Města jako zoo
Divoká zvířata se stále častěji zabydlují ve městech MÁ VLAST Možná si tuhle
scénu z filmu Matrix vybavíte. Dav nic netušících lidí spěchá do práce. Mezi
nimi se nikým nespatřeni pohybují agenti z budoucnosti. Fikce? Možná, ale něco
velmi podobného prožíváte sami na vlastní kůži. Ve velkoměstech se dost podobným
způsobem pohybují různá zvířata. Dokázala se naší civilizaci přizpůsobit a města
se stala jejich domovem. Jeden rozdíl tu je - zvířecí \"agenti\" o sobě občas
dávají vědět dost halasně. Mezi pražskou Vídeňskou ulicí a rezidenční čtvrtí
Zelené údolí kdysi postavili vysoký protihlukový val. Z jeho stráně právě sbíhá
koza. Není to ale obyčejná koza, velmi nápadně připomíná muflona. \"Dobrý den,
promiňte. Je možné, že se támhle pase muflon?\" Pán s jezevčíkem na vodítku se
zastaví, pohlédne k valu a povídá: \"No jo, těch je tady skoro čtyřicet. Letos
mají asi jedenáct mladých.\" V tu chvíli, jako na potvrzení jeho slov, se z
prohlubně pod valem vynoří stádo muflonů. Mufloní kozy s kůzlátky uhánějí kolem
plotu hlídaného parkoviště, odkud je pozoruje uniformovaný hlídač. Netváří se
překvapeně. Podobná scéna se zde odehrává dnes a denně. Mufloni přebíhají ulici
mezi zaparkovanými auty a míří k blízkému Krčskému lesu. Cestou se ještě zastaví
na loučce pod okny domů s luxusními byty. Pasou se. Z kapoty jednoho ze
zaparkovaných automobilů je pozoruje veverka. Divoká zvířata se v posledních
letech vracejí do velkých měst. Při procházce po pražském Petříně můžete třeba
zahlédnout lišku, v Plzni hnízdí sokoli, při troše štěstí narazíte v Českých
Budějovicích na vydry. Zvířat a ptáků, kteří ochutnávají krásy velkoměsta, je
čím dál tím více. Svědčí to jednak o lepším životním prostředí, ale také o
jejich téměř bezbřehé přizpůsobivosti. Jak houká hejkal? Jako puštík obecný
Jednoho obyvatele měst si určitě nespletete a jeho hlas nepřeslechnete. Je to
puštík obecný, který se podobně jako další druhy sov usazuje na okrajích měst.
Jeho hlas stojí v pozadí pověstí o hejkalovi nehouká totiž jako jiné sovy, ale
strašidelně kvílí. Kromě něj se v hlavním městě zabydlely i jiné druhy sov. \"Je
to hlavně kalous ušatý. Tyhle sovy obsazují opuštěná hnízda, která zbyla po
strakách a sojkách,\" říká Věra Aladžasová-Přibylová ze záchranné stanice pro
hendikepovaná zvířata v pražských Jinonicích. To, že je Praha čistší, dokazuje i
nevelká populace (dva až tři páry) - výra, která se usadila v Prokopském údolí.
Výři byli jeden čas velmi vzácní. Jsou totiž citliví na zatížení prostředí
toxickými látkami. Na opačném konci hlavního města, v Horních Počernicích, žije
nejkrásnější zástupce sov - sova pálená. \"V Praze přibývá další vzácný a přísně
chráněný pták. Tím je kavka. Je velmi užitečná - sbírá větší hmyz i malé
hlodavce,\" říká Věra Aladžasová-Přibylová. \"Bydlím u Prokopského údolí a každé
ráno vstávám zhruba ve stejnou hodinu. A na jaře stejně pravidelně chodila můj
byt okukovat straka. Každý den se odvážila o kousek blíž - nejdřív seděla na
zábradlí, pak na balkoně, jednoho dne došla až na práh a zvědavě natahovala
hlavu dovnitř. Pak jsem si uvědomila, co že jí to u nás tak zaujalo. Sluneční
paprsky dopadaly na zeď, na které na hřebíčku visí zlatý prsten. A jí se
evidentně moc líbil,\" popisuje svou zkušenost Alena Kučerová. Kavka má ovšem
také pověst nemilosrdného dravce. Decimuje totiž populace drobných ptáků, kteří
žijí v křovinách. Na posezení dokáže sníst kosa či pěnkavu. Kam se poděli
\"mazaní\" vrabci Který pták je úplně nejobyčejnější? Ještě nedávno to byl
vrabec. Dnes si vědci po celém světě kladou jedinou otázku: proč těchto opeřenců
najednou začalo tak ubývat? Najít tu pravou příčinu se ještě nepodařilo.
