Přizpůsobit se krajině

Jsou povodně přirozeným jevem? Odpovědět můžeme okamžitě rozhodně ano. Vyskytovaly se v minulosti a budou se vyskytovat i v budoucnosti. Lidská činnost s největší pravděpodobností dokonce přispívá k jejich častějšímu výskytu a intenzivnějšímu průběhu, protože spolupůsobí globální změnu klimatu. Jejím hlavním projevem je celosvětové oteplování, avšak výskyt extrémních situací, mezi něž patří i intenzivní srážky, ji provází. Dnes se jistě soustřeďujeme na bezprostřední ochranná opatření, na záchranu osob a majetku. Neměli bychom však dlouho otálet a vážně uvažovat o tom, co udělat, aby k podobným škodám do budoucna pokud možno nedocházelo. V dlouhodobé perspektivě to mimo jiné vyžaduje bránit se proti změně klimatu především snížením emise takzvaných skleníkových plynů, mezi něž patří především oxid uhličitý. Podstatně větší odbornou a politickou pozornost i finanční prostředky než dosud je však zřejmě nutno soustředit na opatření ve středním časovém horizontu. Vždy počítat s katastrofou Pokud se vyskytnou delší dobu trvající mohutné srážky na větším území, neodvratně nastanou povodně velkého rozsahu. Aby byla intenzita záplav, a tudíž i způsobené škody co nejmenší, je třeba systematicky a promyšleně provádět komplexní protipovodňová opatření. To neznamená jen určité specifické investice nebo jiné činnosti jednoznačně zaměřené proti povodním nebo jejich účinkům, ale především a to je vůbec nejdůležitější přizpůsobení celé hospodářské činnosti v krajině s ohledem na možný výskyt povodní. Záplavy vzniknou tehdy, když povodí zasažená intenzivními srážkami přestanou zadržovat dešťovou vodu. Povrch vodou nasycené půdy se v určitém okamžiku začne chovat, jakoby byl pokryt nepropustným plastikovým obalem. Hladina podzemní vody totiž vystoupí až k povrchu a voda, která dopadne na zem, neprosakuje do hloubky, nýbrž stéká po povrchu směrem největšího spádu. Neodvratně a velmi rychle skončí v menších a postupně i ve větších vodních tocích. První a zřejmě vůbec nejdůležitější zásadou je zvyšování schopnosti zemského povrchu pohlcovat vysoké úhrny vodních srážek, a to zejména v horních částech povodí. Znamená to zachovat co největší plochy lesů v co nejlepším stavu, udržovat co největší přirozené a polopřirozené vegetace, jako jsou pastviny a luční porosty, a samozřejmě co možná nejvíce omezit rozsah \"zadlážděných\" ploch, které žádnou vodu pohlcovat nemohou. Důležité jsou ale všechny typy pozemkových úprav, které by zásadně měly vést k udržování vody v krajině. Mezi opatření s nepříznivými následky naopak patří odvodňování, kanalizace, narovnávání a dokonce zatrubňování toků. I kdyby se všechna tato opatření důsledně provedla, povodně občas nevyhnutelně nastanou. V tom případě je třeba počítat s tím, že masy vody z malých i velkých povodí musí někam odtéci. Jde o to, aby odtekly tam, kde budou nejméně škodit. Současná hydrologie má k dispozici sofistikované modely využívající geografické informační systémy, které dokáží vytvořit velmi konkrétní představy různých alternativ možných záplav. Lze přesně odhadnout, jak mohou zátopová území za určitých podmínek vypadat. Proto je možno tato území aktivně ovlivňovat tak, aby se vytvářely prostory, které vodu odvedou a zadrží tam, kde neškodí vůbec nebo škodí co nejméně. Taková zátopová území říčních niv by pak neměla být obhospodařována jinak, než jako lužní lesy, luční porosty a podobně. Komplexní ochranná opatření Tímto způsobem by se ale mohla z krajiny vyloučit poměrně rozsáhlá a z hlediska hospodářského rozvoje cenná území. Dnes si zřejmě nemůžeme dovolit stavět svá sídla jen na vyvýšených místech, jako to většinou dělali naši předkové. Proto je třeba tyto způsoby kombinovat i s účelovými ochrannými prostředky jako jsou ochranné hráze nebo umělá říční koryta, která vybraná zátopová území ochrání. Takováto technická díla rozhodně mají v celém komplexu protipovodňových opatření své místo, jsou však pouze jejich součástí, nikoliv hlavním nebo dokonce jediným prvkem. Jestliže chceme dospět k takovému modelu hospodaření, který by zároveň měl protipovodňový charakter, musíme pojmout krajinu - jak venkovskou, tak městskou - jako \"multifunkční prostor\", jehož důležitou funkcí je i odpověď na intenzivní dešťové srážky. O autorovi: Autor: Bedřich Moldan - Centrum pro otázky životního prostředí UK Zdroj: Lidové noviny