Na černomodrém Konci světa

Nejrozsáhlejší ekologická katastrofa v Evropě, kterou způsobil v listopadu 2002 tanker Prestige, změnila životy statisícům obyvatel španělské Galicie. V rybářském městečku Corcubion, ležícím nedaleko mysu Finisterre, se již lidé naučili žít s následky poslední ropné havárie - a s obavou z té příští.

Finisterre neboli Konec světa nazvali nejzápadnější výspu Španělska již staří Římané. A Galicie s třemi milióny obyvatel s keltskými kořeny zůstává nadále po většinu času zapomenutým krajem. Do zájmu světových médií se na čas dostala v předloňské zimě, kdy odtud reportéři přinášeli katastrofické zprávy a obrázky mrtvých ptáků z pobřeží pokrytého černou ropou. Ačkoliv jsou dnes zprávy z Konce světa i zásluhou propagandy politiků ovládajících místní média již jen sporadické, lidé dále vedou boj za záchranu přírody.
\"Mnozí z nás již rezignovali a přestali rybařit,\" říká vedoucí corcubionského rybářského cechu Louis Rodriguez. Je kolem desáté a Rodriguez se vrací z ranního lovu. \"Úlovky jsou většinou sotva poloviční a ještě hůře jsou na tom sběrači mořských plodů,\" dodává.
13. listopadu 2002 ztroskotal 120 kilometrů odtud tanker Prestige, vezoucí 77 tisíc tun mazutu. Dnes leží rozlomený vrak tři kilometry pod hladinou a přes snahy francouzské sondy Nautilus o utěsnění z něj stále vytéká asi tuna mazutu denně. Zbytek, asi třetina, by měl být odčerpán pomocí speciální technologie na jaře.
Z Lotyšska do Singapuru náklad převážel 26 let starý tanker, který vlastnila společnost Mare Shipping Inc. registrovaná v Libérii, řízená řeckou firmou registrovanou na Bahamách. Plavil se přitom s certifikátem Amerického námořního úřadu a tanker si pronajala ruská společnost Crown Resources. Najít v této spleti viníka, který by se podílel na náhradě škod, se nedaří.

MEZITITULEK: Chapapote
Odškodné sice úřady přestaly rybářům vyplácet už loni v říjnu a zároveň tvrdí, že všech 723 galicijských pláží je vyčištěno, místní však vědí své. \"Opakovaně se stalo, že jsme v těle ryby našli kousek ztvrdlého dehtu,\" říká Louis. \"A ačkoliv na první pohled není v písku již nic vidět a skaliska jsou čistá, pod kameny a především na mořském dně se nachází vrstva chapapote.\" Chapapote znamená bláto a právě tak místní nazývají vyteklou ropnou surovinu.
Právě složení uniklé látky je důvodem, proč odborníci hovoří o největší ekologické katastrofě v Evropě. Nešlo o běžnou ropu, se kterou již mají záchranáři zkušenosti, ale o těžký topný olej - mazut. V podstatě jde o laciný odpad z rafinérií používaný především jako palivo pro velké stroje, pro svou cenu oblíbený v rozvojových zemích. Zcela tekutý je až při 90 stupních Celsia, takže ve vodě a na pobřeží různě mění skupenství.
Tento druh mazutu navíc patří mezi produkty, které jsou vysoce odolné vůči mikrobům. Využití mikroorganismů schopných jej zlikvidovat by představovalo další riziko - pro rybolov. Proto se na rozdíl od podobných neštěstí, jako byla v roce 1999 havárie tankeru Erika v Bretani či Exxon Valdez na Aljašce, při čištění galicijských pláží nepoužívala chemie. Tisíce rybářů, vojáků a dobrovolníků tedy po odstranění pevného mazutu oplachovalo skály pouze horkou vodou, aby nedocházelo k dalšímu poškození mořské fauny a flóry.

MEZITITULEK: Rezignace
Mezi dobrovolníky nechyběli ani Češi. V únoru zorganizovala společnost Člověk v tísni při České televizi výpravu 60 lidí, kteří za dva týdny vyčistili nedaleko Corcubionu jednu z obtížně dostupných pláží. Kvůli jedovatým výparům bylo povoleno pracovat jen šest hodin denně a pohybovat se v ochranných kombinézách.
\"Většina z nás měla zkušenosti z českých povodní,\" vzpomíná 22letý student Michal Matějček. \"Pracovali jsme jen za stravu, spali na zemi v tělocvičně. Večer jsme seděli s místními a na mnohých z nich byla vidět únava a beznaděj,\" dodává.
Když se Michal do Corcubionu asi za půl roku vrátil, cítil, jak se nálada změnila: \"Postupem času přibývalo těch, kteří rezignovali. Část rybářů již ztratila sílu čistit dennodenně pláže, na které moře přinášelo nové a nové skvrny chapapote. Navíc průměrná podpora 40 eur na den znamenala pro mnohé vyšší příjem než lov v jiných sezónách.\"
Vláda se tak štědrými dotacemi snažila splácet ostudu, kterou utrpěla neschopností včas a správně reagovat. Zásadní chybou bylo, že zodpovědní úředníci rozhodli odtáhnout rozlamující se vrak co nejdále na širé moře, do mezinárodních vod, aby ropa nezasáhla pobřeží. Chtěli se tak vyhnout opakování situace z roku 1992, kdy ropa z řeckého tankeru Aegean Sea zničila přístav La Coruňa. To by však tentokrát bylo menším zlem, protože namísto jednoho dočasně uzavřeného přístavu tentokrát ropa zaplavila pobřeží od severu Portugalska po Belgii.

