O recyklaci není potřebný zájem
Pokud se některé státy honosí tím, že jsou schopné recyklovat až 90 procent
skla, pak je to proto, že tyto státy vytvořily podmínky, které jak firmy, tak
občany k recyklaci motivují. V České republice chybí převážně ekonomické
nástroje, které by podporovaly spotřebu výrobků z recyklátu. To byla chyba všech
vlád od roku 1990. Zákony o nakládání s odpady sice cosi řeší, ale opatření
nejsou systémová. I recyklace je finančně náročný proces a u některých výrobků z
recyklátu není cena příliš výhodná. Zákazník si proto raději koupí produkt z
nového materiálu. Řada firem, které se recyklací zabývají, je schopna násobit
svoji kapacitu, ale vázne jim odbyt hotových výrobků. A na sklad se vyrábět
nedá. Pokud jakákoliv vláda nepochopí, že spotřeba výrobků z recyklátu musí být
podpořena daňovými úlevami pro spotřebitele, nedosáhne u nás recyklace nikdy
požadované úrovně. Podpora spotřeby totiž není adresná, jde napříč společností a
dotkne se všech klientů bez ohledu na politickou příslušnost či náboženské
vyznání. Podporou se rozumí jednoduché finanční nástroje, jako je například
osvobození od DPH. Stát by na tom vydělal. Zbaví se obrovského množství odpadů,
které budou přepracovány do kvalitních a levnějších výrobků. Ušetří se obrovské
množství energie, zmenší se skládky. Že se zpracovává sklo
[https://www.kamsnim.cz/categories/skloBile] ve značném objemu, jak dokládá
článek V Česku výrazně roste využití starého skla uveřejněný v HN, je velmi
pozitivní zjištění, stát by však měl podpořit i spotřebu jiných produktů z
recyklátu - od tepelných izolací z papíru, až po výrobky z recyklované stavební
suti či odpadového polystyrenu. AUTOR: Aleš Svoboda, Praha ZDROJ: HN
Pokud se některé státy honosí tím, že jsou schopné recyklovat až 90 procent skla, pak je to proto, že tyto státy vytvořily podmínky, které jak firmy, tak občany k recyklaci motivují.
V České republice chybí převážně ekonomické nástroje, které by podporovaly spotřebu výrobků z recyklátu. To byla chyba všech vlád od roku 1990. Zákony o nakládání s odpady sice cosi řeší, ale opatření nejsou systémová. I recyklace je finančně náročný proces a u některých výrobků z recyklátu není cena příliš výhodná. Zákazník si proto raději koupí produkt z nového materiálu.
Řada firem, které se recyklací zabývají, je schopna násobit svoji kapacitu, ale vázne jim odbyt hotových výrobků. A na sklad se vyrábět nedá. Pokud jakákoliv vláda nepochopí, že spotřeba výrobků z recyklátu musí být podpořena daňovými úlevami pro spotřebitele, nedosáhne u nás recyklace nikdy požadované úrovně.
Podpora spotřeby totiž není adresná, jde napříč společností a dotkne se všech klientů bez ohledu na politickou příslušnost či náboženské vyznání. Podporou se rozumí jednoduché finanční nástroje, jako je například osvobození od DPH.
Stát by na tom vydělal. Zbaví se obrovského množství odpadů, které budou přepracovány do kvalitních a levnějších výrobků. Ušetří se obrovské množství energie, zmenší se skládky.
Že se zpracovává sklo ve značném objemu, jak dokládá článek V Česku výrazně roste využití starého skla uveřejněný v HN, je velmi pozitivní zjištění, stát by však měl podpořit i spotřebu jiných produktů z recyklátu - od tepelných izolací z papíru, až po výrobky z recyklované stavební suti či odpadového polystyrenu.
AUTOR: Aleš Svoboda, Praha
ZDROJ: HN
Sdílet článek na sociálních sítích