Jak nepodpořit výrobu čisté energie

Česká energetika je zastaralá, poškozuje životní prostředí i zdraví lidí, elektřinu vyrábí s velkými riziky a za cenu vysokých emisí oxidu uhličitého. Je proto třeba nastartovat rozvoj obnovitelných zdrojů energie a zvýšit jejich podíl na výrobě elektřiny z dnešních dvou na minimálně osm procent do roku 2010. Takový je ostatně i závazek republiky v přístupových smlouvách k Evropské unii.
S touto hranicí bychom se ale neměli spokojit a podíl šetrných zdrojů rychle zvyšovat i po roce 2010. V unii má podpora obnovitelných zdrojů vysokou prioritu, dokonce se očekává razantní rozvoj oboru, založený na oživení regionálního a místního hospodářství, vzrůstu decentralizovaného zásobování elektřinou a posílení drobného podnikání. Systém podpory těchto zdrojů má hájit zájmy investorů a má zvýšit konkurenceschopnost a atraktivitu elektřiny z obnovitelných zdrojů pro občany.
Vládní návrh zákona o podpoře výroby elektřiny a tepelné energie z obnovitelných zdrojů energie, který projednává sněmovna, je však zformulován tak, že obnovitelné zdroje energie v podstatě nebude možné rozvíjet. Nanejvýš velcí investoři dostanou zpočátku možnost si za výhodných podmínek zajistit výnosné zdroje. Návrh míří přesně opačným směrem, než vyžaduje unie.
I proto se na český parlament obrátili otevřeným dopisem poslanci německého Spolkového sněmu. Upozorňují, že decentralizovaná výroba elektřiny z obnovitelných zdrojů v unii pomohla rozmachu malých a středních podniků a vytvořila stovky tisíc pracovních míst.
Kolegům v českém parlamentu doporučují, aby jako systém podpory těchto zdrojů použili pevné výkupní ceny podložené dlouhodobou zárukou cen.
Je to logické. Má-li mít drobný podnikatel možnost stavět elektrárny, musí mít i možnost svůj záměr běžným způsobem financovat, tedy zajistit si bankovní úvěr, což nyní legislativní rámec neumožňuje.
Je třeba, aby stát garantoval investorům a podnikatelům jasné a pevné podmínky. Klíčová je přitom jistota, že vyrobenou elektřinu budou moci v příštích letech prodat za určitou minimální cenu, aby měli zaručenou návratnost investice.
Pevné výkupní ceny jsou jednoznačně nejefektivnější, neboť garantují největší přírůstky instalovaného výkonu. Z 15 států unie používá tento systém deset. Kromě Německa například Rakousko, Francie, Dánsko, Španělsko a Nizozemsko.
Jen dlouhodobá záruka výkupních cen totiž přesvědčí banky, že mohou na projekty bezpečně dávat úvěry.
Návrh zákona však spolehlivý systém minimálních výkupních cen pro většinu investorů ruší a nahrazuje jej byrokraticky složitým a pro podnikatele nečitelným systémem obchodovatelných certifikátů. Ty ale zavádí až od roku 2006, čímž jasně privileguje provozovatele, kteří stihnou zprovoznit obnovitelné zdroje do té doby. Jen ti budou mít na nové zdroje garantovány pevné výkupní ceny.
Je jasné, že v tomto období dokáží obnovitelné zdroje ve větší míře vybudovat pouze velcí investoři, což naznačuje, že právě jejich vliv zřejmě stojí za navrženou podobou zákona. Ve hře má želízko i ČEZ, který zavádí přimíchávání biomasy k uhlí v tepelných elektrárnách. Aniž by tak postavil jakýkoliv ekologicky čistý zdroj, bude moci inkasovat pevné výkupní ceny jako jeden ze skupiny privilegovaných. Všichni, kdo do konce roku 2006 čistý zdroj energie postavit nestihnou, mají smůlu - podmínky v budoucnu budou mít výrazně horší.
Po roce 2006 tak v České republice může reálně dojít k rychlému útlumu rozvoje ekologicky šetrné energetiky. Přitom jde o odvětví, které potenciálně nabízí řadu pracovních míst i v regionech s vysokou nezaměstnaností - v Německu dnes poskytuje 130 tisíc pracovních míst, což je dokonce víc než poskytuje konvenční energetika. Pro srovnání: V jaderné energetice je 40 tisíc, v černouhelné 50 tisíc a v energetice hnědouhelné 28 tisíc pracovních míst.
Autorka je místopředsedkyní České společnosti pro větrnou energii (Strana zelených)

ZDROJ: HN