.r.o.
27
7. 2017
27.7.2017 - Seminář, školení
Olomouc, ibis Olomouc Centre
Podněty ZmapujTo
Mohlo by vás také zajímat
Naši partneři
Složky životního prostředí