Ministerská dilemata

Ministr životního prostředí Libor Ambrozek povolil výjimku pro provozování třetího vleku na Pradědu. Jde o kompromis: až nahoře, v nejchoulostivější zóně, se jezdit nebude. Provoz sjezdovky zakázal jeho předchůdce Miloš Kužvart a vyvolal tak silný odpor podnikatelů z oblasti. Ti ovšem nejsou malí ani slabí, hlavní postižený je dokonce významným komunálním politikem. Ke změně rozhodnutí přispěl také výrok Vrchního soudu: nebyl prý dostatečně posouzen skutečný stav projednávané věci. Jak poznamenal jeden novinářský kolega: Někdy stačí počkat si na správného ministra. Letitý problém ministrů životního prostředí - kácení na Šumavě kvůli kůrovci - už Ambrozka také dohání. Tady ale možná tím \"správným\" ministrem nebude. Nechce totiž kácení v první zóně dovolit, nemá už podle něj žádný smysl. Ponechat tamní les napospas přírodě však podle něj smysl také nemá, pokud se nezmění rozdělení parku do zón. Dnes jsou totiž ta nejchráněnější místa jen jakýmisi izolovanými ostrůvky neschopnými samoregulace, tj. vlastního \"přírodního\" vývoje. Šumava je prubířským kamenem každého ministra životního prostředí, protože je tu v ostrém střetu zájem podnikatelský, místních občanů a ekologický. Občané na ekologii často dobře neslyší a Ambrozek se proto snaží o navázání lepších vztahů s obcemi na Šumavě. Dobře ví, že hezká slova nestačí - rád by jim kompenzoval např. daň z nemovitostí, kterou obce z lesů v Národním parku nedostávají. ZDROJ: EKONOM