zpravodajství životního prostředí již od roku 1999

Jak si vypustit vlastní rybník

02.09.2003
Voda
Jak si vypustit vlastní rybník
Milovníci koupání ve volné přírodě sotva pamatují horší sezonu, než je ta letošní. Rybníky zarostlé řasami a toxickými sinicemi odrazují od vody už měsíc i ty největší otrlce. Spolu s nimi bědují i majitelé poloprázdných kempů a taky ornitologové. Vlivem tropického počasí se totiž ve vodě přemnožila řada jedovatých mikroorganismů, které v posledních týdnech otrávily už stovky vodních ptáků. Potichu nezůstávají ani rybníkáři. Nejhlasitěji naříkají v Třeboni. Šéf tamního rybníkářského podniku dokonce mluví o katastrofě. Rybám prý hrozí hromadné úhyny, protože přemnožené mikroorganismy odebírají z rybníků velké množství kyslíku. Je to pláč na špatném hrobě. Za to, v jak mizerném jsou dnes rybníky stavu, totiž z velké části mohou právě rybníkáři. Mimořádně horké a suché léto jen dalo vyniknout problémům, které jejich způsob hospodaření už roky v tichosti přináší. A nejde samozřejmě jen o letní koupání. Ohroženy jsou především mimořádně cenné ekosystémy i zdroje pitné vody. Pohnojit, nakrmit, slovit Po poslední době ledové byla hlavní krajinotvornou silou na našem území voda. Řeky měly dost vody i času, vymílaly meandry, tvořily tůně a rozlévaly se do kraje. Značné části jižních Čech byly v té době ponořeny do močálů a rašelinišť. Vysoušení mokřin a mýcení lesů se stalo hlavním způsobem, jakým středověký člověk získával novou půdu pro svůj pluh. To byl hlavní důvod, proč to s druhově nesmírně bohatými mokřadními ekosystémy šlo pomalu z kopce. Naštěstí si leckterý jihočeský hospodář spočítal, že spíše než orat mizernou půdu se mu vyplatí ji zatopit rybníkem a prodávat kapry. Tak se zrodilo mimo jiné i Třeboňsko, jak je známe dnes. Rybničnaté oblasti začaly významnou měrou zadržovat vodu v krajině a staly se útočištěm organismů, které již nedokázaly žít ve stále sušším okolním prostředí. Výskyt těchto organismů a ekosystémů je tedy i jakousi vzpomínkou na doby, kdy o krajině ještě rozhodovala příroda. Kromě toho nově vzniklé nádrže umožnily přistěhování mnoha dalším, do té doby u nás nežijícím živočichům, například některým kachnám a dravcům. Využívání po všech stránkách prosperujících rybníků pak prošlo mnoha obdobími, z nichž zatím bezprecedentně nejhorší bylo socialistické průmyslové pojetí \"pohnojit, nakrmit, slovit\". Současná praxe se od něho však bohužel příliš neliší. A to dokonce ani v tak mimořádně důležité lokalitě, jakou je Chráněná krajinná oblast Třeboňsko, která je naší nejcennější, mnoha mezinárodními institucemi uznávanou mokřadní oblastí. Novým majitelem tamních rybníků se v roce 1992 v problematické privatizaci stala akciová společnost Rybářství Třeboň s jednoduchým programem: zatímco před stoletím byla výtěžnost kaprů na celém třeboňském panství 300 tun, dnes je to téměř desetinásobek. A tady jsme u kořene problému. Aby výdělek byl co nejvyšší, chovají rybníkáři dvakrát až třikrát více ryb, než kolik povoluje Správa CHKO. Navíc vodu v touze po rychlém růstu ryb hnojí a zemědělským odpadem pravidelně zamořují přes tři čtvrtiny třeboňských rybníků. Výsledkem takového hospodaření přitom nejsou jen přecpané rybníky, ale i nadměrné sycení životního prostředí množstvím organických látek, jež je dnes považováno za jeden z největších