Evropské zemědělství se už musí změnit

Agrární politika Evropské unie stále směřuje k podpoře menších farem, pořád víc zdůrazňuje ekologické hospodaření. \"Tahle politika ale nemá šanci v budoucnu obstát. Evropu zahltí levnější potraviny z ostatních zemí, pokud nezačne pracovat jinak, efektivně,\" tvrdí Zdeněk Jandejsek, ředitel společnosti Rabbit Trhový Štěpánov.
Podnikatel z Benešovska přitom může podepřít své názory i výsledky firmy, v jejímž čele stojí. Počátkem devadesátých let rozvinul nápad, jak proniknout na západoevropské trhy s vývozem králíků. Dnes řídí podnik s rozvinutou zemědělskou i potravinářskou výrobou, sítí vlastních prodejen a ročním obratem přes tři miliardy korun.


hn: Konkurence vám občas zazlívá, že ceny potravin ve svých obchodech tlačíte až příliš dolů. Je to pouze obchodní strategie, jak získávat zákazníky?
Nejen to. Nepotřebujeme dosahovat tak velkého zisku přímo z ceny zboží na pultě. Máme totiž celou výrobní vertikálu - od polí a stájí přes vlastní jatka a potravinářskou výrobu. Tady všude se vytváří část výsledného zisku - takže v našich vlastních prodejnách nám prakticky stačí uhradit náklady na jejich provoz.


hn: Takový styl podnikání ovšem vyžaduje také co největší objem výsledné produkce.
Objem výroby je samozřejmě rozhodující. Celý holding obhospodařuje asi 17 tisíc hektarů, máme jatka, mrazírny a skoro sto prodejen. Produkce králíků, s níž jsme původně začínali, tvoří dnes už jen sotva deset procent celkových tržeb.


hn: Proč jste začínali zrovna s králíky?
Ještě v roce 1989 jsme uvažovali o něčem, za co by se daly získat tehdy jinak nedostupné devizy. Králíci se ukázali jako komodita, kde by utržené devizy z exportu neodebral stát, jako to dělal v jiných případech. V roce 1991 jsme pak založili společnost Rabbit už s tím, že chceme propojovat celou výrobní vertikálu.


hn: František Čuba, bývalý šéf Agrokombinátu Slušovice, jenž dosáhl vrcholu ke konci komunistické éry, označuje podnikání Rabbitu za cestu správným směrem. Je o vás známo, že rozhodně necítíte sympatie k bývalému režimu, ale byly Slušovice vaším vzorem?
Ano. Tady nejde vůbec o komunisty, ale o způsob podnikání v zemědělství. Vybudování velké, silné firmy s kontrolou celé výrobní vertikály až po prodej je tím efektivním, chcete-li americkým stylem.


hn: To je ale v rozporu s tím, co prosazuje Evropská unie. Vždyť takzvaný model evropského zemědělství vychází z menší rodinné farmy, kde není důležitá jen produkce, ale i péče o krajinu a životní prostředí.
Tento model nemá budoucnost. Všude jinde ve vyspělém světě jsem viděl, že všechno směřuje jen k co nejvyšší produktivitě - a tu má unie slabou. Evropské zemědělství se už musí změnit. Zásadou číslo jedna musí být vyrábět co nejlaciněji.


hn: Ale politika Bruselu vychází z toho, že Evropa má specifické přírodní i sociální podmínky pro zemědělství. Venkov tu vypadá jinak než třeba na americkém Středozápadě, v Argentině nebo v Austrálii. Vám se krajina třeba v Rakousku s malými farmami nelíbí?
Samozřejmě líbí - ale pohltí obrovskou spoustu dotací. A venkov se přesto i v západní Evropě vylidňuje. Kromě toho nám unie vnucuje svoji agrární politiku, ačkoliv tu máme úplně jinou podnikatelskou strukturu.


hn: Šanci podle vás tedy v budoucnu malé farmy nemají?
Ať si každý podniká, jak umí. Ale nesouhlasím ani s tím názorem, že podpory farem udrží lidi na venkově. Aspoň u nás to neplatí. Já udržím lidi na vesnici tím, že jim dobře zaplatím - a na to mi nejlépe vydělá velká firma, která kombinuje prvovýrobu s finalizací produkce.


hn: Budou mít tuzemští zemědělci ze vstupu do unie vůbec prospěch?
Nejsem proti vstupu, někde být musíme. Je dobře, že budeme moci vstoupit také na celý trh společenství. Jenže zase stále více narůstá byrokracie. A agrární dotace budeme mít jak známo nižší než členové stávající patnáctky. Hlavní důvod, proč nás a ostatní země Evropská unie přijímá, je jednoznačný: současná patnáctka prostě potřebuje rozšířit svůj vlastní trh.