\"Spekuluje se o tom, že na vrabce více než na ostatní ptáky působí chemické
změny v ovzduší, například ozon. Jedním z důvodů může být i postupný úbytek
vhodné potravy,\" míní zoolog Miloš Anděra z Národního muzea. Někteří vrabci
dokáží při honbě za potravou \"vymyslet\" věci nevídané. \"Viděl jsem jednoho
opravdu mazaného. Uprostřed města si sedl na kapotu auta, na které byl nalepený
hmyz, sbíral ho a krmil jím svá mláďata,\" říká Karel Makoň z plzeňské záchranné
stanice živočichů. Zvyšují se naopak populace jiných druhů, které byly dříve
naprostou vzácností. V Praze to jsou třeba kormoráni. Na Střeleckém ostrově
přezimují ve stokusových hejnech. Na Vltavě nejsou výjimkou ani mořští racci.
Kouzlo velkoměsta objevili v posledních letech i ptáci, jejichž původním domovem
jsou husté lesy - holub hřivnáč a kos. \"Na holuba hřivnáče dnes narazíte v
městském parku v centru města běžně,\" říká zoolog brněnské Agentury ochrany
přírody a krajiny Roman Zajíček. Pokračování na straně 18 Dokončení ze strany 15
Na řekách ve velkých městech jsme si běžně zvykli vídat labutě. Osudy jedné
dvojice těchto vodních ptáků sledovala při loňských povodních třeba Plzeň. Ale
pro tyto krásné tvory je městský život poměrně nebezpečný. \"V Praze jsou dva
mosty, kterým soukromě říkám mosty smrti,\" konstatuje Věra
Aladžasová-Přibylová. Příliš drsný název? Ne, jen pojmenování skutečnosti.
Labuť, která přelétává přes most, velmi často narazí do tramvajových trolejí. V
případě Čechova mostu a mostu Legií tvoří pozadí mostu zelený svah. Šedé dráty
proti němu nejsou vidět a labuť do nich narazí rychlostí 40 kilometrů v hodině.
Pokud ji nezabije elektrický proud, skončí s vážnými zlomeninami křídel. Někdy
labutím (a také kachnám) může uškodit i dobře míněné krmení. Pokud jim
\"přilepšujete\" v zimě, je všechno v pořádku. V období, kdy tito vodní ptáci
vyvádějí mladé, je raději nechte být. \"Je to, jako když přijdete do mateřské
školky a nasypete dětem lentilky. Taky nebudou chtít jíst školková jídla. Kachny
a labutě si na snadný přístup k potravě velice rychle zvyknou. Neučí se hledat
si potravu samy. V zimě jsou pak líné odletět na tekoucí vodu a zamrzají,\"
upozorňuje Věra Aladžasová-Přibylová. V některých evropských městech, například
v Berlíně, za \"letní\" krmení kachen a labutí můžete dostat poměrně vysokou
pokutu. Labutí rodinku můžete potkat i v dalších městech - například v Brně či
Plzni. Města - to jsou v podstatě příjemné jeskyně. Aspoň pro některé druhy
netopýrů, kteří si v lidských příbytcích hledají náhradu za svá zimoviště.
Netopýři přilétají zvláště v podzimních měsících, zalezou do chodby nebo se
pověsí zvenku na budovu a uloží se k zimnímu spánku. \"Někdy si k přezimování
vyberou dost kuriózní místa. Nedávno jsme \'vystěhovávali\' kolonii netopýrů,
kteří se ubytovali v dálničním mostu,\" uvádí Aladžasová. Jindy se rozhodnout
strávit zimu pohodlně přímo v bytě. Podle Zajíčka se do nich dostávají
ventilačními okénky. \"V pokoji jednoho bytu jsme jich nedávno napočítali 365,\"
říká. Ve městech žijí i šelmy - i když některé z nich se vejdou do dlaně. Jsou
to lasice kolčavy, čím dál četnější jsou i kuny. \"Lasice je velmi užitečná.