ekologických problémů. Jaké nebezpečí hrozí spodním zdrojům pitné vody, když se do rybníků nad nimi pravidelně sklápí valníky hnoje, snad není třeba dlouze rozebírat. V případě Třeboňské pánve přitom nejde o maličkost - s plochou 900 km2 je - hned po Šumavě - druhou největší chráněnou oblastí přirozené akumulace vod v jižních Čechách. Aby toho nebylo málo, berou na Třeboňsku pod horami fekálií za své i křehké vazby tamních unikátních mokřadních ekosystémů. Ornitolog Jaroslav Šimek z Biologické fakulty Jihočeské univerzity říká: \"Negativní zpětná vazba mezi početností rybí obsádky a množstvím ptáků, kteří jsou na rybníce schopni žít, je dobře známá. Intenzivní chov kaprů vytěsní nejen ptáky živící se vodními bezobratlými, ale třeba i kachny. A v zakalené vodě nakonec nenaleznou potravu ani ptáci živící se rybami samotnými.\" Luboš Adamec z třeboňské pobočky Botanického ústavu Akademie věd zase potvrzuje, že i vodní vegetace, kdysi tak bohatá, je v zoufalé situaci. Rybářství nakonec po dohodě se Správou CHKO vyhloubilo alespoň několik jam ve výtopě Rožmberka, do kterých se nedostanou kapři, čímž se vytvořil nový prostor pro ostatní organismy. S celkovou rozlohou asi 50 na 25 metrů je to ale jen malá náplast na destrukci ekosystémů a ohrožování vodních zdrojů na celém ostatním území. Turista nebo kapr Problém má na Třeboňsku ještě jednu dimenzi. Jednou z hlavních priorit (a také perspektiv) rozvoje regionu jsou lázeňství a rekreace. Kdo ale bude navštěvovat rezervaci, kde místo leknínů uvidí jen kapří hřbety v hnědé vodě? Že nejde jen o plané obavy, potvrzují i pracovníci třeboňského Informačního a kulturního střediska: \"Turisté nás navštěvují a ptají se, kde je tu nějaký rybník s čistou vodou. Říkáme jim, že takový rybník poblíž Třeboně dnes bohužel už není.\" Přemrštěné zarybnění a s ním spojené potíže přitom zdaleka nejsou problémem pouze na Třeboňsku, potýkají se s nimi prakticky všechny rybničnaté oblasti v celé republice. V okolí Třeboně však všechno bije do očí o to více, že jde o oblast, která podle měřítek Světového svazu ochrany přírody spadá do kategorie území, kde se má klást mimořádný důraz na harmonické soužití člověka s přírodou, zajištěné ekologicky vhodným hospodařením. \"Když tu provázím mezinárodní delegaci, která si chce prohlédnout naše pověstné mokřady chráněné Ramsarskou konvencí, a potkáme za celý den jedinou kachnu, stěží si lze představit větší ostudu,\" popisuje Jiří Bureš z CHKO Třeboňsko, jak harmonické soužití člověka s přírodou vypadá v představách místních rybníkářů. Ti se ale brání. Jsou prý totiž ochotni stavy v poničených rybnících snížit. Ovšem pouze pokud jim erár za takovou \"újmu\" zaplatí. \"Letos vláda nabídla určitou kompenzaci tím, že začala dotovat mimoprodukční funkce rybníků. Pokud by v něčem takovém pokračovala, budou moci majitelé způsob hospodaření změnit,\" vzkazuje výrobní ředitel Rybářství Třeboň Josef Malecha. Jiří Hulcr Autor studuje na Biologické fakultě Jihočeské univerzity. Zdroj: Respekt
Komentáře k článku. Co si myslí ostatní?

Další články
Chystané akce
INISOFT s.r.o.
27
7. 2017
27.7.2017 - Seminář, školení
Olomouc, ibis Olomouc Centre
ASIO, spol.s r.o.
28
7. 2017
28.7.2017 - Ostatní akce
od 09:30 do cca 11:00, na YouTube
Podněty ZmapujTo
Mohlo by vás také zajímat
Naši partneři
Složky životního prostředí