zpravodajství životního prostředí již od roku 1999

Ropa často přináší spíše represe a válečné konflikty

18.08.2003
Geologie
Ropa často přináší spíše represe a válečné konflikty
Mnozí Iráčané se utěšují tím, že přes veškeré současné problémy je možná nečeká špatná budoucnost. Mají přece druhé největší zásoby ropy na světě. Až skončí postsaddámovský chaos a export bude v plné míře obnoven, v prosperitě by zemi nic zásadního nemělo bránit. \"V příštím roce by naše produkce měla vzrůst na 2,8 miliónu barelů za den. To znamená na úroveň z roku 1989, před Saddámovou invazí do Kuvajtu a začátkem embarga OSN,\" tvrdí Samír Ghazbán, dočasný irácký ministr ropného průmyslu, jmenovaný do této funkce americkou správou. Americká organizace Freedom House, sledující stav dodržování lidských práv ve světě, však ve své nejnovější studii varuje: Ropa často přináší místo bohatství spíše mocenské represe, politicky motivované násilí a válečné konflikty. Freedom House uvádí, že mezi nejrepresívnější a nejzkorumpovanější patří pravě režimy v zemích bohatých na ropu - Saúdské Arábii, Libyi, Angole, Nigérii, Venezuele či Indonésii. \"Tvrzení, že objevení zásob ropy znamená , že obyvatelé příslušné země začnou bohatnout a mít spokojenější život, je falešným mýtem,\" řekl agentuře AP Terry Lynn ze Stanfordské univerzity, který se zabývá vlivem nerostného bohatství na ekonomiku a politiku rozvojových zemí. V některých státech těžba ropy znamenala upevnění totalitních režimů, v některých dlouhodobé války a v jiných zase po počátečním ekonomickém růstu pozdější hluboký propad. Saúdská Arábie patří k zemím s nejnižší mírou politických a občanských svobod. Obyvatelé království se jich v jakési neformální dohodě vzdali výměnou za to, že jim vláda prostřednictvím příjmů z ropy zajistí materiální blahobyt. Tento model však přestává fungovat. Tvrdá politika režimu vede přímou úměrou k aktivitám islamistického disentu, z něhož vyrostla Al-Káida Usámy bin Ládina a atentátníci 11. září 2001. Patnáct z nich bylo občany Saúdské Arábie. A přísun peněz už není zdaleka takový jako dříve. Průměrný roční příjem na osobu poklesl z 28 tisíc dolarů v roce 1983 na současných osm tisíc. Libye je podobným příkladem. Plukovník Muammar Kaddáfí \"utopil\" ropné bohatství v nákladných megaprojektech, jakým byla například tzv. velká umělá řeka. Peníze šly také na budování prestiže a vlivu Tripolisu v Africe či Asii, přičemž jakoukoli domácí kritiku režim netoleruje. Po embargu OSN, uvaleném na zemi kvůli terorismu, zbyly většině Libyjců na hospodářský boom osmdesátých let jen vzpomínky. \"Libyjské vedení velkou část příjmů z přírodního bohatství země prohospodařilo. Bude-li tento trend pokračovat, jsou ekonomické vyhlídky dosti chmurné,\" tvrdí ve své knize Dramatický půlměsíc, vydané předloni, český arabista Eduard Gombár. Další africký exportér ropy - Nigérie - je znám chronickým střídáním civilních a vojenských vlád, které však měly jedno společné: Finance z vývozu suroviny šly většinou do kapes ministrů a jejich spolupracovníků. Obyvatelům regionů, v nichž se ropa těží, pak zbylo jen zdevastované životní prostředí. Do pozice třetího největšího vývozce v Africe se v posledních letech vyšvihla Rovníková Guinea. Přestože se životní úroveň většiny obyvatel nepochybně zvýšila, vojenský režim stupňuje represe. Představitelé opozice nápadně často umírají ve vězení a vláda prostřednictvím zvláštního úřadu kontroluje všechny e-maily, které občané státu odesílají či dostávají. Venezuela je sice pátým největším vývozcem na světě, přesto tam roste nezaměstnanost, inflace a zahraniční dluh činí 22 miliard dolarů. Původ řady vleklých ozbrojených konfliktů tkví právě v zásobách ropy. V Indonésii federální armáda krvavě potlačuje revoltu separatistů v provincii Aceh, bohaté na tuto surovinu. Dlouholetá občanská válka v Súdánu se vede také o ropná naleziště, které chce pro sebe získat jak vláda v Chartúmu, tak povstalci z jižních oblastí. I válka v Angole se vedla z části kvůli ovládnutí ropného bohatství, navíc režim v této zemi je organizací Transparency International považován za jeden z nejzkorumpovanějších na světě. Další stát s perspektivou rozsáhlé těžby - Svatý Tomáš a Princův ostrov - zažil před měsícem vojenský puč. \"Situace má jediné řešení. Evropané, Američané i Japonci se musí dohodnout, že nebudou v zemích bohatých na ropu investovat, pokud nebudou splněny některé podmínky. Především průhledná politika režimů, podporující například rozvoj školství či zdravotnictví,\" soudí politolog Michal Romancov ze Západočeské univerzity v Plzni. ZDROJ: HN
Komentáře k článku. Co si myslí ostatní?

Další články
Chystané akce
INISOFT s.r.o.
27
7. 2017
27.7.2017 - Seminář, školení
Olomouc, ibis Olomouc Centre
ASIO, spol.s r.o.
28
7. 2017
28.7.2017 - Ostatní akce
od 09:30 do cca 11:00, na YouTube
Podněty ZmapujTo
Mohlo by vás také zajímat
Naši partneři
Složky životního prostředí