Lesy krajům?
V poslední době sílí tlak na rozdělení státního podniků Lesy ČR krajům. Je to
důsledek nedomyšlené a neukončené pozemkové reformy z první republiky, která
přetrvala protektorát a totalitu až dodnes. Navrhuji jít v pozemkové reformě
ještě dále. Nerozdělovat lesy krajům, ale obcím, na jejichž katastru lesy leží.
Dále obcím a soukromým vlastníkům vymazat břemena v podobě ochrany přírody , jak
je známe z chráněných krajinných oblastí (CHKO), které tvoří převážnou část
lesních porostů. Pokud by stát měl zájem o některý lesní majetek obce kvůli
ochraně, musel by jej od příslušné obce odkoupit nebo jinak finančně kompenzovat
jeho zavedení. Věcné břemeno ochrany přírody by bylo staženo i ze soukromých
lesů, čímž by soukromé fyzické i právnické osoby a obce byly zproštěny všech
povinností vůči správám chráněných oblastí a odborům životního prostředí
krajských úřadů. Pozemky by se ocitly mimo území CHKO. Po takové proceduře by už
neměly vznikat konflikty zájmů mezi vlastníky a ochránci přírody . Vlastníci
(obce, právnické a fyzické osoby ) by s lesy mohli nakládat podle svého
nejlepšího vědomí a svědomí, podle lesního zákona. Zároveň stát by mohl výkupem
určitých pozemků definitivně ukázat, nakolik si cení jejich tzv. přírodní
hodnoty. Například v Beskydech by velká část CHKO byla zrušena a přešla do
majetku obcí, a to kromě rezervací a pravděpodobně vrcholových partií, o které
by projevil zájem stát a od obcí by je pro účel ochrany přírody a krajiny
vykoupil. Taktéž nemálo soukromých osob by se svými lesy ocitlo mimo hranic CHKO
Beskydy. Tato oblast by tak měla podobu konkrétních přírodních rezervací, které
dnes vlastní stát a vrcholových partií, které by přírodní rezervace obklopovaly
a propojovaly. Velikost CHKO Beskydy by klesla asi o 70 až 80 %, tj. o lesy dnes
výlučně hospodářské. Skončilo by dohadování o tom, co se severní sjezdovkou na
Lysé hoře. Buď by ji stát koupil od obce Krásná pro účely ochrany přírody ,
anebo by se obec sama rozhodla, jak s ní naloží. Například zda zřetelněji
nevymezí, kde je možno lyžovat, a zbytek svahu neosází novými smrky. Skončilo by
také dohadování o lanovce na Lysou horu, neboť obec Malenovice by si určila
priority, zda prodá západní svah státu pro účely ochrany přírody a s lanovkou se
navěky rozloučí, nebo si území ponechá a co nejšetrněji zřídí lanovku tímto
svahem s nikoli nevzácným smrkovým porostem, který však není ojedinělý. Obdobný
les je totiž chráněn v přírodní rezervaci nedaleko na Smrku. Dokončení pozemkové
reformy by pomohlo obcím k majetku a v rozhodování o něm. Zbavilo by to soukromé
vlastníky břemene ochrany přírody a správy CHKO povinnosti starat se o tak velké
majetky. Umožnilo by jim to zavést ve zbytku chráněných území opravdu takové
podmínky, které ochrana přírody vyžaduje, a to v dohodě s jediným vlastníkem -
státem. Vydání lesů krajům nic neřeší. Pouze přesouvá vlastnictví na nižší
úroveň státu, ponechává břemena beze změny, a to i pro lesy výlučně hospodářské.
Neukazuje žádné cesty, jak řešit konflikt ochrany přírody s vlastníkem, neboť
správy CHKO nepodléhají hejtmanství, ale Ministerstvu životního prostředí .
AUTOR: Pavel Pitřík, ochránce přírody ZDROJ: MODERNÍ OBEC
V poslední době sílí tlak na rozdělení státního podniků Lesy ČR krajům. Je to důsledek nedomyšlené a neukončené pozemkové reformy z první republiky, která přetrvala protektorát a totalitu až dodnes.
Navrhuji jít v pozemkové reformě ještě dále. Nerozdělovat lesy krajům, ale obcím, na jejichž katastru lesy leží. Dále obcím a soukromým vlastníkům vymazat břemena v podobě ochrany přírody , jak je známe z chráněných krajinných oblastí (CHKO), které tvoří převážnou část lesních porostů.
Pokud by stát měl zájem o některý lesní majetek obce kvůli ochraně, musel by jej od příslušné obce odkoupit nebo jinak finančně kompenzovat jeho zavedení. Věcné břemeno ochrany přírody by bylo staženo i ze soukromých lesů, čímž by soukromé fyzické i právnické osoby a obce byly zproštěny všech povinností vůči správám chráněných oblastí a odborům životního prostředí krajských úřadů. Pozemky by se ocitly mimo území CHKO. Po takové proceduře by už neměly vznikat konflikty zájmů mezi vlastníky a ochránci přírody . Vlastníci (obce, právnické a fyzické osoby ) by s lesy mohli nakládat podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, podle lesního zákona. Zároveň stát by mohl výkupem určitých pozemků definitivně ukázat, nakolik si cení jejich tzv. přírodní hodnoty.
Například v Beskydech by velká část CHKO byla zrušena a přešla do majetku obcí, a to kromě rezervací a pravděpodobně vrcholových partií, o které by projevil zájem stát a od obcí by je pro účel ochrany přírody a krajiny vykoupil. Taktéž nemálo soukromých osob by se svými lesy ocitlo mimo hranic CHKO Beskydy. Tato oblast by tak měla podobu konkrétních přírodních rezervací, které dnes vlastní stát a vrcholových partií, které by přírodní rezervace obklopovaly a propojovaly. Velikost CHKO Beskydy by klesla asi o 70 až 80 %, tj. o lesy dnes výlučně hospodářské. Skončilo by dohadování o tom, co se severní sjezdovkou na Lysé hoře. Buď by ji stát koupil od obce Krásná pro účely ochrany přírody , anebo by se obec sama rozhodla, jak s ní naloží. Například zda zřetelněji nevymezí, kde je možno lyžovat, a zbytek svahu neosází novými smrky. Skončilo by také dohadování o lanovce na Lysou horu, neboť obec Malenovice by si určila priority, zda prodá západní svah státu pro účely ochrany přírody a s lanovkou se navěky rozloučí, nebo si území ponechá a co nejšetrněji zřídí lanovku tímto svahem s nikoli nevzácným smrkovým porostem, který však není ojedinělý. Obdobný les je totiž chráněn v přírodní rezervaci nedaleko na Smrku.
Dokončení pozemkové reformy by pomohlo obcím k majetku a v rozhodování o něm. Zbavilo by to soukromé vlastníky břemene ochrany přírody a správy CHKO povinnosti starat se o tak velké majetky. Umožnilo by jim to zavést ve zbytku chráněných území opravdu takové podmínky, které ochrana přírody vyžaduje, a to v dohodě s jediným vlastníkem - státem.
Vydání lesů krajům nic neřeší. Pouze přesouvá vlastnictví na nižší úroveň státu, ponechává břemena beze změny, a to i pro lesy výlučně hospodářské. Neukazuje žádné cesty, jak řešit konflikt ochrany přírody s vlastníkem, neboť správy CHKO nepodléhají hejtmanství, ale Ministerstvu životního prostředí .
AUTOR: Pavel Pitřík,
ochránce přírody
ZDROJ: MODERNÍ OBEC
Sdílet článek na sociálních sítích