Hubí hodně hlodavců. Její výskyt jsme zaznamenali například na Jihozápadním
Městě, kde se pohybuje ve sklepích domů,\" říká Věra Aladžasová-Přibylová. Kuna
je jiný kalibr. Pokud máte to \"štěstí\" a zabydlí se právě na vaší půdě, je to
skoro jako boj o přežití. Při prvním seznámení se chvíli domníváte, že na půdě
řádí tlupa zlodějů (jeden nebohý \"bytný\" to popsal přiléhavě jako dupot stáda
slonů). A to není nic proti tomu, když na půdě propuknou námluvy... Podobně
halasní jsou i ježci. Samozřejmě, sdělení, že ve městech žijí ježci, dnes už
nikoho neohromí. Pokud ovšem nebudete na toto téma mluvit s obyvatelem Brna.
Ještě před několika lety se totiž mohl pochlubit velkou raritou. \"U budovy,
kterou místní obyvatelé nazývají Bílý dům, jsme objevili ježka - albína. Měl
barvu bílé kávy. Vypustili jsme ho do okrajové části Brna,\" říká Zajíček. Bílá
barva je u místních zvířat docela v kursu na brněnském ústředním hřbitově již
několik let žije rodinka bílých veverek. Senzaci v moravské metropoli způsobila
populace užovek hladkých. Těmto hadům, kteří jsou původně obyvateli stepních
lokalit, se na Moravě líbí. \"Dostaly se až na vlakové nádraží a vyděsily
cestující i zaměstnance drah, kteří si je spletli se zmijemi,\" říká Zajíček.
Podobně senzačně možná ze začátku působí i poprvé na vlastní oči spatřená liška.
Ačkoli by to jen málokdo čekal, liška se dá najít téměř na každém větším zeleném
celku. Narazit na ni můžete i během romantické procházky po Petříně. \"Před
dvěma lety žila liščí rodinka v Kyjích. Děti krmily liščata svými svačinami.
Ochočené lišky pak chodily žebrat k silnici,\" líčí Aladžasová. Samice daňka na
Zahradním Městě Zástupců lesní říše ale do měst proniká stále víc - třeba v
okolí Prahy žije poměrně velká populace srnčí zvěře. Koncem loňského roku sem
dokonce zabloudilo několik daňků. Ti byli odchyceni a vráceni do přírody. Jedné
samici se ale v hlavním městě zalíbilo a po celou zimu žila na železničním náspu
mezi Zahradním Městem a Skalkou. \"Mufloní populace v Praze čítá asi čtyřicet
kusů. Pokojně si žijí v Krčském lese,\" říká Aladžasová. Je určitě dobře, že
můžeme při procházce po velkoměstě pozorovat zvířata, po kterých ještě před
několika lety nebylo ani památky. Je určitě dobře, že si zvykla na náš životní
styl a že se vracejí na místa, odkud je člověk vystrnadil. Není to ale soužití
bezproblémové. Přizpůsobivost má své meze - jen těžko se třeba labutí mláďata
naučí vyhýbat se elektrickým drátům, jen s obtížemi se srny pokoušejí přecházet
rušné dálnice. \"U nás ve stanici každý den ošetříme deset až dvacet kusů, roční
příjem je okolo dvaceti tisíc zraněných zvířat a ptáků,\" říká Věra
Aladžasová-Přibylová. Nejucelenější informace o tom, jaké živočišné druhy a v
jakém počtu se ve velkých městech a jejich okolí vyskytují, mají především
ochranářské spolky, agentury ochrany přírody a v neposlední řadě i záchranné
stanice zraněných živočichů. \"My toto cíleně nemapujeme,\" říká ing. Stanislav
Průša, vedoucí odboru životního prostředí karlovarského magistrátu. \"Zaměřujeme
se na cílené akce - například každé jaro provádíme přenos žab. Na tuto akci
každoročně vyčleňujeme určitý finanční obnos, za který pořizujeme vybavení. Do
akce nasazujeme vlastní lidi, ale pomáhají nám i dobrovolníci.\" Hana
Chaloupková z oddělení ochrany přírody při telčském magistrátu k tomu dodává:
\"Tohle je spíš záležitost městské samosprávy, my se výskytem zvířat ve městě a
okolí nezabýváme. Nedávno jsme pro ministerstvo zemědělství ve spolupráci s
mysliveckým sdružením prováděli počítání vyder\". Zdroj: Lidové noviny
Divoká zvířata se stále častěji zabydlují ve městech
MÁ VLAST
Možná si tuhle scénu z filmu Matrix vybavíte. Dav nic netušících lidí spěchá do práce. Mezi nimi se nikým nespatřeni pohybují agenti z budoucnosti. Fikce? Možná, ale něco velmi podobného prožíváte sami na vlastní kůži. Ve velkoměstech se dost podobným způsobem pohybují různá zvířata. Dokázala se naší civilizaci přizpůsobit a města se stala jejich domovem. Jeden rozdíl tu je - zvířecí \"agenti\" o sobě občas dávají vědět dost halasně.
