Voda v Izraeli je i není nad zlato

Mrtvé moře vysychá. Jeho břehy ustupují, prostředek se přeměnil na žlutohnědou, vyprahlou souš. Protíná ji jen úzká smaragdová stužka - kanál odvádějící vodu ze severní části moře, která je hlubší, do jeho mělčí jižní části. \"Nebýt toho, jižní část by už dávno neexistovala,\" říká průvodkyně turistů Dalia. Vysychání Mrtvého moře má úzkou souvislost s možná největším izraelským problémem. A tím je voda. Zásoby, jimiž země disponuje, nebyly nikdy velké. A dále se ztenčují s tím, jak přibývá obyvatelstva, s rostoucí životní úrovní a industrializací a vzrůstající mírou znečištění. Izrael má tři velké podzemní zásobníky vody. Jeden z nich, pobřežní, se táhne od hory Karmel na severu země až k pásmu Gazy. Vodu z hloubky 50 až 150 metrů tu čerpá 1700 pump. Vydatnost zdroje je značná, odhaduje se, že ročně se z něj dá získat 450 miliónů krychlových metrů vody. K pití se však velká část těchto podzemních vod použít nedá. Jsou v hustě obydlené oblasti, kde žijí - a vytvářejí odpadky - dva milióny lidí a kde je velká koncentrace továren a farem používajících umělá hnojiva. Do podzemních vod se tak dostávají dusičnany, těžké kovy a toxické látky. Ve čtyřkilometrovém pásmu od pobřeží směrem do vnitrozemí se voda čerpat nedá vůbec. Je totiž silně slaná, což je důsledek příliš velkého odběru v posledním čtvrtstoletí. Na místo, které uvolnila odčerpaná sladká voda, pronikla slaná voda mořská. Druhou zásobárnou jsou podzemní vody pod Judejskou a Samařskou pahorkatinou. Ale i když jsou díky vápencovému podloží velmi kvalitní, Izrael s nimi počítat nemůže. Budou totiž v budoucnu patřit Palestinskému státu. Zbývají oblasti Galilejského jezera a Golanských výšin, o nichž někteří politici říkají, že je Izrael zabral ani ne tak pro jejich strategickou důležitost, jako spíš kvůli tomu, že jsou v nich velké zásoby vody. Vydatnost tohoto regionu se odhaduje na 900 miliónů krychlových metrů vody. Ekolog Daniel Morgenstern říká, že Izrael odtud odebere ročně 450 miliónů krychlových metrů vody a Sýrie a Jordánsko dalších 200 miliónů. Co zbude, nestačí k udržení statusu quo, vody ubývá a jedním z důsledků je i vysychání Mrtvého moře, jež s Galilejským jezerem spojuje řeka Jordán. Za normálních okolností připadá na každého Izraelce roční spotřeba 350 litrů pitné vody. Pro srovnání: Ve Spojených státech je to takřka stonásobek. Izrael má jedny z nejmenších zásob vody na světě. Někteří odborníci na Blízký východ tvrdí, že boj o kontrolu zásob vody může v budoucnu přerůst i v novou válku. Ekolog Morgenstern jim dává za pravdu: \"Je to dost možné. Vody bude ubývat, ale poptávka po ní poroste. I u Palestinců, až jim stoupne životní úroveň.\" Morgenstern je přesvědčen, že pokud jde o vodu, není hlavní současný problém v tom, že jí je málo, ale v tom, že s ní Izraelci neumějí šetřit. Nikdo je k tomu nenutí. Průvodkyně Dalia sice říká, že v Izraeli se voda cení nad zlato, ale ve skutečnosti tomu tak není. \"Ve městech platíte za odběr prvních krychlových metrů 1,4 šekelu (8,50 Kč) a pak to stoupá až na 5,80 šekelů. Zisk jde městům. A ta mají zájem vydělat si co nejvíc. Proč by vás přemlouvala, abyste vodou neplýtval? A proč byste šetřil vy, když voda je tu levnější než například v Německu, které, paradoxně, problémy s vodou nemá,\" říká Morgenstern. Lhostejnost vytýká Morgenstern i vládě. Ani ona neudělala podle něj nic pro to, aby přesvědčila občany, že vodou musí šetřit. Nutí k tomu jen zemědělce, jimž stanovila kvóty pro jejich odběr. U občanů nadměrný odběr nepokutuje. Stát však podporuje výzkum plodin, které vystačí s minimální zálivkou, a vládní agentura Židovský národní fond buduje zásobárny vody v poušti Negev. Největší z nich má kapacitu osm miliónů krychlových metrů a shromažďuje dešťovou vodu a recyklované odpadní vody druhého největšího izraelského města Tel Avivu. Rezervoár vznikl ve vádí, vyschlém říčním údolí, které bylo vyloženo zvláštními fóliemi. \"Není to malá investice, pořizovací cena vychází na dolar na krychlový metr - ale je to investice, která se vyplatí,\" říká Morgenstern. ZDROJ: HN