Poradce: V likvidaci odpadu jsme první vlaštovky

Když před sedmi lety Jaroslav Brabec na učilišti v Uherském Hradišti zařizoval linku na recyklaci starých televizorů, byl mnohým pro smích. Doba mu však dala za pravdu a dnes je vyhledávaným a uznávaným poradcem v problematice likvidace nebezpečného odpadu. Pomáhal i při zřizování chráněné dílny Dakol Eko v Petrovicích u Karviné, kde našlo od tohoto měsíce práci dvacet lidí se změněnou pracovní schopností. Čím je tato dílna unikátní? Spojuje prvek ekologična a sociálna. Zdejší linka je schopna zpracovat ročně 40 tisíc kusů nepotřebných obrazovek, které by jinak končily na skládce. Jen pro představu, na korbu avie nedostanete ani stovku televizorů. Z druhého pohledu je skvělé, že zde najdou práci lidé se změněnou pracovní schopností, protože je zbytečné, aby takovouto práci dělal kvalifikovaný dělník. Zařízení dílny přišlo na tři a půl milionu. Jaká je návratnost této investice? Záleží na tom, jak bude vytížená. V ideálním případě počítáme s návratností do čtyř let. Věříme, že s naplněností nebude problém. Uváděných 40 tisíc zpracovaných obrazovek ročně platí pro jednosměnný provoz. To se dá samozřejmě minimálně zdvojnásobit. Jaký odpad vzniká z rozebraného televizoru? Je to asi deset druhů různých odpadů - obal z plastu nebo dřeva, dráty, tištěné spoje, transformátory, spousta železa, barevných kovů. Z jednoho televizoru je toho sice trocha, když to ale vynásobíme množstvím, které by se zde mělo ročně zpracovat, tedy asi 40 tisíc kusů, rázem se pohybujeme v desítkách tun odpadů. A co sklo z obrazovek? Obrazovka se rozřízne, vyčistí se od uhlíkové vrstvy a nebezpečných kovů a sklo dodáváme do společnosti TV Glass ve Valašském Meziříčí, kde se používá k výrobě obrazovek nových. Cena za kilogram skla je sice jen dvě tři koruny, ale při průměrné váze obrazovky 15 až 17 kilogramů je to slušné číslo. V Hradišti jsme loni prodali 200 tun skla, které by jinak končilo na skládce. Je zájem o separované kovy a sklo? Jsme teprve na začátku, ale prakticky denně nás kontaktují firmy a zajímají se o možnost spolupráce, nákup separovaných surovin. Kolik tun odpadu by při likvidaci plánovaných 40 tisíc kusů televizorů mělo v Petrovicích vzniknout? Počítám kolem jednoho tisíce, přičemž polovina by měla být sklo. Kolik takovýchto linek by bylo potřeba, aby se zlikvidoval veškerý odpad tohoto druhu v republice? Ročně se do republiky doveze kolem půl milionu televizorů a stejný počet monitorů k počítačům. Z toho vychází, že bychom museli zlikvidovat asi šest až osm set tisíc kusů obrazovek. Na to by bylo potřeba alespoň jedna taková linky v každém kraji. Je samozřejmé, že vysbírání a likvidace tohoto odpadu nikdy nebude stoprocentní. V Německu jsou podle statistik někde na třiceti čtyřiceti procentech. U nás se zatím nepohybujeme ani v celých procentech. Zdroj: Moravskoslezský deník