Mezi pražskou Vídeňskou ulicí a rezidenční čtvrtí Zelené údolí kdysi postavili vysoký protihlukový val. Z jeho stráně právě sbíhá koza. Není to ale obyčejná koza, velmi nápadně připomíná muflona. \"Dobrý den, promiňte. Je možné, že se támhle pase muflon?\" Pán s jezevčíkem na vodítku se zastaví, pohlédne k valu a povídá: \"No jo, těch je tady skoro čtyřicet. Letos mají asi jedenáct mladých.\" V tu chvíli, jako na potvrzení jeho slov, se z prohlubně pod valem vynoří stádo muflonů. Mufloní kozy s kůzlátky uhánějí kolem plotu hlídaného parkoviště, odkud je pozoruje uniformovaný hlídač. Netváří se překvapeně. Podobná scéna se zde odehrává dnes a denně. Mufloni přebíhají ulici mezi zaparkovanými auty a míří k blízkému Krčskému lesu. Cestou se ještě zastaví na loučce pod okny domů s luxusními byty. Pasou se. Z kapoty jednoho ze zaparkovaných automobilů je pozoruje veverka. Divoká zvířata se v posledních letech vracejí do velkých měst. Při procházce po pražském Petříně můžete třeba zahlédnout lišku, v Plzni hnízdí sokoli, při troše štěstí narazíte v Českých Budějovicích na vydry. Zvířat a ptáků, kteří ochutnávají krásy velkoměsta, je čím dál tím více. Svědčí to jednak o lepším životním prostředí, ale také o jejich téměř bezbřehé přizpůsobivosti.
Jak houká hejkal? Jako puštík obecný
Jednoho obyvatele měst si určitě nespletete a jeho hlas nepřeslechnete. Je to puštík obecný, který se podobně jako další druhy sov usazuje na okrajích měst. Jeho hlas stojí v pozadí pověstí o hejkalovi nehouká totiž jako jiné sovy, ale strašidelně kvílí. Kromě něj se v hlavním městě zabydlely i jiné druhy sov. \"Je to hlavně kalous ušatý. Tyhle sovy obsazují opuštěná hnízda, která zbyla po strakách a sojkách,\" říká Věra Aladžasová-Přibylová ze záchranné stanice pro hendikepovaná zvířata v pražských Jinonicích. To, že je Praha čistší, dokazuje i nevelká populace (dva až tři páry) - výra, která se usadila v Prokopském údolí. Výři byli jeden čas velmi vzácní. Jsou totiž citliví na zatížení prostředí toxickými látkami. Na opačném konci hlavního města, v Horních Počernicích, žije nejkrásnější zástupce sov - sova pálená. \"V Praze přibývá další vzácný a přísně chráněný pták. Tím je kavka. Je velmi užitečná - sbírá větší hmyz i malé hlodavce,\" říká Věra Aladžasová-Přibylová. \"Bydlím u Prokopského údolí a každé ráno vstávám zhruba ve stejnou hodinu. A na jaře stejně pravidelně chodila můj byt okukovat straka. Každý den se odvážila o kousek blíž - nejdřív seděla na zábradlí, pak na balkoně, jednoho dne došla až na práh a zvědavě natahovala hlavu dovnitř. Pak jsem si uvědomila, co že jí to u nás tak zaujalo. Sluneční paprsky dopadaly na zeď, na které na hřebíčku visí zlatý prsten. A jí se evidentně moc líbil,\" popisuje svou zkušenost Alena Kučerová. Kavka má ovšem také pověst nemilosrdného dravce. Decimuje totiž populace drobných ptáků, kteří žijí v křovinách. Na posezení dokáže sníst kosa či pěnkavu.
