Ekologie a energetika zatím nejdou dohromady

Výchozím limitem pro koncepci je přístupová smlouva k EU. Cílem České republiky je v roce 2010 získávat z obnovitelných zdrojů osm procent elektrické energie. V roce 2002 se přitom, podle  Ministerstva   životního   prostředí  , tyto zdroje podílely na hrubé domácí spotřebě elektřiny ze 3,6 procenta.

Jaké jsou možnosti

Nejčastěji zmiňovaným obnovitelným zdrojem energie je vítr. Jeho využití znamená výstavbu větrných elektráren s vysokými sloupy osazenými mohutnými třílistými vrtulemi. Již klasickým obnovitelným zdrojem jsou vodní elektrárny, bez ohledu na svou velikost. Další možnost představuje využití sluneční energie. Poměrně novým řešením je  spalování  takzvané  biomasy  . Ta se k obnovitelným zdrojům řadí proto, že jde například o  odpad  z těžby dřeva. Pro využití v dopravě se kalkuluje s uplatněním vodíku. Uplatňuje se také  bioplyn  , mimo pozornost státních institucí stojí podpora geotermálního vytápění.
Účelem zvyšování podílu obnovitelných zdrojů je snaha o snížení emisní zátěže  životního   prostředí  a zároveň snaha o předcházení energetické krizi, kterou vyvolá vyčerpání fosilních paliv.
Česko má ovšem pro nasazení či další rozvoj využívání některých obnovitelných zdrojů jen omezené předpoklady. Nejvýraznější je to v případě vodních elektráren. Masívnější výstavba nových přehrad využitelných pro hydroelektrárny je v Česku jen stěží představitelná. Podpora malých vodních elektráren má podle odborníků také svou mez, protože není  ekologické  regulovat všechny říčky v zemi. \"Nové vodní elektrárny je efektivní stavět jen na existujících vodních dílech, především stovkách energeticky nevyužitých jezů\", říká Jan Zeman z Českého  ekologického  ústavu. Podle něj je přímo nežádoucí výstavba dalších vodních děl pro potřeby malých vodních elektráren, neboť se tak těžce poškozují vodní poměry v zátopovém území vodního díla.
Proudění vzduchu nad územím České republiky není pro rozvoj větrné energetiky příliš vhodné. Podle firmy Czech Venti, která buduje Větrný park Chomutov, je pro energetické využití větru potřebná jeho rychlost alespoň pět metrů za sekundu. Oblasti s průměrnou roční rychlostí větru nad šest metrů za sekundu jsou přitom pouze v hornatých, až na výjimku, příhraničních lokalitách. Jde o Krušné hory, část Českého středohoří, Jizerských hor, Krkonoš, Beskyd a Jeseníků. Současně jsou v těchto oblastech, kromě Krušných hor, situovány chráněné oblasti či národní parky. I v případě, že by větrné elektrárny vznikaly v místech, kde průměrná rychlost větru dosahuje jen čtyř až pěti metrů za sekundu, je pro tuto energetiku využitelná jen zhruba čtvrtina Česka. S ohledem na chráněná území a rychlost větru je tak jedinou poměrně snadno využitelnou lokalitou Krušnohorsko. Stožáry elektráren mají navíc také řadu odpůrců a to i z řad  ekologů  . Vadí jim jejich viditelnost v krajině a hluk při provozu.
Sluneční energie je v naší republice využitelná opět jen v menší míře. Množství slunečního svitu není takové, aby solární elektrárny mohly hrát výraznou roli v energetickém systému země. Navíc jde o investičně velmi náročné technologie. Existující sluneční farma v Dukovanech (ČEZ) má plochu 75 metrů čtverečních a stála čtyři milióny korun. Instalovaný výkon je 10 kilowatt. Za první měsíc provozu farma vyrobila 150 kWh, takže při výkupní ceně 6 korun za kWh vydělala 900 korun.
Velké naděje se v celé Evropě vkládají do  spalování   biomasy  . Kalkuluje se nejen s dřevním  odpadem  (piliny, štěpka), ale také s rychle rostoucími dřevinami či šťovíkem. Česká republika v podpoře takto získané elektřiny již podnikla praktické kroky, když Energetický regulační úřad (ERÚ) stanovil její výkupní cenu na dvě koruny padesát haléřů za kilowatt (pro rok 2003). Elektrárny i teplárny experimentují se  spalováním  štěpky společně s uhlím. Například v Plzeňské teplárenské je tento program již přímo zařazen do technologického procesu, v Bystřici nad Pernštejnem vznikla teplárna, pracující pouze s  biomasou  .
 Spalováním  této suroviny ovšem vznikají emise. Pro snížení emisní zátěže je navíc potřeba provést ještě další technologické kroky.

