V čistotě ovzduší Česko dohání Evropu
Z elektrárenských komínů či chemických továren uniká do ovzduší sedmkrát méně
síry než v roce 1990. Přesto Česko co do čistoty vzduchu ještě nedosáhlo průměru
Evropské unie, kde se v přepočtu na jednoho obyvatele vypouští zhruba o čtvrtinu
oxidu siřičitého méně. Zpráva o stavu životního prostředí v roce 2001, kterou -
stejně jako každý rok - připravuje ministerstvo, ovšem neskrývá uspokojení.
\"Základní ukazatele se už výrazně neliší od běžných hodnot Evropské unie, ani
od hodnot dosahovaných v sousedních kandidátských státech - Maďarsku, Polsku a
Slovensku,\" konstatuje se v ní. Klíčovým je přitom termín \"výrazně\", neboť ve
většině ukazatelů se Česko zatím k průměru unie jen zvolna blíží. A někdy jsou
na tom lépe i některé země, které o vstup do unie také usilují. V čem tedy země
zaostává? V přepočtu na obyvatele například nechává unikat do vzduchu o zhruba o
třetinu víc oxidů dusíku, tedy hlavně výfukových plynů, než v sousedních
kandidátských zemích. Je to daň za to, že v Česku nejrychleji přibývá
automobilů. Co do počtu obyvatel vypustí Česko rovněž nejvíce oxidu uhličitého,
který způsobuje takzvaný skleníkový efekt. Oxid uhličitý vzniká zejména
spalováním uhlí a ropy. Tuzemský průmysl společně se slovenským spotřebovává při
výrobě nejvíce energie, v přepočtu zhruba dvakrát více než v Německu. \"Naše
startovací pozice vzhledem k tomu, že české životní prostředí patřilo k
nejhorším v Evropě, byla daleko za ostatními,\" vysvětluje ministr životního
prostředí Libor Ambrozek, podle něhož třeba vysoká energetická náročnost souvisí
se strukturou výroby. Ze zprávy naopak vyplývá, že v řadě oblastí, které
nesouvisejí s ovzduším, jako například množství komunálního odpadu či využívání
dusíkatých hnojiv, je na tom unie v průměru hůře než Česko. Zdroj: Hospodářské
noviny
Z elektrárenských komínů či chemických továren uniká do ovzduší sedmkrát méně síry než v roce 1990. Přesto Česko co do čistoty vzduchu ještě nedosáhlo průměru Evropské unie, kde se v přepočtu na jednoho obyvatele vypouští zhruba o čtvrtinu oxidu siřičitého méně.
Zpráva o stavu životního prostředí v roce 2001, kterou - stejně jako každý rok - připravuje ministerstvo, ovšem neskrývá uspokojení. \"Základní ukazatele se už výrazně neliší od běžných hodnot Evropské unie, ani od hodnot dosahovaných v sousedních kandidátských státech - Maďarsku, Polsku a Slovensku,\" konstatuje se v ní. Klíčovým je přitom termín \"výrazně\", neboť ve většině ukazatelů se Česko zatím k průměru unie jen zvolna blíží. A někdy jsou na tom lépe i některé země, které o vstup do unie také usilují.
V čem tedy země zaostává? V přepočtu na obyvatele například nechává unikat do vzduchu o zhruba o třetinu víc oxidů dusíku, tedy hlavně výfukových plynů, než v sousedních kandidátských zemích. Je to daň za to, že v Česku nejrychleji přibývá automobilů.
Co do počtu obyvatel vypustí Česko rovněž nejvíce oxidu uhličitého, který způsobuje takzvaný skleníkový efekt. Oxid uhličitý vzniká zejména spalováním uhlí a ropy. Tuzemský průmysl společně se slovenským spotřebovává při výrobě nejvíce energie, v přepočtu zhruba dvakrát více než v Německu.
\"Naše startovací pozice vzhledem k tomu, že české životní prostředí patřilo k nejhorším v Evropě, byla daleko za ostatními,\" vysvětluje ministr životního prostředí Libor Ambrozek, podle něhož třeba vysoká energetická náročnost souvisí se strukturou výroby. Ze zprávy naopak vyplývá, že v řadě oblastí, které nesouvisejí s ovzduším, jako například množství komunálního odpadu či využívání dusíkatých hnojiv, je na tom unie v průměru hůře než Česko.
Zdroj: Hospodářské noviny
Sdílet článek na sociálních sítích