Zkušenosti s vypracováním žádostí o vydání integrovaného povolení

Provozovatelé vybraných (tzv. nových) zařízení definovaných v § 43 pak měli tuto lhůtu zkrácenu a zákon jim ukládal povinnost podat nejpozději do 31. března 2003 žádost o vydání integrovaného povolení (dále jen žádost). V současné době jsou již všechny žádosti provozovatelů těchto zařízení podány a je na místě pohovořit o zkušenostech s jejich tvorbou. MEZITITULEK: Účast v pilotních projektech Náležitosti žádosti jsou upraveny vyhláškou č. 554/2002 Sb., která byla přijata pár dnů před nabytím účinnosti zákona, tedy cca 3 měsíce před termínem, stanoveným zákonem k odevzdání žádostí pro nová zařízení. Zdálo by se tedy, že jednotliví provozovatelé a zpracovatelé žádostí měli s ohledem na rozsáhlost dokumentu žádosti málo času na jeho zpracování, avšak provozovatelé zodpovědně přistupující k problematice integrované prevence se mohli zúčastnit např. pilotních projektů zpracovávání žádostí a simulovaných vydání integrovaných povolení garantovaných MŽP. Tito provozovatelé byli dobře připraveni a žádosti zpracované formou pilotních projektů většinou stačilo pouze doplnit o aktuální data. U zbylých provozovatelů však nastala horečnatá práce s hledáním relevantních podkladů, na jejichž základě by byli schopni žádost vyplnit, případně přenechali tuto činnost jiným právním subjektům. Vyhláška, na jejímž základě byla žádost formou tabulek zpracována, člení text do kapitol pokrývajících postupně veškeré oblasti charakterizující zařízení z hlediska: popisu zařízení a s ním přímo spojených činností, popisu surovin a pomocných materiálů, dalších látek a energií, emisí a jejich zdrojů, odpadů včetně opatření k jejich předcházení, monitoringu. Na aplikaci zákona byli dobře připraveni provozovatelé těch zařízení, která při své stavbě vyžadovala EIA, kteří zavedli systémy řízení podle norem řady ISO 14 000 a 9 000 nebo projekty čistší produkce, hodnocení životních cyklů výrobků apod. Tvorba žádosti v těchto provozech nebyla problematická: informace potřebné pro zpracování žádostí čerpala naše inženýrsko-konzultantská společnost z dokumentů vzniklých během zavádění a monitorování těchto projektů. MEZITITULEK: Odbourání nedůvěry Jedním z prvotních problémů při tvorbě žádosti bylo odbourání nedůvěry ze strany provozovatele zařízení. Ten si musel uvědomit, že bez podrobných a strategických informací není zpracovatel schopen vytvořit žádost obsahující veškeré požadované náležitosti. Odevzdání neúplné žádosti by vyvolalo nutnost žádost dopracovat, a tím prodloužit řízení o vydání integrovaného povolení. Pro účely řízení lze tyto údaje označit jako chráněné. Klíčovou otázkou tvorby žádosti bylo přesné vymezení, členění a zařazení technických a technologických jednotek spadajících pod účinnost zákona. U zařízení definovaných zákonem jako celek byl tento problém řešen hranicemi areálu, avšak u zařízení, kde pod účinnost zákona spadaly pouze některé výrobní linky, se mnohdy jevil tento problém jako neřešitelný. Provoz všech zařízení je přímo či nepřímo propojen a je na zvážení zpracovatele a provozovatele, které jednotky (kromě zákonem definovaných) do integrovaného povolení zahrne. K vlastnímu popisu těchto jednotek a činností spojených byla využita technická dokumentace jednotek a spolupráce s techniky a technology provozovatele. Jednotlivé tabulky žádosti představovaly dostatečně malé samostatné jednotky (většinou jednotlivé stroje), jejichž provozní parametry byly samostatně monitorovány a existovala jejich technická specifikace. Z těchto samostatných částí pak byla sestavena požadovaná bloková schémata. K specifikaci kapitoly 7 byly jako podkladové materiály využily např. bezpečnostní listy jednotlivých látek, požadavky na vstupní suroviny definované firemními normami, hodnoty vstupního testování surovin. Kvantifikace spotřeb byla sestavena ze