hn: Před několika lety leckteří čeští zemědělci tvrdili, že převálcují západoevropský trh, pokud budou mít srovnatelné podmínky. Dotace sice dostanou zpočátku nižší než tamní farmáři, ale zase mají levnější pracovní síly i nájem půdy. Jak tedy v unii obstojí české zemědělství?
Sotva můžeme mluvit o tom, že Evropskou unii převálcujeme. Kvůli vstupu se od nás také požaduje splnění nároků, které nám jen zvyšují výrobní náklady. Je to prostě především boj o trh.


hn: Co požaduje Brusel po našich zemědělcích tak nepříjemného?
Třeba zákaz zkrmování masokostní moučky všem zvířatům kvůli nemoci šílených krav. To samozřejmě zvyšuje naše výrobní náklady. A přitom právě ty špatně zpracované moučky se k nám dovážely ze západní Evropy, kde BSE vznikla. Také na nás Brusel uvaluje spoustu norem na likvidaci odpadů - to zase zatěžuje naši ekonomiku.


hn: Důraz evropské agrární politiky na stále větší ochranu životního prostředí a dotování ekologických programů tedy považujete za zbytečné? Vždyť v Česku je také ohrožena obrovská výměra polí erozí - není proto i přímo v zájmu rolníků hospodařit ekologicky?
Neříkám přece, že nechceme chránit životní prostředí. Ale není k tomu potřeba taková spousta předpisů. A určitě na to nepotřebujeme speciální skupiny některých aktivistů. Třeba kousek od našeho střediska na jednom poli obnovili starou cestu. Výsledkem je, že část pole nikdo neobdělává, protože tam nemůže výkonná technika.


hn: Za potíže tedy může Evropská unie? Co například manažeři tuzemských firem? V roce 2001 jste získal ocenění Podnikatel roku - můžete porovnat, zda je většina vašich kolegů také na špičkové úrovni?
Nechci kolegy kritizovat, ale skutečností je, že počátkem devadesátých let odešla ze zemědělství řada odborníků. Než se odliv špičkových lidí zastavil a firmy se naučili řídit ti noví, chvíli to trvalo.

hn: Agrární ekonomové připomínají, že v Česku je nezvykle velký rozdíl mezi kvalitou zemědělských podniků. Je tu podle nich mnoho špičkových firem, ale stejně tolik podniků vyloženě špatných. Má smysl dávat všem těmto firmám dál a dál státní dotace?
Kdyby problémy mělo třeba dvacet procent podniků, dalo by se říci, že jsou to ty špatné, které nemají právo na existenci. Ale potíže má u nás mnohem víc podniků - z toho usuzuji, že bez dalších podpor se neobejdeme.


hn: Dotace ale mohou stále držet nad vodou i ty špatné firmy, jež zase kazí trh těm schopnějším.
Hlavním problémem v našem zemědělství je opravdu nestandardní situace - kolabující podniky se drží do poslední chvíle, když už nemají žádný majetek a perspektivu. Ve světě probíhají bankroty tak, že když farmář nemá zisk, včas firmu prodá. Na to ale my nejsme vůbec zvyklí, takže tu přežívá řada již odepsaných firem. Naše zemědělství potřebuje ozdravnou kůru.


hn: Většina zemědělců ale považuje za hlavní problém výši dotací. Vy považujete podpory za dostatečné?
Do zemědělství nejde až tak málo peněz, ale potíž je v jejich využívání. Stát třeba neuváženě podpořil vývoz loňských přebytků obilí. Export znamenal ztrátu přes jednu miliardu korun. Kdyby ale místo toho dotoval například export drůbeže, tak jsme část obilí na krmivo spotřebovali sami doma, nějaké by zbylo ještě v zásobách a teď by jeho ceny nešplhaly tak vysoko.
PEREX: Všude jinde ve vyspělém světě jsem viděl, že všechno směřuje jen k co nejvyšší produktivitě - a tu má Evropa slabou.
Do tuzemského zemědělství nejde až tak málo peněz, ale potíž je v jejich využívání. Stát například neuváženě podpořil vývoz obilí.

Zdeněk Jandejsek
Po studiích na Vysoké škole zemědělské v Praze měl deset let na starost ekonomiku Státního statku Kralovice, začátkem roku 1989 přišel do JZD Trhový Štěpánov. Tady prosadil nápad exportovat králíky, aby firma získala tehdy jinak skoro nedostupné devizové prostředky. Založil pak firmu Rabbit (anglicky králík), v jejímž čele stojí dodnes.
Teď má Rabbit roční obrat kolem tří miliard korun. Obhospodařuje 17 tisíc hektarů, chovaná zvířata firma sama poráží, zpracovává a zboží pak prodává ve vlastní obchodní síti, již tvoří zhruba devadesát prodejen.
Jandejsek (49) je ženatý, má tři děti na studiích. Tvrdí, že na záliby nemá čas - snad kromě občasného sportování v neděli dopoledne. \"Do práce chodím na šestou ráno, odcházím kolem desáté večer,\" říká šéf firmy, který si nebere dovolenou. Jen dva až tři týdny ročně stráví v lázních, kde si léčí potíže se srdcem.

ZDROJ: Podniky a trhy