Kam se poděli \"mazaní\" vrabci
Který pták je úplně nejobyčejnější? Ještě nedávno to byl vrabec. Dnes si vědci po celém světě kladou jedinou otázku: proč těchto opeřenců najednou začalo tak ubývat? Najít tu pravou příčinu se ještě nepodařilo. \"Spekuluje se o tom, že na vrabce více než na ostatní ptáky působí chemické změny v ovzduší, například ozon. Jedním z důvodů může být i postupný úbytek vhodné potravy,\" míní zoolog Miloš Anděra z Národního muzea. Někteří vrabci dokáží při honbě za potravou \"vymyslet\" věci nevídané. \"Viděl jsem jednoho opravdu mazaného. Uprostřed města si sedl na kapotu auta, na které byl nalepený hmyz, sbíral ho a krmil jím svá mláďata,\" říká Karel Makoň z plzeňské záchranné stanice živočichů. Zvyšují se naopak populace jiných druhů, které byly dříve naprostou vzácností. V Praze to jsou třeba kormoráni. Na Střeleckém ostrově přezimují ve stokusových hejnech. Na Vltavě nejsou výjimkou ani mořští racci. Kouzlo velkoměsta objevili v posledních letech i ptáci, jejichž původním domovem jsou husté lesy - holub hřivnáč a kos. \"Na holuba hřivnáče dnes narazíte v městském parku v centru města běžně,\" říká zoolog brněnské Agentury ochrany přírody a krajiny Roman Zajíček.
Pokračování na straně 18
Dokončení ze strany 15
Na řekách ve velkých městech jsme si běžně zvykli vídat labutě. Osudy jedné dvojice těchto vodních ptáků sledovala při loňských povodních třeba Plzeň. Ale pro tyto krásné tvory je městský život poměrně nebezpečný. \"V Praze jsou dva mosty, kterým soukromě říkám mosty smrti,\" konstatuje Věra Aladžasová-Přibylová. Příliš drsný název? Ne, jen pojmenování skutečnosti. Labuť, která přelétává přes most, velmi často narazí do tramvajových trolejí. V případě Čechova mostu a mostu Legií tvoří pozadí mostu zelený svah. Šedé dráty proti němu nejsou vidět a labuť do nich narazí rychlostí 40 kilometrů v hodině. Pokud ji nezabije elektrický proud, skončí s vážnými zlomeninami křídel. Někdy labutím (a také kachnám) může uškodit i dobře míněné krmení. Pokud jim \"přilepšujete\" v zimě, je všechno v pořádku. V období, kdy tito vodní ptáci vyvádějí mladé, je raději nechte být. \"Je to, jako když přijdete do mateřské školky a nasypete dětem lentilky. Taky nebudou chtít jíst školková jídla. Kachny a labutě si na snadný přístup k potravě velice rychle zvyknou. Neučí se hledat si potravu samy. V zimě jsou pak líné odletět na tekoucí vodu a zamrzají,\" upozorňuje Věra Aladžasová-Přibylová. V některých evropských městech, například v Berlíně, za \"letní\" krmení kachen a labutí můžete dostat poměrně vysokou pokutu. Labutí rodinku můžete potkat i v dalších městech - například v Brně či Plzni. Města - to jsou v podstatě příjemné jeskyně. Aspoň pro některé druhy netopýrů, kteří si v lidských příbytcích hledají náhradu za svá zimoviště. Netopýři přilétají zvláště v podzimních měsících, zalezou do chodby nebo se pověsí zvenku na budovu a uloží se k zimnímu spánku. \"Někdy si k přezimování vyberou dost kuriózní místa. Nedávno jsme \'vystěhovávali\' kolonii netopýrů, kteří se ubytovali v dálničním mostu,\" uvádí Aladžasová. Jindy se rozhodnout strávit zimu pohodlně přímo v bytě. Podle Zajíčka se do nich dostávají ventilačními okénky. \"V pokoji jednoho bytu jsme jich nedávno napočítali 365,\" říká. Ve městech žijí i šelmy - i když některé z nich se vejdou do dlaně. Jsou to lasice kolčavy, čím dál četnější jsou i kuny. \"Lasice je velmi užitečná. Hubí hodně hlodavců. Její výskyt jsme zaznamenali například na Jihozápadním Městě, kde se pohybuje