Krmit a rybařit

V tuňákových sádkách v jižní Austrálii zavládl poplach: o rozruch se postaral čtyři metry dlouhý bílý žralok. Paula, jak pokřtili žraločí dámu zaměstnanci rybí farmy, se ocitla v plovoucí kleci při pronásledování tuleně. Přímo uprostřed tří set tuňáků, své oblíbené potravy. Paula se mohla dosyta nažrat. Jenže když byla opět na svobodě, chyběli jen dva tuňáci a tuleň. Buď ztratila chuť, když si uvědomila, že je v úzkých. Anebo patří stejně jako George Kastner k těm, kteří nepovažují ryby z výkrmu za právě chutné. Kastner, který provozuje v Meckenheimu u Bonnu největší lahůdkové speditérství v Evropě, přísahá na divoce žijící ryby. Jeho Rungis Express zásobuje špičkové kuchaře, luxusní hotely a obchodníky s delikatesami po celé zeměkouli. Pro Kastnera jsou kultury pod vodní hladinou masovým chovem - a je to údajně znát na jejich chuti: \"Rozdíl mezi chovaným a divokým lososem je stejně velký jako mezi vejci z nosné baterie a od volně běhajících slepic.\" Mlsné jazýčky mohou prohlašovat cokoli, ale vítězné tažení chovaných ryb není k zastavení. Tzv. aquakultury se staly ve světě obrovským kšeftem. V plovoucích klecích v moři a řekách, v rybnících a chovných kádích žije nyní přes 210 živočišných druhů. Branže roste každým rokem o víc než devět procent, roční obrat dělá zhruba 60 miliard dolarů. Investoři uvažují, že vybudují zejména v Asii a Jižní Americe zcela nové průmyslové odvětví. Rozmanitost nabídky stoupá, ceny klesají. Jenže to, co těší spotřebitele, dělá \"vodním zemědělcům\" těžkou hlavu. Rubem mince je, že aquafarmy jsou jen zřídka ekologické. Bezskrupolózní obchodníci pouštějí do vody zakázaná antibiotika, která urychlují výkrm. Tváří v tvář pustému moři bez ryb a potřebě uživit stále větší počet obyvatel zeměkoule nelze však důležitost tohoto chovu pominout - kultura pod vodou roste rychleji než jakákoli jiná forma produkce potravin. Už nyní pochází třetina světové spotřeby ryb a mořských produktů z farem, tvrdí studie Světové potravinářské organizace FAO. V roce 1979 ležel podíl ještě pod hranicí čtyř procent. Celosvětově se \"vodní produkce\" zvýšila za pět let z 27 milionů tun na 38 milionů tun v roce 2001. Zatímco množství chycených ryb stagnuje pod hranicí 100 milionů tun, počítají odborníci z Fao do roku 2030 s explozí chovaných ryb z 54 milionů na 92 milionů tun. Nejvíce bude profitovat Asie, 70 procent přírůstku má připadnout Číně. Ta je dnes s 25 miliony tun s přehledem největším producentem vykrmovaných ryb. Prostý způsob odchovu nabízí rozvojovým zemím atraktivní možnost, jak si vydělat. Polovina všech aquaproduktů pochází právě odtud. \"Pro rozvojové země jsou nejdůležitějším zdrojem deviz,\" říká Helga Josupeit z FAO. V Chile jsou exportním šlágrem pstruzi a lososi. V pstruzích vede Chile světové pořadí před Norskem, u lososů je tomu obráceně. Přitom lososi v sádkách jižně od Äquatoru nejsou vůbec domácí. Chilské podniky ale průběžně studují, které ryby a mořské tvory by bylo možné chovat na 700 kilometrů dlouhém pobřeží Pacifiku. Ten, kdo sahá do mrazicího boxu v supermarketu po mořských garnátech a myslí na nekonečné mořské dálavy, se zhruba ve čtvrtině případů hrubě mýlí. Garnáti, prodávaní jako shrimps, krevety, prawns nebo krabi, představují pětinu celosvětového obchodu s plody moře. V roce 1994 činila jejich produkce 170 tisíc tun. V roce 2002 se tento objem skoro zdesateronásobil na 1,6 milionu tun. Jedničkou je Thajsko s 300 tisíci tunami krabů, následuje Čína, Indonésie, Ekvádor a Indie. V Latinské Americe - po Asii největším dodavateli korýšů - vytlačila Brazílie z čela Ekvádor. Světové ceny garnátů klesají. Jestliže platili američtí velkooobchodníci ještě před třemi lety za kilogram krevet šest dolarů, jsou to nyní jen tři dolary. Evropská unie podporuje aquakultury od začátku 70. let. Francie patří k celosvětově největším chovatelům ryb a mořských zvířat. Před dvěma lety \"sklidili\" francouzští chovatelé 108 tisíc tun ústřic a 70 tisíc tun mušlí. Ročně vytáhnou z vody 61 tisíc tun převážně lososů a pstruhů. Také Řecko patří k premiantům. Loni vykrmilo 24 tisíc tun mořských vlků a zlatých cejnů. Ve Španělsku vydržuje firma Pescanova jednu z největších námořních flotil světa. Ovšem v budoucnu má být oporou podniku právě chov pod hladinou. V roce 2004 hodlá Pescanova investovat do potřebných zařízení 72 milionů eur, obrat u kultivovaných ryb má stoupnout z 20 na 50 procent. V Atlantiku u Muxíe se chce na 300 tisících čtverečních metrech zaměřit od roku 2006 na kambaly. Plánovaný roční obrat: 50 milionů eur. Třebaže kvalita není vždy taková, jakou by si spotřebitel přál, vytlačují moderní metody tradiční způsoby lovu a odchytu. Aquakultura se prosazuje, protože je praktická a účinná. Nebo jinak: moderní lovné flotily udělaly z moře prázdnou nádrž, a tak jiná alternativa ani neexistuje. Červená treska byla už zapsána na seznam ohrožených druhů. Tuňáci a jiné oceňované \"pochoutky\" ji mohou brzo následovat. Nicméně všechny druhy se chovat nedají. Ale i to je prý jen otázka času. Mladí tuňáci museli být dosud loveni v moři, na jateční váhu se dostávali v zajetí. Japonští vědci teď oznámili, že se jim podařilo rozmnožit tuňáky v laboratoři. Také tuňáci, kterými opovrhl žralok Paula, patří k objektům bádání. Ironií osudu je, že vědci chtějí zjistit, zda pobyt ve \"výběhu\" poznamená jejich chuť. Zda bude dravcův nezájem zanesen do hlasování, není jasné. AUTOR: WIRTSCHAFTSWOCHE (redakčně kráceno) ZDROJ: EKONOM