Hlavní diagnostické horizonty půd

1. Nadložní diagnostické horizonty - organogenní 2. Povrchové diagnostické horizonty 3. Podpovrchové diagnostické horizonty 4. Jiné diagnostické horizonty 5. Substrátové horizonty Formy nadložního humusu ------------------------------------------------- 1. Nadložní diagnostické horizonty - organogenní T - rašelinový: vzniká rašeliněním organických zbytků rostlin bez jejich výrazného přirozeného promíšení s minerální částí půdy v podmínkách dlouhodobého zamokření. Th - zrašelinělý (histický): převládá v něm minerální složka půdy (>50%) nad složkou organickou. O - soubor horizontů nadložního humusu: Ol - horizont opadanky Of - horizont drti (fermentační) Oh - horizont měli (humifikační) 2. Povrchové diagnostické horizonty A - humusový: tmavě zbarvený povrchový minerální horizont s akumulací humifikovaných organických látek do obsahu 20-30%. Ao - ochrický: mladý, zpravidla mělký horizont na silikátových až karbonátových substrátech. Buď leží přímo na pevné nebo zpevněné hornině a jeho mocnost je < 10cm (bez limitace obsahu humusu a zbarvení) nebo je to humusový horizont mocnosti do 30cm, světlejšího zbarvení. Al - melanický: zpravidla mělký, tmavě zbarvený horizont různého věku, často i velmi starý (např. u rendzin v důsledku převahy tmavě zbarvených organických látek nad nerozpustným minerálním zbytkem). Má mocnost do 30cm. Mocnější jak 30cm může být u rendzin a pararendzin (hlavně u rendziny suťové) a u kyselých variet rankeru ve vyšších polohách (infiltrace humusu do skeletnatého substrátu). Obsah humusu je > 1%. 3. Podpovrchové diagnostické horizonty Bv - kambický (metamorfický): je charakteristický alterací (změnou) bez iluviace. Převažuje chemické zvětrávání prvotních minerálů, přičemž se uvolňuje Fe, Mn, Al (hnědnutí-brunifikace). Nedochází k výraznější akumulaci humusu a k výraznějším projevům iluviace koloidů a translokace sesquioxidů (maximálně volný Al u dystrických kambizemí). Barva převážně hnědá až rezivě hnědá (ne rezivá). Je stejně mocný nebo mocnější než A-horizont (s výjimkou B-horizontu u andozemí) nebo jeho spodek je minimálně 30cm od povrchu. Bt - luvický: horizont iluviální akumulace translokovaných koloidních složek, zejména jílových minerálů. Je mocný nejméně 15cm. Na povrchu strukturních elementů se vytváří argilany. Jsou to povlaky orientovaných koloidů (někdy se tyto povlaky vytváří na povrchu elementárních částic, např. při lamelové akumulaci jílu na píscích, které pak tvoří arenické subtypy). Jílem obohacený Bt-horizont vznikající při lessivaci (illimerizaci) je zrnitostně jemnější a těžší než ochuzený El-horizont nad ním ležící. Bs - podzolový: horizont akumulace translokovaných nízkomolekulárních organických látek, hliníku a železa. Je to výsledek procesu podzolizace, tj. peptizace humusu, uvolňování hliníku a příp. také železa, migrace tohoto materiálu perkolujícími vodami a jeho imobilizace a uložení. Ve svrchní části Bs-horizontu se mohou vytvářet pevné železité kůry ortštejnové. Je to především v oblastech s letním prosycháním solu, kdy písčité částice jsou stmelovány hydroxidy Fe. Bm - mramorovaný: pseudoglejový horizont, který se tvoří při výrazném periodickém nasycení povrchovou vodou ve vrstvách se sníženou resp. nízkou hydraulickou vodivostí. Střídáním redukčních procesů (v době zamokření horizontu stagnující vodou) a oxidačních procesů (při proudění okysličené vody a při vyschnutí) se vytváří barevně pestrý horizont, který má mocnost >15cm. G - glejový: tvoří se v části pedonu s trvalým přebytkem podzemní vody a nedostatkem kyslíku. Zdrojem nadbytku půdní vody je nejčastěji vysoko položená hladina podzemní vody nebo stagnace prosakující srážkové vody na nepropustných půdních vrstvách. V půdě je nedostatek vzduchu, zpomalují se oxidační procesy, což vede k hromadění organických látek. Sloučeniny trojmocného železa barvy rezavé se redukují na sloučeniny dvojmocného železa. 4. Jiné diagnostické horizonty E - eluviální (vybělený): převážně podpovrchový diagnostický horizont ležící pod O-horizontem nebo A-horizontem (pokud jsou přítomné). Je světlejší barvy jak horizonty nad a pod ním ležící. Je ochuzený o vyluhované minerální a organické koloidy, sesquioxidy, soli nebo jejich kombinace. Chybí mu nebo má jen velmi tenké povlaky na pískových a prachových zrnech. Má sníženou sorpční kapacitu oproti horizontům nad a pod ním ležícím. 5. Substrátové horizonty jsou tvořeny půdotvorným materiálem málo ovlivněným biologickou činností. Mají výrazně nižší stupeň zvětrávání a přeměn ve srovnání s nadložními horizonty. Mohou je tvořit i materiály sypké (písky, štěrky), jílovité apod. C - matečná hornina: nepřemístěný horninový materiál, ze kterého vznikla minerální část půdy. M - přemístěný půdotvorný substrát: substrát z přemístěných půdních materiálů, hlavně nivních a koluviálních. D - podložní hornina: někdy se pod horizontem C nebo M nachází jiná hornina nebo zemina, která se svým materiálem nezúčastnila tvorby půdy a má jiné vlastnosti než půdotvorný substrát, ze kterého vzniklo solum. Formy nadložního humusu Mull (měl) Vzniká za velmi příznivých podmínek pro rozklad a transformaci organických zbytků. Převážně pod listnatými a smíšenými porosty v mírném až teplém klimatu za vyrovnaných podmínek vodního režimu, na půdách dostatečně hlubokých, dobře provzdušených a zásobených živinami. Bohatá přízemní vegetace. Důsledkem intenzivní činnosti zooedafonu, bakterií a aktinomycet je rychlý rozklad a transformace org. hmoty. Moder přechodná forma mezi mullem a morem Mor (surový humus) Nepříznivé podmínky pro rozklad a transformaci org. látek, chladné, vlhké klima, jehličnaté porosty s kyselým opadem jehličí, přízemní vegetace s kyselým opadem (borůvka, brusinka, vřes). Chudé půdní podloží s nedostatkem bazí a jílu. Silně kyselé prostředí. Ze zooedafonu hlavně roztoči a chvostoskoci. Nadložní humus se hromadí ve zplstnatělé vrstvě propletené myceliemi plísní, hyfami hub a kořínky rostlin. Tuto vrstvu lze zpravidla odtrhnout od minerální půdy. Tanglový humus humusová forma subalpínských rendzinových půd na karbonátových horninách (vápence, dolomity). Z opadu kosodřeviny a odumřelých bylin a keřů se vytváří často mocný (>10cm) nadložní humus, který připomíná mor. Není však extrémně kyselý a obsahuje značné množství exkrementů živočichů. Přechod mezi nadložním humusem a minerální půdou je pozvolný. Hor. A je dobře prohumózněný. Zdroj: MŽP