Místní poplatek za komunální odpad

V návaznosti na článek Zákon o obalech chceme pokračovat na téma poplatku za komunální odpad a věnovat pozornost novele zákona o místních poplatcích, která znamenala zásadní změnu charakteru poplatku za komunální odpad. Původní zákon o odpadech (č. 125/1997 Sb.) předpokládal, že obce budou od fyzických osob za komunální odpad vybírat úhradu na základě smlouvy s tím, že získané prostředky budou účelově vázány právě na fungování systému nakládání s komunálním odpadem. Tato ustanovení však byla novelizována (zákon č. 37/2000 Sb.) a obce byly zmocněny stanovit (obecně závaznou vyhláškou) a vybírat poplatek. Poplatníkem byla každá fyzická osoba, při jejíž činnosti vzniká komunální odpad, plátcem vlastník nebo správce budovy, kde odpad vzniká. Plátce byl povinen poplatek rozúčtovat na jednotlivé poplatníky, podle ještě tehdy platné vyhlášky Ministerstva financí č. 176/1993 Sb. Maximální výši poplatku mohla obec stanovit podle svých předpokládaných nákladů s tím, že v poplatku mohly být promítnuty i náklady spojené s pronájmem popelnic. Tento model se stal předmětem kritiky (paušalizace, nebyla stanovena horní hranice). Skupinou senátorů byl nakonec Ústavnímu soudu podán návrh na zrušení § 10 zákona. Ústavní soud však návrh zamítl. Podstatné změny Nový zákon o odpadech (č. 185/2001 Sb.) zařadil tento poplatek mezi místní poplatky přímou novelizací zákona č. 564/1990 Sb.Tato úprava poplatku za komunální odpad přinesla několik podstatných změn. Předně byla za poplatníka zákonem označena fyzická osoba mající trvalý pobyt na území obce. Problémem předchozího zákona byla poměrně obtížná pozice obcí při dokazování toho, že fyzická osoba skutečně komunální odpad produkuje. Stávající norma zase v řadě případů neodráží skutečný stav, neboť existence formálního trvalého pobytu ještě nemusí znamenat, že fyzická osoba na území obce skutečně bydlí a tedy produkuje komunální odpad. Vůči novému modelu místního poplatku za komunální odpad lze vznést stejnou výhradu, jaká byla vznášena vůči poplatku podle zákona č. 37/2000 Sb.Zavedením místního poplatku může také docházet \"paušalizaci\" bez ohledu na to, zda poplatníci využívají systém nakládání s komunálním odpadem určený obcí, či nikoliv. Dalším problémem mohou být nezletilí poplatníci. Správce poplatku nemá možnost, jestliže nezletilá osoba poplatek sama nezaplatí, požadovat zaplacení na zákonném zástupci. Nezletilým osobám s trvalým pobytem na území obce, které obec od poplatku v obecně závazné vyhlášce neosvobodí, tedy vznikne povinnost poplatek platit, což může vést k absurdním situacím, protože rodiče nemají zákonnou povinnost poplatek platit. Objekty k rekreaci Další změnou oproti předchozí právní úpravě je vypuštění osoby obligatorního plátce, tedy toho, kdo měl z titulu vlastnictví nebo správcovství budovy, kde vzniká komunální odpad, zákonnou povinnost odvádět obci poplatek vybraný za jednotlivé poplatníky z této nemovitosti. Namísto vztahu obec--plátce nastoupil vztah obec--poplatník, což vede (především ve velkých obcích) k nárůstu nákladů se správou tohoto poplatku spojených. Jakkoliv patřila tato povinnost k asi nejdiskutabilnějším rysům poplatku, nelze přehlédnout, že s osobou plátce naše daňové právo počítá. Spory se vedou o stavby, o nichž jejich vlastníci tvrdí, že neslouží k individuální rekreaci. Tam zřejmě nezbývá jiná možnost, než aby stavební úřad provedl na základě žádosti správce poplatku místní šetření a zjistil, nejde-li nejde o stavbu užívanou bez kolaudačního rozhodnutí. Pokud