Bojující zvířata (3) - NEOBVYKLÍ SOUPEŘI

POMALÝ ZÁPAS MOŘSKÝCH SASANEK Mořské sasanky sice působí křehkým dojmem, jsou to však zdatní bojovníci, vybavení žahavými buňkami, jimiž útočí na vetřelce. Jejich podvodní zápas většinou proběhne nepovšimnut, protože připomíná zpomalený film. Boj totiž může trvat i 10 minut. Jestliže sasanka koňská, jež je doma v cele\'m východním Atlantiku a ve Středomoří, vycítí přítomnost jiné sasanky, která pronikla do jejího nejužšího teritoria, probudí se v ní agresivita. Její chapadla obsahující jedovaté\' buňky se nafouknou do podoby zlověstně namodralých zduřenin. Poté sasanka protáhne své měkké sloupovité tělo vzhůru, \"vrhne se\" proti svému rivalovi a do jeho tkáně zasekne notnou dávku potenciálně smrtících žahavých buněk ze svých napuchlých chapadel. Boj končí, když jeden ze soupeřů odtáhne se staženými chapadly pryč. SPIRÁLOVITÝ TANEC SOUPEŘÍCÍCH ZMIJÍ Chtějí-li samci zmijí obecných vyzkoušet svou sílu, předvádějí neobyčejné gymnastické kousky. Dva samci se s propletenými těly vztyčí nad zem, přitisknou se k sobě hlavami a začnou se kývat, zaplétat a vzpínat stále výš, dokud je gravitace znovu nepřevrátí na zem. Pokud jsou zhruba stejně silní, může souboj trvat i několik minut (tu a tam i půl hodiny) a oba je zcela vyčerpá. Přemožený samec se z klubka nakonec vymotá a pospíchá pryč. Vítěz se vrací za samicí. Tito hadi, vyskytující se v Evropě a severní Asii, žijí po většinu roku ve vzájemné harmonii. Agresivita se u samců projeví pouze v období páření, na jaře. Ale ani při nelítostném zápase o samici se nesnaží vzájemně zranit jedovými zuby. SAMEČCI ČERVENKY VIDÍ RUDĚ Červená barva může být pro samečka červenky obecné natolik provokativní, že je schopen zabíjet. Záblesk červené pro něj totiž znamená, že do jeho území vnikl jiný sameček. Jakmile sameček červenky ve svém teritoriu spatří soka, pokouší se ho nejdřív zastrašit: načechrá hrudní peří a předvede oranžově červenou hruď, tvář a krk. Pokud vetřelec ihned neodletí, domácí sameček zaútočí. V bitvě na život a na smrt může být během několika minut jeden z dvojice mrtev, s hlavou rozbitou bezpočtem zuřivých klovanců. Soudí se, že až 10 % úmrtí u červenek padá na vrub těmto divokým střetnutím. Reakce na \"červenou hruď\" je natolik silná, že samci červenek ve svém teritoriu reagují na cokoli červeně zbarveného, ať už jde o vetřelce, nebo nikoli. Zdroj: Neviditelný pes