Pátek, 29. března 2024

Vědci napodobují indiánské rolníky

Vědci napodobují indiánské rolníky
Dávní obyvatelé Amazonie dokázali přeměnit jalovou pralesní půdu v úrodnou černozem Vědci zkoumají postup, jakým amazonští indiáni před dvěma tisíciletími zúrodňovali jalové pralesní půdy. Pokud se podaří přijít záhadě na kloub, svitne zemědělcům tropického pásu naděje na netušenou prosperitu. Většinu pasažérů letiště v amazonském Santarému nijak neuchvátí. Snad jen archeolog se ocitne u vytržení nad velkými květináči po okraj naplněnými sytě černou půdou, z níž čouhají četné střepy keramiky z předkolumbovských dob. I tak se odborníkům dokáže připomenout jedna z největších záhad amazonských pralesů, \"terra preta do Indio\" záhadná \"černá půda indiánů\". Mokré pouště Deštný prales hýří bohatstvím nejrůznějších forem života, ale jen pár centimetrů pod povrchem se mění v nehostinnou pustinu. Jeho červené a žluté půdy jsou kyselé a beznadějně chudé na živiny. Když amazonští dřevaři či zemědělci vykácejí stromy a zbaví pralesní půdu jejího bujného zeleného \"obalu\", slunce a déšť dílo zkázy záhy dokonají. Poslední zbytky živin se v půdě rychle rozloží a ta se mění na mrtvou hmotu. I proto ekologové někdy označují deštné pralesy za \"mokré pouště\". Přesto najdeme v Amazonii půdu, která se z tohoto pravidla vymyká. Indiáni dobře vědí o místech se sytě černou pralesní půdou a rádi na nich zakládají svá políčka. Kynou jim tu vyhlídky na bohatou úrodu. Někdy s pralesní černozemí i čile obchodují a prodávají ji jako \"zahradní zeminu\". Také správa letiště v Santarému s nimi zjevně uzavřela jeden takový obchod a střepy v květináči jasně dokazují, že dodavatelé zeminy zjevně \"hrábli\" do míst, kde před stoletími stála indiánská ves. \"Existence téhle půdy je záhadou,\" kroutí hlavou Bruno Glaser, odborník na chemické procesy v půdě z univerzity v německém Bayreuthu. \"Podle toho, co se píše v učebnicích, by tu něco takového vůbec nemělo být.\" \"Terra preta\" přitom není takovou vzácností, jak by se snad mohlo zdát. Americký geograf William I. Woods odhaduje, že \"černá půda\" zabírá asi 10 procent Amazonie a její celková plocha se vyrovná rozloze Francie. Ještě překvapivější je zjištění, že fantasticky úrodná pralesní půda vznikla rukou člověka. Dnešní obyvatelé Amazonie ji zdědili po předcích, kteří osídlili povodí největší řeky světa už před dvěma tisíciletími a zmizeli záhy po příchodu španělských dobyvatelů. Zázrak dřevěného uhlí Černá zemina se obvykle nachází na vyvýšeninách nad koryty řek. Její \"ostrůvky\" mívají rozlohu od jednoho do pěti hektarů a vrstva úrodné půdy dosahuje síly půl metru. Výjimkou ale nejsou ani \"ostrovy\" větší než 300 hektarů s mocností přes dva metry. Rozbory prokázaly, že \"terra preta\" je ve srovnání s \"klasickými\" pralesními půdami bohatší na fosfor, vápník, síru a dusík, obsahuje nesrovnatelně více organické hmoty, vyniká schopností zadržet vláhu i živiny, a když se s ní slušně zachází, udrží si úrodnost neuvěřitelně dlouho. \"Klíčem k pochopení těchto jedinečných vlastností je dřevěné uhlí vznikající při pálení vykácené pralesní vegetace,\" vysvětluje Bruno Glaser. \"Dřevěné uhlí chrání organické látky v půdě před rychlým rozkladem a váže na sebe živiny.