Vědci přenesli gen chránící brambory proti onemocnění
Američtí vědci dosáhli pomocí genu izolovaného z divoce rostoucích brambor u
komerční odrůdy odolnost vůči houbovitému onemocnění, jež jinak vyžaduje silné
dávky chemických postřiků. Brambory, plodina andského původu, v pokolumbovském
období rychle pronikly do Evropy. Na řadě míst se staly základní potravinou,
zejména chudších skupin obyvatelstva. O to horší pak vždycky byly důsledky
jejich neúrody. Nejtragičtěji to dopadlo při takzvaném bramborovém hladomoru v
Irsku roku 1845, který způsobilo napadení této plodiny houbou Phytophthora
infestans. Asi milión Irů zemřelo hladem nebo na nemoci z hladu, ještě více se
jich muselo vystěhovat. Populaci Irska to zasadilo ránu, z níž se nikdy
nevzpamatovala. Vzpomínky na trestuhodnou nečinnost tehdejší britské vlády dosud
zatěžují irsko-britské vztahy. Víceméně žádná z dnes pěstovaných komerčních
odrůd brambor není vůči zmíněné houbě přirozeně odolná. Bramborové kultury je
proto třeba intenzívně ošetřovat chemickými postřiky. To má závažné negativní
důsledky. Nejde ani tak o potravinovou kvalitu vypěstovaných brambor, jako spíše
o znečištění spodních vod a zasažení organismů v okolní přírodě. Na divoce
rostoucí brambory druhu Solanum bulbocastanum je ovšem houba P. infestans
krátká. Badatelé z týmu Johna Helgesona z Wisconsinské univerzity v Madisonu
nyní v časopise Proceedings of the National Academy of Sciences (PNAS) napsali,
že se jim povedlo identifikovat shluk čtyř genů, který těmto divokým bramborám
propůjčuje ochranu před nákazou. Výzkumníci zavedli kopie jednotlivých genů do
komerční odrůdy domestikovaných brambor druhu Solanum tuberosum. Část rostlin
infikovali houbou, část sloužila jako kontrola. Tři geny \"nefungovaly\".
Brambory s nimi byly na houbu nadále citlivé. Na listech se jim objevilo
příznačné poškození, jež nakonec vedlo k rozsáhlé hnilobě a odumření rostliny.
Se čtvrtým, označeným RB, však rostliny odolaly řadě variant houby. Pokud je
nákaza vůbec postihla, probíhala pomaleji a pouze na spodních listech.
Výzkumníci věří, že pěstování brambor s genem RB by mohlo výrazně snížit potřebu
fungicidů a tím i chemickou zátěž životního prostředí. ZDROJ: Zdraví Věda a lidé
Američtí vědci dosáhli pomocí genu izolovaného z divoce rostoucích brambor u komerční odrůdy odolnost vůči houbovitému onemocnění, jež jinak vyžaduje silné dávky chemických postřiků.
Brambory, plodina andského původu, v pokolumbovském období rychle pronikly do Evropy. Na řadě míst se staly základní potravinou, zejména chudších skupin obyvatelstva. O to horší pak vždycky byly důsledky jejich neúrody. Nejtragičtěji to dopadlo při takzvaném bramborovém hladomoru v Irsku roku 1845, který způsobilo napadení této plodiny houbou Phytophthora infestans. Asi milión Irů zemřelo hladem nebo na nemoci z hladu, ještě více se jich muselo vystěhovat. Populaci Irska to zasadilo ránu, z níž se nikdy nevzpamatovala. Vzpomínky na trestuhodnou nečinnost tehdejší britské vlády dosud zatěžují irsko-britské vztahy.
Víceméně žádná z dnes pěstovaných komerčních odrůd brambor není vůči zmíněné houbě přirozeně odolná. Bramborové kultury je proto třeba intenzívně ošetřovat chemickými postřiky. To má závažné negativní důsledky. Nejde ani tak o potravinovou kvalitu vypěstovaných brambor, jako spíše o znečištění spodních vod a zasažení organismů v okolní přírodě.
Na divoce rostoucí brambory druhu Solanum bulbocastanum je ovšem houba P. infestans krátká. Badatelé z týmu Johna Helgesona z Wisconsinské univerzity v Madisonu nyní v časopise Proceedings of the National Academy of Sciences (PNAS) napsali, že se jim povedlo identifikovat shluk čtyř genů, který těmto divokým bramborám propůjčuje ochranu před nákazou. Výzkumníci zavedli kopie jednotlivých genů do komerční odrůdy domestikovaných brambor druhu Solanum tuberosum. Část rostlin infikovali houbou, část sloužila jako kontrola. Tři geny \"nefungovaly\". Brambory s nimi byly na houbu nadále citlivé. Na listech se jim objevilo příznačné poškození, jež nakonec vedlo k rozsáhlé hnilobě a odumření rostliny.
Se čtvrtým, označeným RB, však rostliny odolaly řadě variant houby. Pokud je nákaza vůbec postihla, probíhala pomaleji a pouze na spodních listech. Výzkumníci věří, že pěstování brambor s genem RB by mohlo výrazně snížit potřebu fungicidů a tím i chemickou zátěž životního prostředí.
ZDROJ: Zdraví Věda a lidé
Sdílet článek na sociálních sítích