Spojené národy obětovaly vědu

Generální tajemník OSN Kofi Annan nedávno varoval, že nerovnováha mezi tím, kolik investují do vědy vyspělé a rozvojové země, ohrožuje jak vědeckou obec v třetím světě, tak samotný vývoj. Vyzval vědce a vědecké instituce po celém světě, aby zajistili, že se z výsledků vědeckého bádání budou moci těšit všichni lidé. Jak lidumilné. Jak osvícené. Jak pokrytecké. Vždyť OSN má být strážcem lidských práv, z nichž nejzákladnější je právo na potraviny. Když se od lidských práv upouští, je to nejčastěji proto, že jsou lidé zoufale chudí. Jedním z faktorů, který přispívá k chudobě, je neschopnost lidí efektivně se nasytit. Posláním OSN by měla být potravinová soběstačnost pro všechny. Místo toho vlastní zájmy byrokracie OSN brání chudým ve snaze zlepšit své životy - a dokonce přežít. To, že OSN svévolně obětovala vědu a techniku svým vlastním zájmům, vytváří zásadní překážky pro inovace, které by mohly pomoci nejchudším. Konkrétně angažovanost OSN v nevědecké regulaci biotechnologií zpomalí vývoj a výzkum v oblasti zemědělství, zvýší ekologické škody a zapříčiní hlad a nedostatek vody, jež postihnou milióny lidí v rozvojových zemích. Annan znovu prokázal, že hovořit je snadné. Během uplynulého desetiletí delegáti Kongresu pro biologickou rozmanitost, financovaného OSN, dojednali \"protokol o biobezpečnosti\" jako regulaci mezinárodního pohybu geneticky modifikovaných organismů. Vycházel z falešného principu předběžné opatrnosti, který předepisuje, že se u každé nové technologie musí prokázat, že je naprosto bezpečná, než ji bude možné využívat. Trocha bdělosti je jistě třeba, ale poněvadž u ničeho nelze prokázat úplnou bezpečnost, stal se princip předběžné opatrnosti sebezničující překážkou pro nové produkty. Preventivní regulace přesouvá důkazní břemeno z regulátora, který v minulosti musel prokazovat, že s jistou pravděpodobností nová technologie způsobí škody, na novátora, jenž dnes musí dokázat, že k tomu nedojde. Tento posun je neblahý, jelikož umožňuje regulačním orgánům vyžadovat jakékoli množství testů všeho druhu. Protokol o biobezpečnosti nevytváří jednotný, průhledný a vědecky správný rámec pro efektivní řízení opodstatněných rizik. Zakládá špatně vymezený globální regulační proces, který přehnaně vystrašeným, nekompetentním či zkorumpovaným regulátorům umožňuje za princip předběžné opatrnosti skrývat fakt, že zdržují či odmítají vydat povolení. Příklady zahrnují pětileté moratorium na schválení geneticky modifikovaných rostlin v Evropě a odmítnutí naléhavě potřebné potravinové pomoci pro několik afrických zemí. Jen proto, že obsahuje ty upravené odrůdy pšenice, jež se v Severní Americe běžně konzumují. Obdobně platí, že i pracovní skupina Světové zdravotnické organizace a Organizace OSN pro výživu a zemědělství vyčlenila pro různé drakonické, ba bizarní regulační procedury pouze geneticky modifikované potraviny. Evropané chtějí tyto výrobky zastavit proto, že byla výrobní technologie vyvinuta v laboratořích USA a uvedena na trh zásluhou amerického kapitálu. Pomáhají jim radikální ekologické organizace, které se stavějí proti novým technologiím. Pracovní skupina schválila procedury a požadavky, které by odpovídaly spíše potenciálně nebezpečným lékům či pesticidům než geneticky modifikovaným rajčatům a bramborám. Zahrnují dlouhodobé sledování výskytu nepříznivých zdravotních dopadů a spousty testů.. Regulační režim odepře méně rozvinutým zemím přesně ten typ pomoci, který potřebují. Přehnaně tíživé normy pro upravené potraviny jsou neblahé nejen kvůli svým přímým dopadům na vývoj a výzkum, ale také proto, že členové Světové obchodní organizace budou v zásadě nuceni je dodržovat. Takové normy poskytnou pláštík nečestným obchodním praktikám. Jean Halloranová ze skupiny Consumers International, zaměřené proti biotechnologiím, skutečně popsala schválené normy jako právní ochranu před námitkami Světové obchodní organizace vůči zemím, které se svévolně vměšují do obchodu s biotechnologicky upravenými potravinami. Halloranová má bohužel pravdu. Ovšem nevědecké normy a předpisy, které obhajuje ve jménu celosvětové veřejnosti, ve skutečnosti poškozují životní prostředí a zdraví lidstva, neboť dusí rozvoj ekologických inovací. Ty by mohly zvýšit zemědělskou produktivitu, pomoci čistit toxické odpady, chránit vodu a nahrazovat chemikálie v zemědělství. Experti OSN sami varují, že největší hrozba pro životní prostředí planety plyne z narůstající světové populace a jejího požadavku, aby k produkci potravin sloužilo stále více půdy. Vědci na celém světě jsou zajedno, že modifikace je pouhým zdokonalením méně předvídatelných genetických technik, kterých se využívalo po staletí. Tyto báječné nové způsoby vytváření rostlin s vyššími výnosy ovšem ochromí překážky zbytečných regulací. Morálně tu není rozdíl od povolení stavby nebezpečné přehrady či aplikace infikované vakcíny. Bezpočet lidí bude zbytečně trpět a umírat v důsledku nevědeckých omezení, jež jsou dnes uvalena na naši schopnost pomoci jim se o sebe postarat. OSN a její generální tajemník by za tuto lidskoprávní katastrofu měli nést odpovědnost. Henry Miller působí na Stanfordově univerzitě, Gregory Conko pracuje v Institutu konkurenčního podnikání ve Washingtonu ZDROJ: HN