Brusel si chce posvítit na všechny etapy výrobního cyklu. Cílem je zjistit prohřešky proti ekologii a zjednat nápravu. Evropská unie razí cestu takzvané integrované výrobkové politiky (Integrated Product Policy, IPP) - její návrh schválila minulý týden Rada EU.
Od kolébky po hrob
Komisařka pro životní prostředí Margot Walströmová hovoří o \"novém a velmi slibném přístupu k ochraně životního prostředí\". Představitelé průmyslu souhlasí, současně se však obávají nových nákladů na ekodesign svých výrobků, na čistou výrobu, zpětný odběr a recyklaci odpadu. IPP totiž spočívá v prověrce všech kroků životního cyklu výrobku - cílem je přijmout potřebná opatření všude tam, kde hrozí škoda životnímu prostředí.
Například na běžnou pračku se dívá IPP z pohledu ekologických dopadů výroby plechů a plastů, spotřeby vody, detergentů a výsledného znečištění až po nadrozměrný, vícedruhový odpad, ve který se pračka nakonec promění.
Tam, kde dosud fungovala jen izolovaná opatření zabraňující nejhorším otravám a devastaci, má napříště nastoupit integrovaný přístup \"od kolébky po hrob\". Jazyk EU pro to zavádí termín \"myšlení v dimenzích životního cyklu\" (Life-Cycle Thinking). Zeleně přemýšlejícími nebudou jen výrobci, ale také veřejná správa (hovoří se o zazelenění veřejných zakázek) a všichni spotřebitelé.
Přidržíme-li se příkladu s pračkou, znamená to, že cena pračky nebo jejího provozu při zatížení ekologickou daní nás postaví před rozhodnutí, zda neposlat prádlo raději do veřejné prádelny, která bude pod přísnou ekologickou kontrolou.
Povinně, dobrovolně, postupně. Koncepce IPP může někomu zavánět \"ekologickým inženýrstvím\", ze strany EU však jde o promyšlený a v podstatě opatrný přístup. Jednotlivé ekologické předpisy jsou stále přísnější, celkový stav životního prostředí v Evropě a s ním související aspekty zdraví Evropanů se přesto výrazně nezlepšují. Potřebu zelenějšího přístupu všech stran - od designérů jednotlivých výrobků až po jejich spotřebitele - tak zpochybní jen málokdo. Evropská komise zahájila diskusi o IPP již v roce 1998 a v únoru 2001 k ní publikovala Zelenou knihu. V připomínkovém řízení k ní sebrala Komise 130 příspěvků: dost na to, aby vzniklo její oficiální sdělení z června tohoto roku a Rada měla o čem rokovat. Na pořadu dne jsou pilotní projekty. Jejich vyhodnocení v podobě nového diskusního dokumentu je plánováno na rok 2005.
Nástroje IPP současné dokumenty EU spíše jen naznačují. Bude záležet na dalším vývoji legislativy na evropské a národní úrovni, jak hluboko a jak rychle zasáhne IPP aktéry trhu a složky společnosti. V zásadě jsou ve hře následující kategorie nástrojů:
Daně a subvence
Ekologické zdanění energií by nemělo zůstat osamoceno a Komise bude podporovat další ekodaně aplikované na místní, národní nebo evropské úrovni. Nedoporučí snížení DPH např. na produkty s ekologickou vinětou, protože průzkumy ukázaly, že nižší DPH stejně nevede k nižší prodejní ceně pro spotřebitele. V úvahu tak přicházejí jiné daně, které mají větší dopad na tvorbu cen a nedeformují obchodní toky na jednotném trhu EU. Komise rovněž chystá registr ekologicky negativních subvencí a naopak doporučení pro orientaci státní pomoci k větší podpoře zavádění zelených technologií výroby. Rada navrhla, aby stejný přístup našel uplatnění i ve sféře služeb, maje na mysli zejména ekologickou turistiku.
Dobrovolné dohody a standardizace
EU očekává, že část IPP provede průmysl dobrovolně a využije ekologičtějších výrobků jako marketingového nástroje. Tu část, do níž by se pro výši nutných investic nikdo dobrovolně nehrnul, zajistí harmonizované standardy. Aktuálně jde například o směrnice k ekodesignu elektrických a elektronických zařízení a také koncových zařízení spotřebovávajících energii. Obě by měly přinést ekologicky šetrnější pračky, auta či počítače. Ke spolupráci na ekologické standardizaci výrobků byla Evropskou komisí přizvána mezinánárodní soukromoprávní organizace ECOS (European Environmental Citizens Organisation for Standardisation), která doplní práci známých standardizačních institucí CEN, CENELEC, ETSI a EOTA.