surovinového hospodářství. Pro uvedení hodnot palivo-energetické bilance byl využit energetický audit a tam, kde nebyl proveden, jednotlivé spotřeby energií či surovin k jeho výrobě. Problematickou otázkou této kapitoly bylo definovat, které suroviny a pomocné látky v žádosti uvést. Zařízení, jichž se problematika IPPC týká, často i dlouhodobě testují velké množství surovin a látek. Při rozhodování, jaké suroviny do žádosti zahrnout, jsme se rozhodli v duchu definice zařízení pouze pro suroviny a materiály, které neslouží k výzkumu, vývoji a zkoušení nových výrobků a procesů. MEZITITULEK: Sledované údaje o znečištění Informace o kvalifikaci a kvantifikaci emisí do ovzduší, o produkci odpadních vod a pevných odpadů nebylo problematické získat, neboť v závislosti na složkové legislativě jsou pečlivě sledovány. Pro sestavení kapitoly jsme využívali např. protokoly o autorizovaných měřeních, materiály pro výpočet poplatků za znečišťování ovzduší, údaje o koncentracích a množstvích vypouštěného znečištění a objemech vypouštěných odpadních vod, výpočty koncentrací látek znečišťujících odpadní vody, hlášení o produkci odpadů, případně jiné materiály hodnotící v předmětných oblastech environmentální parametry zařízení. Pro tvorbu kapitoly charakterizující stav a ovlivnění dotčeného území byla nejvhodnějším podkladem dokumentace EIA. V případech, kdy nebyla k dispozici, byly informačními prameny územní plán obce a další materiály popisující předmětnou lokalitu. Při zpracování žádostí jsme se často setkali s přáním provozovatelů zpracovat pouze tuto kapitolu. Je zřejmé, že provozovatelé se nejsou dostatečně odborně zdatní pro zpracování této kapitoly na rozdíl od technických částí žádosti. MEZITITULEK: Preventivní opatření K popisu dosavadních či zvažovaných opatření preventivního charakteru, opatření k předcházení vzniku, úpravě a využívání odpadů, nebo opatření k monitorování emisí byly využity cíle stanovené na základě zavedených systémů řízení dle norem řady ISO 14 000 a 9 000. V zařízeních, kde tyto systémy zavedeny nebyly, vznikl problém zvažovaná opatření popsat a kvantifikovat. V kapitole 13. navrhující závazné podmínky provozu zařízení byl kladen velký důraz na diskusi s provozovatelem, neboť hlavně ten může na základě strategických, výrobních a environmentálních plánů určit možnosti zařízení a stanovit limity, na základě kterých se bude odvíjet budoucnost provozu. K porovnání požadovaných parametrů s nejlepšími dostupnými technikami byly v žádosti využity dokumenty BREF a v oblastech, pro které tyto dokumenty neexistovaly nebo nebyly ve finální verzi, byly pro srovnání využity hodnoty dané normami či srovnatelnými parametry obdobných, technicky vyspělých zařízení. MEZITITULEK: Forma dokumentů Poslední komentář bych rád věnoval požadovanému množství a formě předávaných dokumentů. Přestože žijeme ve 21. století, je neustále potřeba předávat správnímu úřadu veškeré dokumenty v několika písemných vyhotoveních. Žádost o vydání integrovaného povolení mnohdy obsahuje i několik set stran a dokument společně s obdobně rozsáhlou přílohovou částí tvoří značně objemný svazek. Žádost je rozsáhlý dokument, avšak bez podrobných informací obsahujících i strategické a chráněné údaje o jednotlivých parametrech zařízení by kompetentní správní orgány nebyly schopny zhodnotit kvalitu použitých technik, stanovit závazné podmínky provozu a vydat integrované povolení. Zástupci provozovatele zařízení (ekolog, energetik, odpadový hospodář) zodpovědně přistupující k problematice životního prostředí jsou schopni vypracovat žádost samostatně, neboť mají k dispozici dostatek informací o environmentálních parametrech zařízení. Většina provozovatelů je však výrazně zaměřena na výrobní parametry a v těchto provozech bych doporučil zadat zpracování žádosti odborným firmám. AUTOR: Ing. Michal Damek GHE, a. s. ZDROJ: ODPADY