MEZITITULEK: Nikdy více
Galicijci obývající severozápadní pobřeží Španělska již mají s podobnými katastrofami zkušenosti. \"Nejhorší situace nastala v roce 1988, kdy unikly z lodi Casson jedovaté plyny a celá oblast musela být evakuována,\" vzpomíná rybář Louis. \"A menší ropné havárie jsou u finisterreského majáku, kolem kterého vede jedna z nejrušnějších námořních tras, již pravidlem,\" poznamenává rezignovaně.
Tentokrát se však zvedla nebývalá vlna lidového odporu a platforma Nunca Máis (Nikdy více), dokázala dočasně zmobilizovat celé Španělsko. Ve spojení s odporem proti vládní podpoře vojenského zásahu proti Iráku dosáhly počty lidí na lednových a únorových demonstracích loňského roku až miliónu.
Rok po katastrofě již nejsou tak jako na jaře v Corcubionu černomodré (barvy moře a mazutu) nálepky, trička a vlaječky hnutí Nunca Máis k vidění na každém kroku. Letní komunální volby sice nevyhrála tak jako ve většině Galicie vládní Lidová strana (Partida Popular), ale nevydržel ani dlouholetý opoziční starosta podporovaný hnutím Nunca Máis. Snad zčásti i jeho zásluhou se přece jen podařilo dosáhnout hlavního cíle - změn legislativy, aby žádný zchátralý tanker příště nemohl vplout bez povolení do španělských výsostných vod.

MEZITITULEK: Černá listina
Rok po ztroskotání Prestige vydala evropská komise \"černou listinu\" plavidel, pro něž jsou evropské přístavy zakázány. Zákaz se především vztahuje na všechny cisternové lodi s jedním pláštěm, které vezou ropné látky, a dále pak na všechna plavidla tohoto typu starší 23 let.
\"Jedna věc je zákony přijmout a druhá je kontrolovat,\" komentoval zprávu bývalý starosta Rafael Mouzo Lago, pamětník všech katastrof minulých. \"Já a mnoho zdejších jsme si již na neustálou obavu z toho, co vyplaví moře, za ta léta slibů zvykli..\"
Vedle nových zákonů je přínosem také příslib vlády urychlit ambiciózní plán rozvoje Galicie, na který získala prostředky především z evropských strukturálních fondů. Investice plynoucí do Španělska po vstupu do Evropské unie v roce 1986 se dosud podle názorů místních zásluhou centrální madridské vlády Galicii spíše vyhýbaly. A tak dnes dosahuje výše hrubého domácího produktu na hlavu asi 60 procent průměru EU (což je o trochu méně než Česká republika).

MEZITITULEK: Správný Galicijec nemá rád koridu
Galicie žila tradičně z rybolovu a v posledních letech také z turismu. Plody moře - škeble, mušle, chobotnice a vilejši (vzácný druh měkkýšů) - byly vyváženy do celé Evropy. Než se vzpamatují pláže na 1200 kilometrech krásného pobřeží, bude největším turistickým lákadlem Santiago de Compostela. Tamní katedrála uprostřed starobylého města je tradičním poutním místem křesťanů, kteří přicházejí, aby zhlédli hrob Svatého Jakuba.
V roce 1981 byl Galicii přiznán status autonomní historické oblasti. Vláda v Santiagu tak při správě území odpovídajícího rozlohou 30 tisíc kilometrů čtverečních zhruba Moravě se Slezskem může jednat s velkou nezávislostí na Madridu. Nacionalismus a separatistické tendence jsou u Galicijců, z nichž jen malá část ovládá tradiční jazyk galego, výrazně menší než v sousedním Baskicku. Správný Galicijec ale nemá rád koridu a nejvíce jej potěší, když fotbalový klub z La Coruni nebo Viga zvítězí nad soupeřem z Madridu nebo Barcelony.
Na galicijské názvy ulic nebo obchodů se prý díky vysoké emigraci dá narazit v Jižní Americe, na Kubě nebo v Londýně. Z místních kopců prý pocházejí předkové Fidela Castra, zpěváka Julia Iglesiase nebo hudebníka Manu Chaoa. V hospodě se část místních pochlubí i tím, že se v Galícii narodil diktátor Franco. Po pár pivech pak svůj keltský původ vyjadřují tesklivým zpěvem, doprovázeni dudami a hrou na škeble.
Řeč se ale stejně nakonec stočí k moři, rybám a chapapote. \"Již v květnu loňského roku vláda oficiálně vyhlásila, že situace na pobřeží je z devadesáti procent normalizovaná,\" říká Louis. \"Politikům šlo jen o to získat hlasy do komunálních voleb, přilákat turisty a poslat pryč dobrovolníky. V září se najednou vyplavilo velké množství chapapote až v Belgii, ale to vládě nezabránilo, aby nám přestala vyplácet podporu,\" dodává Luis. Ani on neví, jak dlouho nebudou zdejší rybáři normálně lovit a žít...

ZDROJ: Víkend