Opět o myslivosti - ústavní stížnost na špatný zákon je podána

Nejen řada poslanců a senátorů, ale především vlastníci honebních pozemků, řada myslivců i honebních společenstev, některé svazy a sdružení zjistili, že mnohá ustanovení zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů jsou v rozporu s článkem 89 odst. 2 Ústavy ČR, články 1, 3, 4 a 11 Listiny základních práv a svobod a čl. 1 Dodatkového protokolu č. 1 k Úmluvě a ochraně lidských práv a základních svobod. Nejen proto je dostatek důvodů, aby řada těchto ustanovení, a tím i celý zákon byl zrušen. Stojí tedy za to položit si otázku, proč vůbec jsou navrhovány a schvalovány zákony, které jsou v rozporu nebo obcházejí zákony o vyšší právní síle, kdo je navrhuje a proč, zvláště nejedná-li se zase o tak závažnou právní normu. Jakoby tu někdo zkoušel skrze pokračující rádoby národní frontu co občan vydrží, a že užívací práva v Čechách jsou více jak vlastnická. Za povšimnutí stojí již sám fakt, že myslivecká činnost, coby činnost zájmová, je hájena zákonem. Která že se to pyšní ještě jiná zájmová činnost takové pozornosti, která poslance vede k privilegovanosti úzké skupinky občanské společnosti - myslivců? Zákon č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů upravuje podle ust. § 1 odst. (1): - chov a zachování volně žijících druhů zvěře na území ČR; - výjimečné držení zvěře v zajetí; - dovoz a vypouštění živočichů, kteří nežijí na území ČR; - dovoz a vývoz živé zvěře; - tvorbu a využití honiteb; - postavení a právní poměry honebního společenstva; - ochranu myslivosti; - užívání honebních pozemků a zlepšování životních podmínek zvěře; - regulaci stavů zvěře, provádění lovu zvěře, včetně lovu zvěře na nehonebních pozemcích; - provádění lovu živočichů, kteří nejsou zvěří; - náhradu škody způsobené zvěří a při provozování myslivosti, jakožto i náhradu škody způsobené na zvěři a na mysliveckých zařízeních; - kontrolu ulovené zvěře; - výkon státní správy myslivosti, dozoru a sankce za neplnění nebo porušení povinností; - státní podporu udržení historické a kulturní úrovně a tradic české myslivosti. Než se zmíním o jednotlivých ustanoveních, zejména o jejich obsahu a o důvodech, které vedou k návrhu na jejich zrušení, chci se zaměřit na koncepční a legislativní nedostatky napadeného předpisu. Ustanovení zákona č. 449/2001 Sb. nerespektuje právo myslivosti jako právo reálné - nedílně související s vlastnictvím honebního pozemku. Právo myslivosti je podle ust. § 2, zákona definováno jako souhrn práva povinností zvěř chránit, cílevědomě chovat, lovit, přivlastňovat si ulovenou nebo nalezenou uhynulou zvěř, její vývojová stadia a shozy paroží, jakož i užívat k tomu v nezbytné míře honebních pozemků. Toto ustanovení zákona o myslivosti tak navazuje na právní úpravu myslivosti z r. 1962, kdy je vlastník honebního pozemku vnímán jako objekt zákona ve spojení s vlastnictvím honebního pozemku. Napadený zákon o myslivosti nerozlišuje mezi právem myslivosti, které je nedílně spojeno s honebním pozemkem a právem výkonu myslivosti podle ustanovení zákona. Právní úprava myslivosti, platná na území Československa po roce 1918 vždy respektovala existenci práva myslivosti a práva výkonu myslivosti. Honební zákon pro Čechy č. 49/1866 čes. z. z. (ust. § 1), vládní nařízení č. 127/1941, o myslivosti (ust. § 3) i zák. č. 225/1947 Sb., o myslivosti (ust. § 1) vždy deklarovaly právo myslivosti vlastníku pozemku. Toto