Kolik stojí příroda
Evropská unie se dohodla na reformě společné zemědělské politiky. Ekologové jsou
pro, soukromí zemědělci taky, soudě podle českých reakcí. Má se zásadně změnit
způsob přidělování, dotace ale zemědělcům zůstávají. Leckdo pravicovějšího a
liberálnějšího zaměření tím může být rozčarován a znovu si odpoví ne na otázku:
Mají zemědělci dostávat dotace? Postoj se však může změnit, pokud otázku
vyjádříme jinak: Mají zemědělci dostávat zaplaceno za to, že budou krajinu čili
živé ekosystémy udržovat v dobré kondici? Zemědělství totiž ve 2. polovině 20.
století dospělo k takovému zprůmyslnění , že sice produkuje dostatek potravin,
ale za cenu toho, že devastuje přírodu. Až přestávají dobře fungovat přirozené
\"nic nestojící\" procesy: udržování teploty v krajině v rámci příznivých mezí,
samočištění od chemikálií biologickým rozkladem, tvorba půdy pomocí hojných
mikroorganismů, vstřebávání přívalů vod a pomalejší vysychání za horka. Všechna
tahle dobrodiní krajiny a ekosystémů nás sice nic nestojí, ale mají vlastně
obrovskou ekonomickou hodnotu. \"Celosvětové bezplatné využívání přírodních
zdrojů vede k neúnosnému plýtvání s nimi a k jejich znehodnocování\" .
Ekologicky zaměření ekonomové odhadli, že příroda nám ročně poskytuje bezplatně
služby v rozsahu dvoj až trojnásobku hodnoty celosvětového hrubého národního
produktu. Jinak řečeno, proti přírodě jsme z ekonomického hlediska stále
břídilové. Příznivé klima, fungující koloběh vody, čistící schopnosti přírody,
úrodnost půdy, biologické i nerostné zdroje, které nám ekosystémy poskytují,
jsou přitom základním předpokladem pro fungování lidské ekonomiky vůbec. A tak
odpověď na otázku, jestli zemědělská činnost, která dbá na údržbu přírody v
dobré kondici, má nějakou cenu, by měla být zřejmá i nejliberálnějšímu
liberálovi. Zemědělci nejsou jen výrobci potravin, jsou to zároveň údržbáři,
kteří mají do značné míry v rukou dobrý chod biosféry. Platit jim za tuto
kvalitu práce je v souladu s principem, na kterém se státy rozrůstající se
Evropské unie usnesly: Platit zemědělcům za kvalitní životní prostředí, za
kvalitní produkci a za etické chování ke zvířatům. Že se tak různorodé státy,
jako je Velká Británie, Španělsko, Finsko, Řecko a dnes už vlastně i Česko či
Polsko dokázaly shodnout, je fascinující historická událost. Teď si tedy musíme
přát, aby se dařilo najít nástroje a cesty, jak toho dosáhnout v denní praxi.
Zdroj: Český rozhlas - Rádio Regina www.rozhlas.cz
[http://www.rozhlas.cz/regina/portal/]
Evropská unie se dohodla na reformě společné zemědělské politiky. Ekologové jsou pro, soukromí zemědělci taky, soudě podle českých reakcí. Má se zásadně změnit způsob přidělování, dotace ale zemědělcům zůstávají. Leckdo pravicovějšího a liberálnějšího zaměření tím může být rozčarován a znovu si odpoví ne na otázku: Mají zemědělci dostávat dotace?
Postoj se však může změnit, pokud otázku vyjádříme jinak: Mají zemědělci dostávat zaplaceno za to, že budou krajinu čili živé ekosystémy udržovat v dobré kondici? Zemědělství totiž ve 2. polovině 20. století dospělo k takovému zprůmyslnění , že sice produkuje dostatek potravin, ale za cenu toho, že devastuje přírodu. Až přestávají dobře fungovat přirozené \"nic nestojící\" procesy: udržování teploty v krajině v rámci příznivých mezí, samočištění od chemikálií biologickým rozkladem, tvorba půdy pomocí hojných mikroorganismů, vstřebávání přívalů vod a pomalejší vysychání za horka. Všechna tahle dobrodiní krajiny a ekosystémů nás sice nic nestojí, ale mají vlastně obrovskou ekonomickou hodnotu. \"Celosvětové bezplatné využívání přírodních zdrojů vede k neúnosnému plýtvání s nimi a k jejich znehodnocování\" . Ekologicky zaměření ekonomové odhadli, že příroda nám ročně poskytuje bezplatně služby v rozsahu dvoj až trojnásobku hodnoty celosvětového hrubého národního produktu. Jinak řečeno, proti přírodě jsme z ekonomického hlediska stále břídilové. Příznivé klima, fungující koloběh vody, čistící schopnosti přírody, úrodnost půdy, biologické i nerostné zdroje, které nám ekosystémy poskytují, jsou přitom základním předpokladem pro fungování lidské ekonomiky vůbec. A tak odpověď na otázku, jestli zemědělská činnost, která dbá na údržbu přírody v dobré kondici, má nějakou cenu, by měla být zřejmá i nejliberálnějšímu liberálovi. Zemědělci nejsou jen výrobci potravin, jsou to zároveň údržbáři, kteří mají do značné míry v rukou dobrý chod biosféry. Platit jim za tuto kvalitu práce je v souladu s principem, na kterém se státy rozrůstající se Evropské unie usnesly: Platit zemědělcům za kvalitní životní prostředí, za kvalitní produkci a za etické chování ke zvířatům. Že se tak různorodé státy, jako je Velká Británie, Španělsko, Finsko, Řecko a dnes už vlastně i Česko či Polsko dokázaly shodnout, je fascinující historická událost. Teď si tedy musíme přát, aby se dařilo najít nástroje a cesty, jak toho dosáhnout v denní praxi.
Zdroj: Český rozhlas - Rádio Regina
www.rozhlas.cz
Sdílet článek na sociálních sítích