ve sklepích domů,\" říká Věra Aladžasová-Přibylová. Kuna je jiný kalibr. Pokud máte to \"štěstí\" a zabydlí se právě na vaší půdě, je to skoro jako boj o přežití. Při prvním seznámení se chvíli domníváte, že na půdě řádí tlupa zlodějů (jeden nebohý \"bytný\" to popsal přiléhavě jako dupot stáda slonů). A to není nic proti tomu, když na půdě propuknou námluvy... Podobně halasní jsou i ježci. Samozřejmě, sdělení, že ve městech žijí ježci, dnes už nikoho neohromí. Pokud ovšem nebudete na toto téma mluvit s obyvatelem Brna. Ještě před několika lety se totiž mohl pochlubit velkou raritou. \"U budovy, kterou místní obyvatelé nazývají Bílý dům, jsme objevili ježka - albína. Měl barvu bílé kávy. Vypustili jsme ho do okrajové části Brna,\" říká Zajíček. Bílá barva je u místních zvířat docela v kursu na brněnském ústředním hřbitově již několik let žije rodinka bílých veverek. Senzaci v moravské metropoli způsobila populace užovek hladkých. Těmto hadům, kteří jsou původně obyvateli stepních lokalit, se na Moravě líbí. \"Dostaly se až na vlakové nádraží a vyděsily cestující i zaměstnance drah, kteří si je spletli se zmijemi,\" říká Zajíček. Podobně senzačně možná ze začátku působí i poprvé na vlastní oči spatřená liška. Ačkoli by to jen málokdo čekal, liška se dá najít téměř na každém větším zeleném celku. Narazit na ni můžete i během romantické procházky po Petříně. \"Před dvěma lety žila liščí rodinka v Kyjích. Děti krmily liščata svými svačinami. Ochočené lišky pak chodily žebrat k silnici,\" líčí Aladžasová.
Samice daňka na Zahradním Městě
Zástupců lesní říše ale do měst proniká stále víc - třeba v okolí Prahy žije poměrně velká populace srnčí zvěře. Koncem loňského roku sem dokonce zabloudilo několik daňků. Ti byli odchyceni a vráceni do přírody. Jedné samici se ale v hlavním městě zalíbilo a po celou zimu žila na železničním náspu mezi Zahradním Městem a Skalkou. \"Mufloní populace v Praze čítá asi čtyřicet kusů. Pokojně si žijí v Krčském lese,\" říká Aladžasová. Je určitě dobře, že můžeme při procházce po velkoměstě pozorovat zvířata, po kterých ještě před několika lety nebylo ani památky. Je určitě dobře, že si zvykla na náš životní styl a že se vracejí na místa, odkud je člověk vystrnadil. Není to ale soužití bezproblémové. Přizpůsobivost má své meze - jen těžko se třeba labutí mláďata naučí vyhýbat se elektrickým drátům, jen s obtížemi se srny pokoušejí přecházet rušné dálnice. \"U nás ve stanici každý den ošetříme deset až dvacet kusů, roční příjem je okolo dvaceti tisíc zraněných zvířat a ptáků,\" říká Věra Aladžasová-Přibylová. Nejucelenější informace o tom, jaké živočišné druhy a v jakém počtu se ve velkých městech a jejich okolí vyskytují, mají především ochranářské spolky, agentury ochrany přírody a v neposlední řadě i záchranné stanice zraněných živočichů. \"My toto cíleně nemapujeme,\" říká ing. Stanislav Průša, vedoucí odboru životního prostředí karlovarského magistrátu. \"Zaměřujeme se na cílené akce - například každé jaro provádíme přenos žab. Na tuto akci každoročně vyčleňujeme určitý finanční obnos, za který pořizujeme vybavení. Do akce nasazujeme vlastní lidi, ale pomáhají nám i dobrovolníci.\" Hana Chaloupková z oddělení ochrany přírody při telčském magistrátu k tomu dodává: \"Tohle je spíš záležitost městské samosprávy, my se výskytem zvířat ve městě a okolí nezabýváme. Nedávno jsme pro ministerstvo zemědělství ve spolupráci s mysliveckým sdružením prováděli počítání vyder\".
Zdroj: Lidové noviny
Sdílet článek na sociálních sítích