Veřejné zakázky
Aniž by bylo třeba měnit platné směrnice ES o veřejných zakázkách, jejich zadavatelé by měli zahrnout ekologické hledisko do kritérií výběru. Vznikne databáze ekologických informací o produktech. Ty zelenější dostanou při výběru přednost, stejně jako uchazeči o zakázku, kteří se budou moci prokázat certifikátem ekologického managementu EMAS, ekologickou vinětou nebo harmonizovaným prohlášením o ekologičnosti produktu (EPD). Při Evropské komisi začne fungovat pracovní skupina pro šíření informací a zkušeností a pro sledování zazelenění veřejných výběrových řízení.
Informace pro spotřebitele
Součástí IPP je i rozšíření a zviditelnění ekologických informací o výrobcích pro spotřebitele. Podobně, jako se z popisek masných produktů dovídají o jejich životním cyklu \"od farmy až na vidličku\", by je návody k výrobkům měly informovat o ekologické historii od suroviny až k odpadu. Viněty ekologické šetrnosti a energetické náročnosti by měly postupně \"zmasovět\".
Výzkum
Podpora z fondů EU i jejích členských států by měla směřovat jednak do výzkumu ekologické škodlivosti různých běžně užívaných látek a zároveň do vývoje zelenějších technologií, výrobků a služeb.
Co dál? Ministři životního prostředí zemí EU vyzvali členské státy, aby se v národních opatřeních naplňujících strategii integrované výrobkové politiky nechaly vést sdělením Evropské komise a navazujícími závěry Rady. Míč je na straně dnešních i budoucích členů EU. I když na evropské úrovni dojde ke schválení některých nových ekologických standardů a povinností, bude záležet především na národních legislativcích a úřednících, jak s komplexní ekologickou iniciativou naloží. Vyspělost ekologického vědomí voličů se mezi různými částmi EU liší, stejně jako schopnost národních vlád prosadit kompromis vyhovující ekologům i průmyslu. Bude zajímavé sledovat, zda vlády vykompenzují ekologickou daňovou zátěž nižším zdaněním práce nebo jak rychle budou následovat Skandinávce v zahrnutí ekologického kritéria do nákupů veřejných institucí.
Od nových členů EU Evropská komise s obavou očekává malou ekologickou citlivost a celkovou nechuť zatěžovat svůj ekonomický potenciál požadavky ochrany životního prostředí. Jakkoli je pravda, že část sociálně bolestné konverze starého a \"špinavého\" průmyslu mají vstupující země stále před sebou, jejich vládám nic nebrání zahájit široký dialog s průmyslem a výchovu veřejnosti na téma Vyplácí se to, co je zelené. Právě o změnu přístupu jde IPP na prvním místě. Tu si lze v mnoha případech dovolit i při minimu investic.
AUTOR: Václav Šmejkal
ZDROJ: EKONOM
Například na běžnou pračku se dívá IPP z pohledu ekologických dopadů výroby plechů a plastů, spotřeby vody, detergentů a výsledného znečištění až po nadrozměrný, vícedruhový odpad, ve který se pračka nakonec promění.
Tam, kde dosud fungovala jen izolovaná opatření zabraňující nejhorším otravám a devastaci, má napříště nastoupit integrovaný přístup \"od kolébky po hrob\". Jazyk EU pro to zavádí termín \"myšlení v dimenzích životního cyklu\" (Life-Cycle Thinking). Zeleně přemýšlejícími nebudou jen výrobci, ale také veřejná správa (hovoří se o zazelenění veřejných zakázek) a všichni spotřebitelé.
Přidržíme-li se příkladu s pračkou, znamená to, že cena pračky nebo jejího provozu při zatížení ekologickou daní nás postaví před rozhodnutí, zda neposlat prádlo raději do veřejné prádelny, která bude pod přísnou ekologickou kontrolou.
Povinně, dobrovolně, postupně. Koncepce IPP může někomu zavánět \"ekologickým inženýrstvím\", ze strany EU však jde o promyšlený a v podstatě opatrný přístup. Jednotlivé ekologické předpisy jsou stále přísnější, celkový stav životního prostředí v Evropě a s ním související aspekty zdraví Evropanů se přesto výrazně nezlepšují. Potřebu zelenějšího přístupu všech stran - od designérů jednotlivých výrobků až po jejich spotřebitele - tak zpochybní jen málokdo. Evropská komise zahájila diskusi o IPP již v roce 1998 a v únoru 2001 k ní publikovala Zelenou knihu. V připomínkovém řízení k ní sebrala Komise 130 příspěvků: dost na to, aby vzniklo její oficiální sdělení z června tohoto roku a Rada měla o čem rokovat. Na pořadu dne jsou pilotní projekty. Jejich vyhodnocení v podobě nového diskusního dokumentu je plánováno na rok 2005.