\" V konfrontaci s tvrzením německého vědce se zdá nepochopitelné, proč se vypálená políčka současných zemědělců tak rychle vyčerpávají. Rozdíl mezi dnešními praktikami amazonských rolníků a postupy jejich dávných předchůdců je však patrný už při vypalování porostu. Dnešní indiáni spálí vegetaci na popel. Uvolní tak sice do půdy živiny, ale ty vydrží jen dva až čtyři roky a pak musí zemědělci kácet a pálit další prales. Před dvěma tisíciletími přišli do Amazonie lidé, kteří pálili dřevo pokácených stromů na uhlí, které pak v potu tváře zapravili do půdy. Tím jejich snažení neskončilo. Na takto připravenou půdu dávali indiáni všechny organické odpady - od lidských výkalů až po vnitřnosti ulovených zvířat. Vznikal tak jakýsi \"kompost\", v němž se dařilo zvláštním půdním mikroorganismům. Masa mikrobů je v \"terra preta\" ještě dnes mnohem vyšší než v jalových pralesních půdách. Ovocné sady uprostřed divočiny V prvních letech indiáni na nově získané půdě pěstovali tradiční polní plodiny, například maniok nebo kukuřici. Zároveň pilně vysazovali ovocné stromy. Měli k tomu dobrý důvod. S každým rokem zarůstal pozemek stále bujnějším houštím sveřepých plevelů, jimž by polní plodiny neodolaly. Stromům však nevadily. Brazilský genetik Charles Clement došel rozbory rostlinných zbytků z \"terra preta\" k závěru, že se dávní indiáni živili z valné části plody třiceti různých stromů. Podle amerického geografa Williama Denevana opustili indiáni tento typ hospodaření poměrně nedávno - teprve když jim nástroje Evropanů výrazně usnadnily mýcení lesa. S kamennou sekyrou trvalo poražení stromu až 30krát déle, než když indián zaťal do tvrdého dřeva ocelové ostří. \"Mýcení pralesa pro nová políčka každé dva roky bylo s kamennou sekyrou nejen nesmírně namáhavé, ale možná to nebylo ani zvládnutelné. Indiáni tak byli nuceni zůstávat na jednom místě mnohem déle,\" tvrdí Denevan. Odborníci zkoušeli postupovat jako indiáni Možnosti \"terra preta\" nedávají spát brazilským agronomům. Ti si ve spolupráci s německými odborníky dokonce vyzkoušeli, jak se dávným indiánům hospodařilo. Poblíž Manausu pěstovali na pokusných políčcích po tři roky čirok a rýži. Na pozemcích, kde vědci jen zaseli, nevyrostlo skoro nic. Na pozemcích obohacených o hnojiva, o dřevěné uhlí a o kombinaci dřevěného uhlí s hnojivy vzešla úroda, která se v prvním roce skoro nelišila. Ale už druhým rokem se projevilo \"kouzlo\" starých indiánů. Na polích s dřevěným uhlím toho mnoho nevyrostlo. Na polích s hnojivem byla situace o poznání lepší. Přesto se na nich urodilo devětkrát méně zrna než na pozemcích, kde vědci kombinovali hnojivo s dřevěným uhlím. Pokus jen naznačil možnosti \"návratu\" indiánské černozemě do Amazonie. Nově zakládaným polím by zcela jistě pomohlo \"naočkování\" půdními mikroby ze staré \"terra preta\". Zemědělci se nesmějí při následování svých dávných předků zastavit na půli cesty. Měli by po jejich vzoru navážet na políčka organický odpad a zároveň počítat s tím, že polní plodiny po několika letech zamění za ovocné stromy. Podmínky vhodné pro takové hospodaření nevládnou všude. Nejvíce nadějí upírají brazilští odborníci do okolí velkých měst, jako je právě Manaus. Městský odpad nabízí dostatek organické hmoty na zúrodnění polí a ovoce vypěstované v nově zakládaných sadech by u městského obyvatelstva našlo odbyt. Prales je v těchto oblastech beztak vykácen, a tak by zakládání polí s \"terra preta\" neukrojilo ani píď z mizející panenské přírody Amazonie. Zdroj: Lidové noviny
Sdílet článek na sociálních sítích

Partneři

Asekol - zpětný odběr vysloužilého elektrozařízení
Ekolamp - zpětný odběr světelných zdrojů
ELEKTROWIN - kolektivní systém svetelné zdroje, elektronická zařízení
EKO-KOM - systém sběru a recyklace obalových odpadů
INISOFT - software pro odpady a životní prostředí
ELKOPLAST CZ, s.r.o. - česká rodinná výrobní společnost která působí především v oblasti odpadového hospodářství a hospodaření s vodou
NEVAJGLUJ a.s. - kolektivní systém pro plnění povinností pro tabákové výrobky s filtry a filtry uváděné na trh pro použití v kombinaci s tabákovými výrobky
E.ON Energy Globe oceňuje projekty a nápady, které pomáhají šetřit přírodu a energii
Ukliďme Česko - dobrovolnické úklidy
Kam s ním? - snadné a rychlé vyhledání míst ve vašem okolí, kde se můžete legálně zbavit nechtěných věcí a odpadů