zpravodajství životního prostředí již od roku 1999

Ve vlastní energetické pasti

19.08.2003
Obecné
Ve vlastní energetické pasti
Pravděpodobnost, že někde v příštích letech dojde k výpadkům v dodávkách elektřiny podobným těm, jaké zasáhly část Spojených států a Kanady, se rovná jistotě. Příčin, které je mohou vyvolat, je příliš mnoho na to, aby se jim dalo zabránit. O to víc je důležité, aby se nejen provozovatelé rozvodných sítí a elektráren, ale i představitelé států snažili ještě více než dosud čelit okolnostem, za nichž k nim může dojít. Větší hrozbu než teroristé představuje pro rozvodné sítě životní styl západní civilizace. Právě Amerika je toho typickým příkladem. Velmi vysoký stupeň elektrifikace se tam snoubí s absurdně vysokou spotřebou energií všeho druhu. Energie jsou ve Spojených státech levné, tlak na úspory je malý. Většina amerických politiků je pevně sevřena v krátkodobém volebním cyklu a zapomíná uvažovat strategicky. To samozřejmě přináší problémy v odvětvích, v nichž se výsledky nedosahují v horizontu zveřejnění nejbližšího průzkumu popularity, ale až v rozpětí desetiletí, ne-li celých generací. Typickým příkladem, který s dodávkami energie zdánlivě nesouvisí, je vášnivý odpor administrativy prezidenta George Bushe ke Kjótskému protokolu, tedy ke smlouvě, jejímž podpisem se státy zavazují částečně snížit emise škodlivých látek vypouštěných do ovzduší. Přijmout takový závazek by totiž pro vládu mimo jiné znamenalo vyvinout silný tlak na průmysl, aby výrazně investoval do něčeho, co nepřinese rychlý efekt. Takového jednání se však od politiků, jejichž zvolení stále více závisí na výši finančních darů od představitelů tohoto průmyslu, dočkáme jen výjimečně. Ostatně i současné sliby, že k obdobným výpadkům již nesmí dojít, zatím nejsou ničím jiným než teatrálními gesty. Ta jsou podložena pouze potřebou uklidnit národ. Pro Českou republiku z amerického výpadku (a jemu podobných, k nimž v minulých letech došlo v mnoha jiných zemích) plyne jasné poučení. I v době, kdy nehrozí nová světová válka, zůstává energetika strategickým odvětvím prvého řádu. Proto musí být pod přímým vlivem státu. Samozřejmě je zbytečné, aby stát vlastnil každý reaktor a rozvodný stožár. Je však nezbytné, aby si dokázal zajistit v celém odvětví výroby a distribuce energií takový vliv, který mu umožní včas čelit budoucím rizikům. Česko má dostatek nejen elektřiny, ale i výrobních kapacit. Bude to tak ještě nejméně deset let. To je však doba, která pro plánování v energetice takřka nic neznamená. Tento obor potřebuje podstatně delší strategické uvažování. Buďme proto v konečném součtu rádi, že se u nás o energetice diskutuje tak vášnivě, byť leckdy demagogicky a někdy s až neuvěřitelnou naivitou. Tyto debaty, například o smyslu jaderných elektráren, do jisté míry nutí politiky i energetiky být více ve střehu než v zemích, kde si - až do prvního výpadku dodávek - mysleli, že technika je všemocná a neomylná. Potíže s dodávkami elektřiny v letošních vedrech nemají jen Američané, ale i lidé v několika evropských zemích. Potvrzuje se tak, že tlak na úspory je oprávněný. Stejně jako snaha mít co nejpestřejší mix různých zdrojů energie, které se v krizových chvílích mohou doplňovat, případně i nahradit. AUTOR: martin.denemark@economia.cz ZDROJ: HN
Komentáře k článku. Co si myslí ostatní?

Další články
Chystané akce
Ekologický institut Veronica
28
8. 2017
28.8-3.9.2017 - Ostatní akce
Centrum Veronica Hostětín, Hostětín 86
E-expert, spol. s r.o.
26
10. 2017
26-27.10.2017 - Konference
Hotel SOREA MÁJ, Liptovský Ján, Slovensko
Podněty ZmapujTo
Mohlo by vás také zajímat
Naši partneři
Složky životního prostředí