Nástroje IPP současné dokumenty EU spíše jen naznačují. Bude záležet na dalším vývoji legislativy na evropské a národní úrovni, jak hluboko a jak rychle zasáhne IPP aktéry trhu a složky společnosti. V zásadě jsou ve hře následující kategorie nástrojů:
Daně a subvence
Ekologické zdanění energií by nemělo zůstat osamoceno a Komise bude podporovat další ekodaně aplikované na místní, národní nebo evropské úrovni. Nedoporučí snížení DPH např. na produkty s ekologickou vinětou, protože průzkumy ukázaly, že nižší DPH stejně nevede k nižší prodejní ceně pro spotřebitele. V úvahu tak přicházejí jiné daně, které mají větší dopad na tvorbu cen a nedeformují obchodní toky na jednotném trhu EU. Komise rovněž chystá registr ekologicky negativních subvencí a naopak doporučení pro orientaci státní pomoci k větší podpoře zavádění zelených technologií výroby. Rada navrhla, aby stejný přístup našel uplatnění i ve sféře služeb, maje na mysli zejména ekologickou turistiku.
Dobrovolné dohody a standardizace
EU očekává, že část IPP provede průmysl dobrovolně a využije ekologičtějších výrobků jako marketingového nástroje. Tu část, do níž by se pro výši nutných investic nikdo dobrovolně nehrnul, zajistí harmonizované standardy. Aktuálně jde například o směrnice k ekodesignu elektrických a elektronických zařízení a také koncových zařízení spotřebovávajících energii. Obě by měly přinést ekologicky šetrnější pračky, auta či počítače. Ke spolupráci na ekologické standardizaci výrobků byla Evropskou komisí přizvána mezinánárodní soukromoprávní organizace ECOS (European Environmental Citizens Organisation for Standardisation), která doplní práci známých standardizačních institucí CEN, CENELEC, ETSI a EOTA.
Veřejné zakázky
Aniž by bylo třeba měnit platné směrnice ES o veřejných zakázkách, jejich zadavatelé by měli zahrnout ekologické hledisko do kritérií výběru. Vznikne databáze ekologických informací o produktech. Ty zelenější dostanou při výběru přednost, stejně jako uchazeči o zakázku, kteří se budou moci prokázat certifikátem ekologického managementu EMAS, ekologickou vinětou nebo harmonizovaným prohlášením o ekologičnosti produktu (EPD). Při Evropské komisi začne fungovat pracovní skupina pro šíření informací a zkušeností a pro sledování zazelenění veřejných výběrových řízení.
Informace pro spotřebitele
Součástí IPP je i rozšíření a zviditelnění ekologických informací o výrobcích pro spotřebitele. Podobně, jako se z popisek masných produktů dovídají o jejich životním cyklu \"od farmy až na vidličku\", by je návody k výrobkům měly informovat o ekologické historii od suroviny až k odpadu. Viněty ekologické šetrnosti a energetické náročnosti by měly postupně \"zmasovět\".
Výzkum
Podpora z fondů EU i jejích členských států by měla směřovat jednak do výzkumu ekologické škodlivosti různých běžně užívaných látek a zároveň do vývoje zelenějších technologií, výrobků a služeb.
Co dál? Ministři životního prostředí zemí EU vyzvali členské státy, aby se v národních opatřeních naplňujících strategii integrované výrobkové politiky nechaly vést sdělením Evropské komise a navazujícími závěry Rady. Míč je na straně dnešních i budoucích členů EU. I když na evropské úrovni dojde ke schválení některých nových ekologických standardů a povinností, bude záležet především na národních legislativcích a úřednících, jak s komplexní ekologickou iniciativou naloží. Vyspělost ekologického vědomí voličů se mezi různými částmi EU liší, stejně jako schopnost národních vlád prosadit kompromis vyhovující ekologům i průmyslu. Bude zajímavé sledovat, zda vlády vykompenzují ekologickou daňovou zátěž nižším zdaněním práce nebo jak rychle budou následovat Skandinávce v zahrnutí ekologického kritéria do nákupů veřejných institucí.
Od nových členů EU Evropská komise s obavou očekává malou ekologickou citlivost a celkovou nechuť zatěžovat svůj ekonomický potenciál požadavky ochrany životního prostředí. Jakkoli je pravda, že část sociálně bolestné konverze starého a \"špinavého\" průmyslu mají vstupující země stále před sebou, jejich vládám nic nebrání zahájit široký dialog s průmyslem a výchovu veřejnosti na téma Vyplácí se to, co je zelené. Právě o změnu přístupu jde IPP na prvním místě. Tu si lze v mnoha případech dovolit i při minimu investic.
AUTOR: Václav Šmejkal
ZDROJ: EKONOM
Sdílet článek na sociálních sítích