Kdo to zaplatí

Politici se shodují v názoru, že posílení významu obnovitelných zdrojů energie budou hradit firmy. Z toho důvodu, také nechtějí spekulovat o výši potřebných nákladů. K dispozici však jsou orientační propočty skupiny ČEZ. Modelový počítá s dosažením osmiprocentní hranice prostřednictvím větrných elektráren. V Česku by podle něj vyrostlo přibližně 1000 stožárů s vrtulemi, které by měly jednotkový výkon 0,5 MW.
\"Při měrném investičním nákladu 40 až 50 miliónů korun na megawatt by to znamenalo investici 160 až 180 miliard\", říká k příkladu mluvčí ČEZ Ladislav Kříž.
\"Navíc je potřeba kalkulovat s potřebou tyto zdroje zálohovat pro případ bezvětří,\" dodává. Celkové náklady na splnění osmiprocentní hranice využitím větru by tak podle Kříže přesáhly 300 miliard korun. \"To je pro ilustraci třikrát více, než stál Temelín a šestkrát více než odsíření našich elektráren,\" konstatuje Kříž.
Dosavadní evropská i česká praxe motivace firem k využívání obnovitelných zdrojů spočívá v tom, že výrobci mají garantované vyšší výkupní ceny  ekologické  elektřiny. V Česku se nyní pohybují v rozmezí od 1,5 koruny za \"vodní\" elektřinu po šest korun za solární. V této praxi bude ČR pokračovat i nadále. Vážně se také uvažuje o zavedení  ekologické  daně, která by zdražila elektřinu z klasických zdrojů. To by mělo motivovat odběratele k tomu, aby žádali  ekologicky  vyrobenou  energii  .
Zdražování ani dotování  energií  není podle stínového ministra průmyslu Martina Římana (ODS) efektivní cesta ke snižování celkové  ekologické  zátěže. \"Snižovat emise by měl ten, pro kterého je to nejvýhodnější,\" říká. Za schůdnou cestu proto považuje obchodování s  emisními   limity  , které již ve světě funguje (ovšem nikoli u zemí, které nepodepsaly příslušné mezistátní dohody). \"Zdražování  energií  na vstupu, není v konečném součtu efektivní,\" tvrdí Říman. Podle něj je do budoucna globálním východiskem  jaderná   energie  , s tím, že cílovým zdrojem by měla být  jaderná  fúze.
\"Podíl obnovitelných zdrojů na úrovni tří až pěti procent je státem řízené experimentování, to je v pořádku. Nelze na něm však stavět energetickou politiku. To je nezodpovědný hazard,\" uzavírá Říman.

Nevyužívaná rezerva

Zcela mimo pozornost oficiálních činitelů bohužel stojí poměrně laciný  ekologický  nástroj, kterým jsou úspory paliv a  energií  .  Ekologická  daň k nim sice směřuje, ale jen nepřímo. Jan Zeman z  Ekologického  ústavu je nekompromisní:
\"V návrhu aktualizace státní  ekologické  koncepce jsou největší zdroje úspor paliv a  energie  zcela ignorovány. V rozporu se zákonem o hospodaření s energií nejsou často respektovány požadavky na tepelnou ochranu budov při výstavbě i při rekonstrukcích budov a to i v případě užití veřejných prostředků,\" tvrdí. Podle Zemana jsou značné rezervy například ve využití tepla kondenzačních elektráren k vytápění, náhradě parovodních rozvodů úspornějšími horkovzdušnými či ve výměně čtyřtrubkových rozvodů za dvojtrubkové.
Podobný názor má i  ministr   životního   prostředí  Libor Ambrozek. V jeho verzi energetické koncepce je požadavek snížit do roku 2030 energetickou náročnost ekonomiky o 20 až 30 procent oproti současné úrovni.

Biomasa  potřebuje normy

 Biomasa  se v českých podmínkách jeví jako nejpraktičtější obnovitelný zdroj energie. Tuzemské předpisy však zatím neupravují její  spalování  . Je tak možné  biomasu  přimíchávat k uhlí, což výrobci energií již dělají. Například ČEZ v poslední týdnech oficiálně poptával štěpku v řádech desítek tisíc tun. Při společném  spalování   biomasy  a uhlí se však již nedá mluvit o energii z obnovitelných zdrojů. Jediným čistým řešením je směsné  spalování  zakázat.
Tak by se dalo bezpečně určit, který produkt má mít \"  ekologickou  \" výkupní cenu.
Směsné  spalování  spolu s dotovanou cenou vykoupené energie může také vést k tomu, že se nebude dostávat štěpky pro výrobce dřevotřísky, případně papíru. Producenti elektřiny totiž snadno mohou nabídnout vyšší výkupní cenu za štěpku vzniklou na pilách. Současně však v lesích bude nadále zůstávat štěpka, jejíž zpracování je pro uvedené dřevozpracující firmy finančně příliš náročné. Pokud by do energetické  biomasy  patřila právě tato lesní štěpka, disproporce na trhu by nenastala.

Nevzdat to

Je zřejmé, že zvyšování podílu energií z obnovitelných zdrojů nebude ani rychlé, ani levné, ani jednoduché. Zároveň je však jasné, že při současných vědomostech jsou tyto zdroje jediné, které se v blízké budoucnosti nevyčerpají.

ZDROJ: Podniky a trhy