obec nemá k dispozici příslušné kolaudační rozhodnutí a chce-li poplatek vybrat, je nucena v daňovém řízení prokázat, že jde o stavbu skutečně sloužící k individuální rekreaci. Zásadní změnou je stanovení horní hranice sazby poplatku. Poplatek je dvousložkový, když sazbu poplatku může tvořit částka až 250 Kč za poplatníka na kalendářní rok a vedle toho částka stanovená na základě skutečných nákladů obce na sběr a svoz odpadu dalších až 250 Kč za poplatníka na kalendářní rok. Tato druhá složka poplatku má podle úmyslu zákonodárce motivovat fyzické osoby k tomu, aby v co největší míře třídily komunální odpad podle systému stanoveného obcí. Nejasné pojmy Problém ale spočívá ve formulaci § 10b zákona o místních poplatcích, která obsahuje hned několik nejasných pojmů. Prvním z nich je pojem \"náklady obce předchozího roku\", kdy není zcela jasné, míní-li se jím rok předcházející vydání obecně závazné vyhlášky, kterou se poplatek stanoví nebo rok předcházející nabytí její platnosti nebo konečně rok předcházející nabytí její účinnosti Tyto tři skutečnosti nemusejí spadat v jeden okamžik. V souvislosti s \"náklady obce předchozího roku\" nelze též pominout fakt, že údaje o ročním hospodaření územního samosprávného celku zapracovávají souhrnně do závěrečného účtu až po skončení kalendářního roku. Vzhledem k celému tomuto procesu se případná změna poplatku na následující období velmi problematizuje. Problémem je i pojem \"netříděný komunální odpad\", resp. náklady obce na jeho sběr a svoz. Obec jako původce odpadů je povinna odpad třídit. Pokud by tedy obec, jak to předpokládá § 10b, kalkulovala s náklady vynaloženými na sběr a svoz \"netříděného\" komunálního odpadu, nepřímo by tím přiznávala, že porušuje svou zákonnou povinnost třídění. Díky nešťastně zvolené terminologii zákona o místních poplatcích je tedy prakticky nemožné druhou složku poplatku správně (v souladu se zákonem) stanovit. Zákonná úprava nedefinuje pojem \"netříděný komunální odpad\" a není tedy jasné, k čemu by se měly ony náklady vázat. Diskutabilní je i povinnost obce stanovit v případě zavedení druhé složky poplatku v obecně závazné vyhlášce \"rozúčtování nákladů na sběr a svoz netříděného komunálního odpadu na osobu\". Druhá složka má vycházet ze skutečných nákladů předchozího roku, mělo by tedy jít o rozpočítání nákladů, které obec již vynaložila. Obecně závazná vyhláška obce však má upravovat právní vztahy, jež vzniknou v budoucnosti, nikoliv to, co se již událo. Ono \"rozúčtování nákladů\" tedy nemůže být právní normou, ale pouhou informací. Záměrem zákonodárce zřejmě bylo, aby se občané dozvěděli, z čeho obec vychází při stanovení druhé (motivační) složky poplatku. k podávání takovýchto informací však nemá sloužit obecně závazná vyhláška, ale např. již zmíněný závěrečný účet obce. Nutnost změny V současné době (polovina května) je v Senátu projednávána novela zákona č. 185/2001 Sb., jejímž cílem je doplnit do zákona o odpadech ustanovení, na jehož základě by se měly obce možnost rozhodnout, zda zavést poplatek za komunální odpad v podobě, jakou předpokládal zákon č. 37/2000 Sb.nebo místní poplatek podle § 10b zákona o místních poplatcích nebo konečně vybírat úhradu za likvidaci komunálního odpadu na smluvním základě. V každém případě bude nutné se ke způsobu určování úhrady za likvidaci komunálního odpadu vrátit a základní právní úpravu dopracovat tak, aby obecně závazné vyhlášky na jejím základě vydané mohly obstát v případných soudních sporech. JUDr. Josef Vedral, Ph. D. Zdroj: Deník veřejné správy