právo nebylo možné zřídit jako samostatné věcné právo. Právní úprava myslivosti po roce 1948 reagovala na společenský vývoj, zejména na vznik všelidového vlastnictví, kolektivistického zemědělství a s tím souvisejícím vznikem zemědělsko-lesnických organizací. Tyto spravovaly výraznou většinu honebních pozemků. Soukromé vlastnictví téměř neexistovalo a z tohoto důvodu odpadl problém s úpravou vztahu k soukromým fyzickým osobám. Právní úprava myslivosti po r. 1990 doznala změn především v uznání práva myslivosti jako práva přináležející vlastníku pozemku (novela zák. č. 270/1992 Sb.). Napadený zákon č. 449/2001 Sb. se nechává silně inspirovat právní úpravou ze šedesátých let minulého století a právní úprava v něm obsažená nerespektuje základní pravidla ochrany vlastnictví a přiměřenosti zásahů do vlastnického práva. Zákon č. 449/2001 Sb. je nevyvážený z hlediska vzájemných práv a povinností vlastníků honebních pozemků a jejich uživatelů. Vlastník pozemku se tak díky skutečnosti, že právo myslivosti není vázáno k vlastnictví pozemku ocitá v pozici objektu zákona, ve spojení s vlastněným honebním pozemkem. Vlastník honebního pozemku, narozdíl od uživatele či držitele honitby, není oprávněn dávat vyjádření k mnoha důležitým skutečnostem, upraveným zákonem č. 449/2001 Sb. v platném znění. Právní úprava je z tohoto důvodu neodůvodněně nevyvážená a poskytuje více oprávnění a výhod ve vztahu k pozemku subjektu právně slabšímu (uživatel honitby, držitel honitby), než samotnému vlastníkovi: - vypouštění zvěře na pozemky; - vypouštění zvěře ze záchranných chovů; - zřizování napajedel, krmelců, posedů a zásypů; - nemožnost vlastníka střílet a lovit zvěř na svém pozemku; - omezení vlastníka podle ust. §§ 9 a 10. Nepatřičná jsou tedy omezení vlastníka, dotýkající se možnosti disponování s pozemkem a jeho užívání, zejména hospodářského. Ustanovení §§ 9 a 10, zák. č. 449/2001 Sb. stanoví omezení a zákazy dané v zájmu ochrany, resp. povinnosti vlastníků pozemků. V zákoně již ale nenajdeme odpovídající ustanovení o povinnosti osob vykonávajících myslivost ve vztahu k ochraně a šetření honebních pozemků a úrodě na nich se nacházející. Takové ustanovení bylo obsaženo např.v ust. § 33, honebního zákona pro Čechy č. 49/1866 čes. z. z.: \"Pokud úroda není z pole sklizena, není dovoleno bez přivolení toho, čí úroda jest, ani na polích honiti, ani psů honících na ně vypouštěti, leč tu, kde jsou brambory, řepa a zelí.\" Výrazným legislativním nedostatkem zákona č. 449/2001 Sb. je i zakotvení a užívání překonané terminologie a pojetí vztahu společnosti a stavu státu k vyváženému krajinnému ekosystému a to zejména v ust. § 1 a § 2, zákona. Listina základních práv a svobod upravuje v ustanovení čl. 35 právo každého na příznivé životní prostředí. Je přitom nezpochybnitelným faktem, že se zájmová činnost, provozovaná prostřednictvím mysliveckých sdružení, na udržování části ekosystému podílí. Ten nejdůležitější prvek - tvorba životního prostředí, zajišťující harmonické prostředí i pro zvěř, však leží toliko na vlastnících pozemků. Jen na vůli vlastníků totiž záleží, nakolik omezí svoje vlastnická práva v zájmu životního prostředí a poskytnou svůj majetek na tvorbu krajinných prvků prospěšných i pro zvěř (remízky, aleje ovocných stromů, větrolamy, polní cesty, selské lesíky...). Tyto krajinné prvky byly zdevastovány v polovině minulého století státem, v souvislosti s násilnou