Ochrana ovzduší s otazníky 5 - Způsob vyhlašování Regulačních opatření

Podle § 8 odst. 7 může po vyhlášení vzniku smogové situace orgán ochrany ovzduší provozovatelům stacionárních zdrojů znečišťování nařídit omezení nebo zastavení provozu zdroje a provozovatelům mobilních zdrojů znečišťování nařídit omezení provozu těchto zdrojů nebo zákaz tyto zdroje používat. Který konkrétní orgán ochrany ovzduší je oprávněn tato omezení nařídit, by mělo být stanoveno v kompetenčních ustanoveních (hlava VII zákona). Vyhlašovat regulační opatření k omezení emisí ze stacionárních zdrojů znečišťování, které nepodléhají regulaci podle § 8 odst. 3, je podle § 48 odst. 1 písm. n) v kompetenci krajského úřadu, obdobná pravomoc je ale podle § 50 odst. 1 písm. i) svěřena též orgánu obce v přenesené působnosti (obecnímu úřadu), kterému rovněž přísluší vyhlašovat regulační opatření k omezení emisí ze stacionárních zdrojů nepodléhajících regulaci podle § 8 odst. 3 (a také vyhlašovat regulační opatření k omezení provozu mobilních zdrojů znečišťování). Zákon tak zakládá potenciální možnost kompetenčního konfliktu mezi obecním a krajským úřadem v této věci. Způsob vyhlašování regulačních opatření je upraven v § 8 odst. 10. Ministerstvo životního prostředí a orgány krajů vyhlašují regulační opatření, jejich změny a rušení v televizním a rozhlasovém vysílání, orgány obcí je vyhlašují v místních informačních prostředcích. Tato opatření nabývají účinnosti od okamžiku jejich vyhlášení, na které se nevztahuje zákon o správním řízení (viz § 53 odst. 1). Jakkoliv je zřejmé, že o vyhlašování regulačních opatření nelze z povahy věci vést řádné správní řízení, ani prosté vyloučení správního řádu bez dalšího není ideálním řešením. Bez (alespoň minimálního) procesu je vyhlašování regulačních opatření na samotné hraně ústavnosti, neboť státní moc lze uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon (čl. 2 odst. 3 Ústavy ČR). Adresátům těchto opatření by měl zákon dát jistá (alespoň minimální) procesní práva, jako např. právo vyjádřit se k návrhu, nahlížet do spisu, možnost podat v určité formě opravný prostředek atd. Spornou je i vynutitelnost vyhlášených regulačních opatření, protože v zákoně není stanoveno, zda (a pokud ano, na základě čeho) může obecní úřad za nedodržení regulačních opatření jím vyhlášených ukládat provozovatelům malých stacionárních zdrojů znečišťování pokuty. Je otázkou, předpokládalo-li se vymáhání těchto povinností pouze prostřednictvím správního řádu a ustanovení o exekucích na nepeněžitá plnění (§ 79 a násl. správního řádu) nebo se nepředpokládalo nic. AUTOR: Josef Vedral, právník Kanceláře Svazu měst a obcí ČR ZDROJ: MODERNÍ OBEC