Přirozený les pohltí více uhlíku než umělá výsadba

Úměrně tomu, jak rostou obavy z globálního oteplování zemského klimatu, snaží se vědci zjistit, jak se mu dá zabránit či je alespoň zpomalit. Oteplování způsobují takzvané skleníkové plyny, zejména oxid uhličitý, který vzniká spalováním fosilních paliv. Jak známo, oxid uhličitý potřebují pro svůj růst stromy a další rostliny. Stačí tedy výsadba nových lesů snížit koncentraci skleníkových plynů?
Na tuto otázku se snaží odpovědět rozsáhlý výzkumný projekt Evropské unie, na němž spolupracuje řada vědeckých ústavů a který koordinuje Společné výzkumné středisko (JRC) v italské Ispře poblíž Milána. Nedávno tamní vědci zveřejnili první dílčí výsledky.
Jak informovali v tiskové zprávě, zkoumali uměle vysazený porost topolů. Zjistili, že je dobrým odběratelem oxidu uhličitého - hektar topolové výsadby dokáže za rok pohltit 3,7 až 5,7 tuny uhlíku. Porovnání s přirozeným lesem však ukázalo, že přirozeně vzniklý les a celý jeho ekosystém dokáže v horních patnácti centimetrech půdy uložit téměř pětkrát tolik uhlíku než topolový sad. To znamená, že pokud lidé chtějí snižovat množství oxidu uhličitého v atmosféře, je pro ně důležité udržovat přirozenou lesní vegetaci, a teprve na druhém místě spoléhat na nové stromové plantáže.
Vědci z JRC však současně konstatují, že přirozené vegetace ubývá. K porovnání využili družicových snímků, díky nimž sestavili mapy pokrytí Země rostlinstvem. Zjistili, že například od roku 1993 se tropické deštné pralesy, často označované za \"plíce planety\", zmenšily o šest miliónů hektarů.