kolektivizací, združstevněním a extenzivní zemědělskou výrobou. Myslivec a zřejmě ani stát (jak i v minulosti prokázal) nedokáže narozdíl od vlastníka pozemku krajinu obnovovat - dokáže ji možná pouze udržovat ve stavu v jakém se již dlouhodobě a dnes i protiprávně nachází (rozorané louky a pastviny, meze, polní cesty, úzkoprsé meliorace mokřadních luk, pramenišť a drobných vodotečí) a zákon tak jednostranně umožňuje pouze těmto subjektům podílet se na tvorbě životního prostředí. K vlastníkům pozemků přistupuje stát v této normě pouze prostřednictvím jiných, autoritativních právních předpisů, jimiž neupravuje sebou napáchané škody na životním prostředí. Aktivní podíl na tvorbě krajiny tedy stát ukládá myslivcům, aniž by tito měli jakékoliv dispoziční právo k pozemkům jiných vlastníků. Zákon č. 449/2001 Sb. neupravuje a tím de facto popírá právo vlastníka na tvorbu životního prostředí, chov a přikrmování zvěře, rozhodování o využití části ekosystému životního prostředí (např. vypouštění cizích druhů zvěře či druhů domácích z umělých odchovů). Tyto zásadní zásahy do biotopu umožňuje naopak osobám jiným (např. ustanovení § 1 písm. d)), popřípadě státu a to v rozporu s ustanovením článku 11 a 35 Listiny. V rámci zákona tak stojí proti sobě dva zájmy. Zájem na ochraně vlastnictví (státem deklarováno v ust. čl. 11, Listiny) a zájem na ochraně životního prostředí (čl. 35, Listiny). Myslivost je jen nepatrnou částí práva uvedeného v čl. 35 Listiny a je otázka, zda-li je možno myslivost takto oddělit ze sféry tvorby a ochrany životního prostředí. A to navíc za situace, kdy jsou významně omezována vlastnická práva. Proč např. práva týkající se ochrany zvěře a potírání pytláctví, uvedená v zákoně, nejsou garantována i ochráncům flóry, biotopů, stromů, kamenů a jiných ekosystémových součástí. Zákonem jsou neodůvodněně omezována vlastnická práva majitelů honebních pozemků za účelem naplňování části zájmu chráněného státem v čl. 35 Listiny. Myslivost ani odtud není zájmovou činností ve veřejném zájmu, jakkoliv se to snaží zákonem stát suplovat. Vlastník pozemku není uvedeným zákonem vnímán vůbec jako subjekt práva, ale jen jako pouhý objekt, který je navíc překážkou takto pojaté myslivosti. Vlastník poskytuje svůj pozemek k účelům myslivosti a je zodpovědný za existenci svého majetku. Myslivost a právo myslivosti by bylo lépe chápat jako věcné břemeno, či služebnost ve vztahu k pozemku. Naopak nájemce, či držitelé honitby nejsou vlastníkovi odpovědni za žádné povinnosti. Zákon o myslivosti rovněž poskytuje nepřiměřená oprávnění myslivecké stráži (hlava II. zákona) ve vztahu k jiným osobám, zejména k vlastníkům pozemků. Podle zákona je myslivecká stráž oprávněna se neomezeně pohybovat po soukromých pozemcích a omezovat pohyb vlastníka pozemku, případně usmrcovat na těchto pozemcích zvířata vlastníků těchto pozemků, nebo hospodářská zvířata nájemců těchto pozemků. Spousta legislativně technických chyb se objevila v části zákona, týkajících se honebních společenstev. Nemusí se vždy jednat o protiústavní ustanovení. Svým způsobem tyto normy omezují vlastníky pozemků, zvýhodňují představitele společenstva a neumožňují vlastníkům svobodou možnost nakládání s pozemky. Problematické body budou popsány v příštím pokračování. V Branišovicích dne 21.7.2003 Ing. Jaromír Morávek (Konzervativní strana, www.skos.cz) předseda Svazu vlastníků půdy a soukromých rolníků ČR, Zdroj: Neviditelný pes